Roční období

Jaro

Jaro

Houpe se Anička,

houpe se Vítek,

houpe se kytička,

houpe se kvítek.

Jaro je tu

Jaro je tu

Mámo, táto, jaro je tu!
Příroda se má hned k světu.
Ptáčci vesele zpívají,
zajíčci na poli hopkají,

Jaro

Jaro

Jaro je nejhezčí období,
první část roku ozdobí,
léto mu tiše závidí,
ošklivý podzim se zastydí,
zima, ač královna sněhu,
postrádá jeho život a něhu.

Petrklíče

Petrklíče

Žluté kvítí na stráni,

zimní časy zahání.

Odemyká klíčkem zem,

všechny broučky pozve ven.

Přišlo jaro, už je tu

Přišlo jaro, už je tu

Zahradníci, pospěšte si -

přišlo jaro, už je tu!

Zahrada se probudila,

všecko žene do květu.

Rozkvétají sedmikrásky,

pampelišky, krokusy...

A my dva si vyzkoušíme

nevídané pokusy.

Zahradníci znají kouzla,

stačí na ně konev, rýč.

Zasadíme petrklíček,

vyroste nám obr klíč!

Jarní koupel

Jaro se přiblížilo kvapem.

,,Tak už jsem tady,"

řeklo vlídně všem,

a vrabčák se hned pod okapem

sprchoval jeho teplým deštíkem.

Potom mu froté větříček

vysušil kapky z peříček.

Malujeme sluníčko

Malujeme sluníčko

Podívej se, holčičko,

a namaluj sluníčko.

Sluníčko má očka

jako naše kočka.

Vesele se usmívá

a tiše mi povídá.

Svítím, svítím na domy,

posvítím i na stromy.

Svítím také kotěti,

ale nejvíc pro děti.

Jaro

Jaro

Zazvonila pěnkavice,

že jde jaro k nám,

písničky že lesům nese,

květy lučinám.

Starý čtverák špaček hvízdá,

z vršku topolu:

"Zapějme si zase jednou

jarní pospolu!"

Na lučině tlupa dětí,

v jednom klubíčku,

veselí jim září v oku,

štěstí na líčku.

Ze sasanek bílé věnce,

vlají na skráni,

a již zvučná píseň jarní

luhem uhání.

K dětským hláskům přidává se

ptačí družina,

Z jara celá příroda je

píseň jediná!

Přichází jaro

Přichází jaro

Milé děti, posaďte se tady,

chci vám něco zazpívat. 

Jaro přijde, už je tady,

budeme si venku hrát.

Dovádět a skotačit,

navštěvovat les. 

Mámu poslat s tatínkem

na hasičský ples. 

Přes cesty a přes pole

spatřit lesní zvěř, 

je to krásné velice,

opravdu mi věř.

Přišla zima

Přišla zima po roce,

zmrzla píseň v potoce.

A bruslením do ledu,

píší kluci koledu.

Zima

Zima
Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Mráz

Mráz
Olízl se mráz. Jednou – a pak zas,
a pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo :
stromy
domy
autobusy
dětské tváře
pusy
nosy.
Ty mu tuze zachutnaly !
Lízal je až zčervenaly.

Zima

Zima
Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Bude zima, bude mráz

Bude zima, bude mráz
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se do křovin
až na jaře vyletím.

Sněží

Sněží
Sněží, sněží, mráz kolem běží.
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Mrazíci

Mrazíci (J. Havel)
Na zamrzlé ulici
hrají si dva mrazíci.
Jeden hopsá v závějích,
pořád jenom mráz a sníh
a ten druhý štípe děti
pěkně ve tvářích. Teď k nim letí ještě třetí
a má velký spěch.
Cestou z mrazíkovských jeslí
zmrzlou bílou křídou kreslí
květy na oknech.