Hrad Kost

Hrad Kost je považován za jeden z nejvýznamnějších gotických hradů v České republice. Původ hradu se datuje do 14. století, kdy si Beneš z Vartemberka nechává na skalním ostrohu uprostřed tří údolí vybudovat malou dřevěnou tvrz s obrannou kamennou věží. Oblíbená legenda praví, že hrad dostal jméno Kost v dobách, kdy jej obléhal Jan Žižka a po neúspěšném dobývání hradu prohlásil, že je pevný jako kost a ta prý patří psu. Pravdou ovšem zůstává, že samotný zakladatel hradu, hrabě Beneš, se do sobotecké zakládací listiny podepsal latinským přízviskem Benesius de Costy, což Češi při čtení zkomolili a přejmenovali ho na Beneše z Kosti.

Po Benešově smrti se majitelem Kosti stává jeho syn Petr, který pracoval jako hofmistr u dvora Karla IV. Díky tomu byl ve velmi dobré finanční situaci a začal s celkovou přestavbou dřevěné tvrze na kamenný hrad, jehož podoba se zachovala až do dnešní doby.

Roku 1414 je Škonka, vnučka Petra z Vartemberka, sestřenice budoucího krále Jiřího z Poděbrad, provdána za bohatého katolíka Mikuláše Zajíce z Házmburka. Jejich potomci se zde udrželi prakticky po celé 15. století.

Posledním majitelem hradu Kost z rodiny Zajíců byl Mikulášův vnuk – stejnojmenný Mikuláš Zajíc, kterému pro jeho nezletilost byl určen jako poručník Zdeněk Lev z Rožmitálu. Ten prodal kostecké panství Janovi ze Šelmberka k umoření dluhů rodiny Zajíců

Rod Šelmberků na Kosti dlouho nepobyl. Již roku 1524 prodává Janův syn Jindřich kostecké panství Oldřichovi z Biberštejna, jehož syn Jan dal postavit při cestě do hradu mezi první a druhou branou v roce 1545 nový obytný palác s výhledem do údolí Plakánek.

V polovině 16. století se majitelé opět mění.  Biberštejnové vymírají a po vypořádání majetku mezi dědičkami se panství chopí Kryštof Popel z Lobkovic, manžel jedné z dědiček. Kryštof Popel z Lobkovic nechal přistavět pivovar, Lobkovický palác a další hospodářské budovy, jež byly opevněny a připojeny k hradu.

Syn Kryštofa z Lobkovic , Oldřich Felix, byl posledním majitelem, který na Kosti pobýval jako na svém sídelním hradě. Další majitelé na hrad přijíždí spíše kontrolovat chod panství, který byl svěřen úředníkům.

Roku 1632 prodává Polyxena z Lobkovic kostecké panství Albrechtovi z Valdštejna, který se chystá hrad přestavět. Z toho však sejde díky vraždě v Chebu o dva roky později.

Majetek se kvůli neuhrazené smluvní částce vrací do rukou Polyxeny. Její syn pak panství obratem prodává rodině Černínů, kteří čerstvě vyhořelý hrad přestaví a využívají jako centrum hospodářství celého panství.

Aby Černínové snížili své dluhy, proběhne roku 1738 prodej kosteckého panství ambicióznímu Václavu Kazimírovi Netolickému z Eisenberka. Ten se projevil jako dobrý hospodář, ale k lidem na svém panství se choval s opovržením.

Jediný Václavův syn neměl mužského potomka, majetek po soudních tahanicích přechází do majetku rodiny Vratislavů z Mitrovic, kteří si ke jménu přidávají přídomek Netolický.

Stejný problém s mužskými potomky řeší o pár let později i Vratislavové Netoličtí. Majetek přechází po ženské linii na italský rod dal Borgo, který opět přijme přídomek Netolický. Poslední majitelkou hradu byla Anna Marie dal Borgo Netolická, které je hrad roku 1948 zabaven.

V období vlády komunistického režimu byl hrad přeměněn v muzeum gotického a renesančního umění. Během té doby žila Anna Maria dal Borgo Netolická v Itálii a provdala se za Norberta Kinského, dalšího člena známého českého aristokratického rodu žijícího v exilu.

Po roce 1989 je majetek vrácen v restituci, nikoli však Anně Marii, ale jejímu manželovi Norbertu Kinskému, který majetek přepsal na své dva syny Giovanniho a Pia Kinský dal Borgo, kteří jsou majiteli hradu dodnes.