Roční období

Sněhuláček

Válím koule sem a tam,
v lehu na zemi válíme sudy
na velikou, malou dám,
vztyk, výpon na špičky se vzpažením, prudký dřep
a ke kouli nos,
ruce dělají "dlouhý nos"
sedne si tam kos.
ruce na ramena (křidélka), máváme s nimi za současných poskoků snožmo

Chumelí se, chumelí

Chumelí a chumelí, sníh se sype z nebe,

uši máme na rampouch, palec v botě zebe.

Všemu tomu navzdory musíme se smát –

zimu přece máme v roce jednou jedenkrát!

Uspávanka se sněhem a krásnou paní

V ledové sluji

z jinovatky krajku

okolo hrdla krásná paní má.

a zpívá šeptem,

zpívá uspávanku,

a je to píseň celá stříbrná.

V zavátých úlech

včely střeží med,

ve sněhu zajíc

udělal si jamku,

a spi, můj hochu,

už i medvídek

celý se schoval

do zimního spánku.

V ledové sluji

z jinovatky krajku

okolo hrdla krásná paní má

a zpívá šeptem,

zpívá uspávanku

a celou zem tou písní uspává.

Mráz

Zvěř už hledá zrno v jeslích,

v noci přišel do vsi mráz.

Na okénko květy kreslí,

na potoce staví hráz.

Rybník hned jak sklo je hladký,

sotva stařík na něj dých.

Bílé vousy z jinovatky

rozvěšuje po větvích.

Pápěří

Padá, padá po pápěrce

snížek na zem potichu.

Chalupy jsou zachumlány

jako v bílém kožichu.

Než přeletí sivý mráček,

je i ze mě sněhuláček.

Vrány

Přiletěla vrána, sedla na jedli,

přiletěla druhá, sedla vedle ní.

Řekla vrána vráně, koupíme si sáně,

budeme se vozívati v stodole na slámě.

Sněhuláček

Sněhuláček panáček

má na hlavě plecháček

Místo očí uhlíky

a až dolů knoflíky,

Chodí, chodí bos

a má dlouhý nos

Padá sníh

Padá sníh, padá sníh,  pojedeme na saních,

pojedeme z kopce dolů,  narazíme na stodolu!

Pojedem, pojedem, ze stráně se povezem.

Nespěchej, nespěchej, pro zvířátka nasypej –

žaludy, bukvice, ptáčkům zrní nejvíce!

Sněhulák

Stojí, stojí hrdina,
chlubně břicho vypíná;
přijde-li však na něj slunko,
roztaje jak zmrzlina.

Sněhuláček

Válím koule sem a tam,

na velikou, malou dám,

a ke kouli nos, sedne si tam kos.

(v lehu na zemi válíme sudy, vztyk, výpon na špičky se vzpažením, prudký dřep ruce dělají "dlouhý nos", ruce na ramena (křidélka), máváme s nimi za současných poskoků snožmo)

Zima, zima, zimička

Zima, zima, zimička,

hází bílá peříčka.

Děti si je chytají,

koule si z nich dělají.

(Objímáme si pažemi ramena a chvějeme se zimou rozhazujeme rukama poskakujeme a rukama "lapáme" vločky předvádíme "plácání" koulí dlaněmi)

Sněženka

Do bílé barvy namáčí
své štětce paní zima.
A když jí barva nestačí
pláče v ní meluzína.
Když s jarem zmizí sníh a led
nic nezůstane z nich,
jen ve sněžence naposled
najdeme zbylý sníh.

Zimo, zimo zůstaň

Zimo, zimo zůstaň ještě
my tě máme rádi.
Zimo, zimo, neodcházej
vždyť jsme kamarádi.
Musím děti, budu vládnout
zase za horami.
Pošlu jaro, přijde rádo
bude vonět fialkami.

Podzim

Podzim - to je roční doba, která vládne pohodou. Moc rádi si užíváme toulky naší přírodou. Stromy barvami jen hýří, víc než kvítí v létě. Tolik krásy žádný malíř, nemá na paletě. To, že končí teplé léto není důvod ke zlosti. Podzimní vítr k nám přivál zase nové radosti. Vyběhneme na pole, Budem pouštět draky. Potěší nás západ slunce, červánkové mraky. Shrabem napadané listí, otrháme jablíčka. S úsměvem si užíváme podzimního sluníčka.

Klouzanice

Klouzanice, klouzanice,
tak jsem sebou plác!
Sníh mi vlezl do čepice,
svalila mě klouzanice,
udělal jsem BÁC!

Vítr fouká do komína

Vítr fouká do komína, všemi okny lomcuje,
Vysmívá se meluzína, proč ten vrabec běduje.
Ref:
Fiů, fiů, fí
Vysmívá se meluzína, proč ten vrabec běduje.

Jen se nesměj meluzíno,

taky by tě přešel smích.
Kdybys měla uklizíno,

do bytu ti padal sníh.
Ref:
Fiů, fiů, fí
Kdybys měla uklizíno, do bytu ti padal sníh.