Roční období
Říkanka – Bruslař
Na rybníčku jezdí Petr,
vzal si na to teplý svetr.
Brusle píšou do ledu:
„Koukej, jak to dovedu!“
Děti na stráni
Po Vánocích sníh a mráz,
lednový čas baví nás.
Sněhuláček na stráni,
kolem děti uhání.
Od Ježíška nové sáně,
lyže, brusle, hurá na ně!
Zimní říkanka – Pojedeme na saních
Venku mrzne, padá sníh,
pojedeme na saních.
A když přijde obleva,
bude také zábava.
Ptáčci v zimě
Prosinec je přece prima
pro holky i pro kluky,
ale ptáčkům těm je zima,
schovají se do budky.
Do křoví či do meze,
když si ptáček zaleze,
schoulí se do klubíčka,
zahřejí ho peříčka.
Kluziště
Zima už je v plné síle,
děvče čeká na mámu,
venku je jí dlouhá chvíle,
proč nemůže do krámu?
Kde se vzala, tu se vzala
na chodníku zmrzlá louže,
ona místo aby stála,
po ledě se klidně klouže.
Klouže tam a klouže zpátky,
klouže se jen dál a dál,
na chodníku dělá zmatky,
starý pán jí radu dal.
„Když holčičko ráda bruslíš,
věř mi nebo nevěř mi,
s kamarády zajít musíš
na kluziště s bruslemi.
Tady ten pás betonový
chodníkem se nazývá,
neboť se jen po něm chodí,
kluziště své kouzlo má.
Po ledovém zrcadélku
můžeš bruslit sem a tam,
projedeš si šířku, délku,
je to kouzlo, já to znám.
Je to fajn, když kolem uší
sviští vítr ledový,
ale kdo to nevyzkouší,
nic se o tom nedoví.“
Holčička už chce být hodná,
pěkně čekat na mámu,
je však dosti neposedná,
běží za ní do krámu.
„Maminko, já říct ti musím,
nechci už jít na hřiště,
jen bych chtěla, prosím, vidět
opravdové kluziště.“
Mrazíci
Na zamrzlé ulici
hrají si dva mrazíci.
Jeden hopsá v závějích,
pořád jenom mráz a sníh
a ten druhý štípe děti
pěkně ve tvářích.
Teď k nim letí ještě třetí
a má velký spěch.
Cestou z mrazíkovských jeslí
zmrzlou bílou křídou kreslí
květy na oknech.
Zima
Jinovatku rozsypat,
všechno sněhem zasypat.
Sněhuláky postavit,
bílou všechno nabarvit.
Mrazík
Mrazík cení zoubky,
Chtěl by do chaloupky.
Co dovede, to my víme,
Dovnitř si ho nepustíme.
Ať maluje pěkně zvenku
Bílé květy na okénku.
Sněhuláci
Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.
Zima, zimička
Zima, zima, zimička hází bílá peříčka.
Děti si je chytají, koule si z nich dělají.
Vločky, vločky
Vločky, vločky, bílé peří, blázen každý, kdo vám věří!
Bílé vločky, hvězdné nebe, sotva spadnou, už nás zebe.
Vločky, vločky, ach, to láká, postavit z vás sněhuláka!
Vločky, vločky, jak jste hbité, škoda, že se rozpouštíte!
Vrabeček
Sníh už pokryl všechny střechy,
na vrabečka padá,
přitulil se ke komínu,
nahříval si záda.
Dobře bylo vrabečkovi
v teple za komínem.
Co mu dáme, až se vyspí?
slaný rohlík s kmínem.
Nezbedný sněhulák
Na tu naši Jitku,
hodil sněhulák místo koule rybku.
Proč to udělal nevím,
ale celý den se na něj zlobím.
Na hlavě mám samej strup,
ještě se jí viklá zub.
Stopy ve sněhu
Kdo tu skákal hop a hop,
sníh nám poví podle stop.
Chodila tu zrána,
chodila tu vrána.
Pak tu čtverák zajíček,
otisk čtvero paciček.
Ani bažant nescházel,
taky se tu procházel.
Koroptvičky nakonec
nožkou psaly na tom sněhu:
Byly jsme tu v noci dnes
až do rána na noclehu.
Mrazila nás ale zem,
nejvíc na nožičky.
Se srdečným pozdravem
Vaše koroptvičky.
Podle abecedy