S ukazováním / Říkadla a básničky

Telefonní omyl

Haló, haló! Je tam Emil?“

„Jaký Emil? To je omyl!“

„Cože? Že se Emil nemyl?“

„Říkám, že tu není Emil!“

„On si Emil něco zlomil?“

„Tady žádný Emil nebyl.“

„Co to slyším? Emil zlobil?“

„Dejte pokoj, prosím vás! Já už na vás nemám čas!“

„Tak Emila pozdravujte! Zítra budu volat zas!“

Kovej, kovej

Kovej kovej kováříčku, okovej mě mou nožičku.
Okovej mě hezky, poděkuju česky.
Okovej mě obě, zaplatím já tobě.

Okovám, okovám, až se na ně podívám.

(kování - jemně poklepáváme na nožičky)

Meleme, meleme

Meleme, meleme kávu, pro dědka a bábu, jedno (druhé, třetí) zrnko pryč.
Meleme, meleme kávu, pro dědka a bábu, už tam není nic.

Oslíček

Oslíček si kývá hlavou, pokukuje po mě stranou.
Jen se nesměj oslíčku, ukroutíš si hlavičku.

Kos

Já jsem kos, ty jsi kos.
Já mám nos, ty máš nos.
Já mám hladkou, ty máš hladkou.
Já mám sladkou, ty máš sladkou.
My se máme rádi, my jsme kamarádi.

Ukazujeme na dítě a na sebe - hladá (pohladíme po tváři), sladká (ukazujem na pusu), kamarádi (obejmeme se)

Zajíček

Jednou dvakrát dupne, do své jamky hupne.
A co ve své jamce? Přitulí se k mamce.

Bim, bam

Bim bam hodiny, nebyly by z rodiny.
Tik tak budíček, má jenom pár ručiček.

Kolo kolo

Kolo kolo mlýnský, za čtyry rýnský,
kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo,
udělalo bác.
Vezmeme si hoblík pilku,
zahrajem si ještě chvilku,
až to kolo spravíme, tááák se zatočíme.

Když já se natáhnu

Když já se natáhnu (ve stoje)
Když já se natáhnu, až na strop dosáhnu.
Když já se skrčím, u země trčím.
Když já si lehnu, ani se nehnu.

Leze žába

Leze žába po žebříku, natahuje eletriku.
Nejde to, nejde to, necháme to na léto.

Vrána

Krákorala stará vrána, (předvádíme vránu, ruce = křídla)

zlobila se na havrana. (děláme „ty ty ty“)

Havran, havran, černý ptáček, (děláme v dřepu havrana, ruce = křídla)

ušmudlal si nový fráček (válíme se na zádech, třepeme nohama).

Jarní říkadlo

Zimo, zimo, táhni pryč, (čarujeme rukama)

nebo na tě vezmu bič. (rozpažíme)

Odtáhnu tě za pačesy, (táhneme za provaz)

za ty hory, za ty lesy. (ukazujeme hory)

Až se vrátím nazpátek, (ťapeme prstem po ruce)

svleču zimní kabátek. (svlékáme se)

Zimo, zimo, táhni pryč, (čarujeme)

nebo na tě vezmu bič. (rozpažíme)

Motýl

Poletuje motýl tiše,

křidýlka má jako z plyše.

Dosedne na kytičku,

odpočívá chviličku,

pak poletí zase dál,

jako by se dětí bál.

O staré bramboře

Jedna stará brambora
koulela se ze dvora.
Koulela se po kamení,
byla tu - a už tu není.

Moc se bála, že ji sníme,
uvaříme, rozkrájíme,
osolíme, omastíme
a břicho si nasytíme

KOPU,KOPU,BRAMBORY

Kopu,kopu brambory,mám jich plné stodoly.

Uvařím je na loupačku,pozvu na ně naší Kačku.

Ta se bude mít,ta se bude mít.

Kuře

Kuře zobe zob, zob, zob,

vrabec skáče hop, hop, hop.

Datek ťuká ťuk, ťuk, ťuk

a už tiše asni muk.

Pan doktor

Šel pan doktor k nemocnému,

zaťukal, zazvonil, utřel boty,

už tam byl.

Deset malých opiček

5 (nebo kolik chceš a vydržíš :) malých opiček skáče v postýlce,

jedna spadla na zem, pláče velice.

Máma volá doktorovi, doktor odpoví:

„v postýlce se neskáče, to přece každý ví.“

4 malé opičky....atd.

3 malé opičky

2 malé opičky

1 malá opička skáče v postýlce,

spadla na zem, pláče velice.

Máma volá doktorovi, doktor odpoví:

„v postýlce se neskáče, v postýlce se spí.“

Honička

Vlk: Ovečky, ovečky, pojďte domů!

Ovečky: Nepůjdeme!

Vlk: Proč?

Ovečky: Protože se bojíme!

Vlk: Ovečky, ovečky nebojte se!

Brouček

Lezl brouček z pelechu,

po okapu na střechu.

Z nebe deštík na zem spad,

spláchl broučka pod okap