Vánoce

Ježíšek

Sníh tichounce na zem klesá,

dřímá jezerní pláň hladká,

vše v třpytivé kráse lesa vítá příchod Jezulátka.

Cukroví

Deset dní už trouba sálá,

domem voní cukroví

a maminka jako vloni

zase říká tátovi:

„Kéž by byly svátky bílé!

Všude sníh, na řece led,

okna plná květů mrazu…

Kdy to bylo naposled?“

Táta kývne, mamka vzdychne

a tváří se dojatě -

neví, že i její vinou

jsou Vánoce na blátě,

a ze střech bez bílých čepic

jenom voda teče.

Proč? No protože je horko,

jak se všude peče!

Vánoční

Vánoční krajina

Jak jsou nahoře hory a dole důlky,

sníh rozdělil svět na dvě půlky.

Tam dole spějí jezevci, ježci a šneci

a s nimi všechny v létě poztrácené věci.

Nahoře po sněhu děti běžáí,

a kočky se boří do závějí

A na všech kopcích ze všech věží vánoční zvony vyzvánějí.

Tam dole ticho a bílo panuje po všech lesích,

zatímco nahoře andělé pějí na nebesích.

A mezi hvězdami svítí

veliká betlémská hvězda,

abychom věděli, že se nám to je nezdá

Večeře na Štědrý den

ukrovi voni stromecek blika
Tak jako vloni stestickem vzlykam
Mame bramborovy salat i s rybou
Supiny pro stesti nam po ni zbydou

Vánoční pohoda

V okýnku sviti svetylka
A Za oknem pada snih
Ve snehu delame andilka
Stastni jsme o vanocich

Maminka nam pece cukrovi
S tatinkem stromecek zdobim
Za chvili darecek plysovy
Pod stromeckem uz si hoví

Dárečky

Holky:
Panenku s ruzovym domeckem
Preju si letos pod stromeckem

Kluci:
Ja nejakou hracku klucici
Ktera se jenom tak neznici

Dohromady:
Za to jak hodni jsme dodnes
Jezisku neco mi dones
Ocicka se potom rozzari
Slzicku stesti mam na tvari

Milá vánoční básnička

Svetylka stromecek cukrovi
Jake jsou svatky, kdo to ví?
Ve vane plave si kapricek
Rozdejte stesti kousicek

Jsou tady uz zase vanoce
Prisly na den presne po roce
U stromecku koledy hraji
vsechny deti si je zpivaji

Padá vločka za vločkou

Padá vločka za vločkou,

tma už voní vánočkou,

za kamny si kočka hoví,

tma už voní po cukroví.

Sněhulák

První kouli, druhou, třetí,

ze sněhu si koulí děti.

Koule staví na sebe.

Kdepak, sníh je nezebe.

Podívejte, je to tak,

narodil se sněhulák!

Štědrý večer

Nejkrásnější dáreček

dal babičce dědeček.

Celý večer pospolu

si povídali u stolu.

Vánoční stromeček

Stromku, pojď už k nám,

tatínek tě ustrojí,

já tě večer přivítám,

budeš zářit v pokoji.

Kapr ve vaně

Pozoruji kapříka,

plave a nic neříká.

Pije vodu, vodičku,

špulí při tom hubičku.

Smrček

Stromeček si domů nesem.

Ještě včera bydlel v lese

a teď voní – víte čím?

Mízou, lesem, jehličím.

Těšení

Těšíme se na Vánoce,

nejkrásnější svátky v roce.

Už už aby tady byly,

aby se nám nezpozdily.

Koleda

My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a noviny vám nesem,
co udály se tam.

Je pravda každé slovo
a žádné slovo lež;
my zazpíváme rádi,
vy poslouchejte též:

Až z Betlema jsme přišli,
tam všecko plesá dnes,
jen jeden tam se mračí,
to král je Herodes.

Tam zrodilo se děcko,
jak neviděl ho svět,
to zrovna jako v zimě
by májový byl květ.

Žeť bylo, jako kvítek
se v poli rozvije:
byl pěstoun jeho Josef
a matka Marie.

A zrodilo se v chlévě,
když noci bylo půl,
a hřáli jsou je v jeslích
jen oslátko a vůl.

Však jak se narodilo,
hned o tom vyšla zvěst,
neb nad Betlemem svitla
ta nejkrásnější z hvězd.

A celý svět ji spatřil
a dary své tam nes',
a v paláci se mračil
jen ten král Herodes.

Jakž neměl by se mračit,
a jak pak by se smál,
když na tisíckrát větší
než on se zrodil král.

Ba, v jeslích král byl větší,
než na trůnu kdy žil,
a dary, které dostal,
hned chudým rozdělil.

A ovečku kdo přines',
jich pět si hnal i víc
a dukátek měl v kapse,
kdo dříve neměl nic.

Ba, od počátku země
tak šťasten nebyl svět. —
Jak Herodes to slyšel,
hned hněvem celý zbled'.

Tak rozlítil se velmi;
a krutý rozkaz dal,
by zavražděn v té chvíli
byl chudých lidí král.

Však anděl Boží ve snách
to Panně Marii řek'; —
té noci s Jezulátkem
se dali na útěk.

A na oslátko sedli
a měli velký spěch; —
tu potkali jsou teprv
nás koledníky z Čech.

Neb spatřili jsme také
tu nejkrásnější z hvězd
a do Betlema vyšli; —
však daleko tam jest.

Jak Ježíšek nás viděl,
hned řek': „Тy Čechy znám,
těm dát bych měl tak mnoho,
však nic už nemám sám.

Já zlato, myrrhu rozdal
už těm, kdo přišli v čas,
vy, Češi, jako vždycky,
jste přišli pozdě zas.

Leč přece, dítky, domů
chci aspoñ vzkaz vám dát:
že milým Jesulátku
jen ten, kdo vás má rád.

A těm, kdo jsou tak chudí
a duší nevinní,
co dobrého kdo dělá
že mně to učiní." —

A Panna Maria libě
se pousmála hned,
a jeli do Egypta,
a my šli do Čech zpět.

My malí koledníci
jsme z dálky přišli k vám
a povídáme jenom,
co Ježíšek řek' sám.

Ať po jablíčku dáte,
neb co kdo může dát, —
vám splatí Jesulátko
to v nebi tisíckrát.