Hrad Kumburk

Dějiny hradu Kumburku

Okolnosti založení hradu Kumburku, dříve zvaného Goldenburk nebo Kolburk, nejsou dostatečně známy. Z pozdějších písemných zpráv se jeví jako pravděpodobné, že hrad založili okolo roku 1300 příslušníci mocného rodu Hronoviců (zvaného též Načeratici), kteří přišli do této oblasti snad již v polovině 13. století. Byl to především Pakoslav, s nímž zřejmě bezprostředně souvisí založení Staré Paky.

První známý majitel Kumburku je z písemných zmínek Markvart z Goldenburka ze starého severočeského rodu markvartických Vartemberků.

 Markvart
z Goldenburku Páni
z VartemberkaPoprvé se o něm dozvídáme k roku 1325, kdy jej pohnal k soudu Vok z Rotštejna pro způsobené škody na jeho majetku v Údimicích. Markvart z Goldenburka měl tři syny, nejmladší Beneš z Varterberka vstoupil v držení kumburského zboží nejpozději do roku 1357. Jeho syn Jindřich z Kolmburka a Vartemberka že byl ženat s paní Žofkou z neznámého rodu. Jejich syn Jan se stal jeho nástupcem již závěrem roku 1396. Po roce 1406 pro zadluženost nastává konec Janova vlastnictví kumburského zboží. Rovněž roku 1395 byl jmenován první známý purkrabí na Kumburku Ctibor z Radyně.

V roce 1406 hrad kupuje Jan Krušina z Lichtenburka (1410), vlastník hradu a zboží Opočno, nejvyšší purkrabí Pražského hradu a hejtman Svídnického knížectví. Jan následujícího roku zemřel a hrad převzal nejstarší z jeho 3 synů Hynek. Hynek Krušina z Kumburku byl velkým příznivcem husitů, patřil mezi 425 českých pánu, kteří podali protest proti upálení Mistra Jana Husa. Na počátku roku 1420 zorganizoval tábor lidu na hoře Oreb a odtud v jeho čele vytáhl na pomoc Praze proti králi Zikmundovi. Při tomto tažení dobyl a vypálil klášter v Mnichově Hradišti (Hradiště u Valečova). Pražané jmenovali Hynka Krušinu z Kumburku hejtmanem pražských husitských vojsk, kterým velel v bitvě u Vyšehradu (1. 11. 1420). Význam Hynkovy osoby stoupl v červnu 1421 na sněmu v Čáslavi, kde byl zvolen za panský stav do ustavené rady dvaceti správců království. Někdy po roce 1426, kdy převládly neshody s Táborem, přešel na stranu krále Zikmunda. V květnu roku 1454 Hynek Krušina z Kumburku umírá. Po jeho smrti Kumburské panství spravoval syn Vilém Krušina společně se svým synem Haymanem. Roku 1486 umírá Haymanův otec a o dva roky později Krušinové z neznámých příčin o panství přicházejí.

Osudy hradu a panství Kumburk po několik let nejsou známy. Proto nevíme, kdy a jak jej získal pan Jan Žehušický

 Žehušičtí
z Nestájova Bartoloměj Minsterberskýz Nestájova (1520), pán na Žlebech u Čáslavi a Tupadlech u Mělníka.

Hrad přešel, opět neznámo kdy a jak, na Bartoloměje, knížete Minsterberského - vnuka českého krále Jiřího z Poděbrad. Kníže Bartoloměj Minsterberský zemřel roku 1515 (utopil se v Dunaji u Haimburka při ztroskotání lodi).

Zřejmě od jeho potomků odkoupil zboží Kumburk pan Jindřich Berka z Dubé, mezi lety 1517 – 1524 hejtman Hradeckého kraje. Avšak roku 1529 drželi Kumburk již Trčkové z Lípy, jmenovitě Zdeněk.

 Berkové
z Dubé Trčkové
z LípyTen se rozhodl předat roku 1533 hrad s dalším majetkem svému mladšímu bratru Janovi, jehož poručníkem byl prostřední z bratrů Mikuláš, který později prodává panství kumburské hrad Kumburk, dvůr poplužní s poplužím, městečko Nová Paka a Radim s poplužním dvorem a veškeré příslušenství za sumu 4 750 kop českých grošů svému strýci Vilémovi Trčkovi. Po Vilémově smrti (1569) připadá Kumburk jeho bratru Burianovi. Po něm nastupuje jeho syn Jan Rudolf až do roku 1607, kdy z neznámých příčin prodává 9. května za 84 000 kop českých grošů panství Kumburské i s městem Jičínem panu Zikmundu Smiřickému ze Smiřic.

Od té doby přestal být Kumburk definitivně využíván jako obydlí majitelů panství, pomineme-li známou příhodu, kdy Zikmund Smiřický věznil svou dceru Elišku Kateřinu na Kumburku mezi

 Smiřičtí
ze Smiřic Rudolf
z Tiefenbachuléty 1609 - 1620, pro milostné pletky s nízkým člověkem. Vysvobodil ji její pozdější manžel Oto z Vartemberka (zvaný kulhavý), jenž se zmocnil hradu. Po smrti Zikmunda Smiřického se stávají majiteli panství jeho synové Jaroslav (zemřel 1611) a jeho bratr Albrecht Jan, který roku 1618 umírá. Dalším dědicem po Albrechtu Janovi se stává nejmladší bratr, slabomyslný Jindřich Smiřický, který byl trvale internován na Hrubé Skále. Po bitvě na Bílé hoře došlo ke konfiskaci majetku Smiřických, v jeho držení se uvázal Albrecht z Valdštejna nejdříve jako poručník Hynka ze Smiřic, později jako právoplatný držitel.

Panství Smiřických s městem Jičínem bylo základem pozdějšího Frýdlantského vévodství, které založil Albrecht z Valdštejna.

 Páni
ze ŠternberkaKdyž byl roku 1634 vévoda Valdštejn v Chebu zavražděn, daroval císař roku 1636 část jeho majetku s Jičínem a Kumburkem Rudolfu z Tiefenbachu v sumě 200 000 zlatých. Roku 1653 zemřel bez dědice a panství přešlo na jeho manželku Marii Evu Alžbětu, rozenou ze Šternberka a po její smrti roku 1676 pak na jejího synovce Jana Norberta ze Šternberka

V době třicetileté války se hradu zmocnili Švédové, kteří jej využívali jako opěrného bodu. Po třicetileté válce byl hrad, podobně jako další hrady, z rozhodnutí císaře Ferdinanda III.roku 1658 o rozboření některých hradů v Čechách. Tyto hrady neměly být nadále pokládány za pevnosti, vhodné pro využití při obraně země. K takovým hradům byl zařazen rovněž Kumburk.Císařský inženýr Pieroni sepsal o obhlídce hradu následující dobrozdání. Hrad Kumburk, jehož plán je dnes bohužel nezvěstný, popsal následovně:
"Kumburk, starodávný hrad vystavěný za časů templem, patřící k panství Jičín a ležící jednu míli cesty odtud, stojí na vysoké skále, zarostlý hustým černým lesem. Tato skála stojí zcela holá a není z jiného místa ovladatelná, naopak se z ní otevírá rozhled na mnoho mil po širokém okolí. Tento zámek je obklopen třemi pevnými a silnými hradbami s půlkruhový­mi věžičkami, stojícími na pevné skále, jak je patrné z půdorysu. Přestože jsou řečené hradby a věžičky (rondely) jíž velmi sešlé, přesto je do hradu tak těžký přístup, že nepřítel, který by se ho zmocnil, by se na něm mohl s malým množstvím vojáků dobré bránit a o btěžovat celý okolní kraj vybíráním kontri­buce. Z té příčiny, protože jmenované místo nebo zámek je neobydleno a vel­mi poškozeno (přesto by však mohlo posloužit nepříteli, který by z něho mohl učinit zemi velké škody), nestojí v žádném důležitém průsmyku nebo na hra­nici, navrhuji, aby nebylo nadále udržováno, ale celé zbořeno."

 TrautmannsdorffovéZanedlouho poté bylo podle návrhu zbořeno jeho opevnění, stavby vlastního hradu pak byly opuš­těny a ponechány osudu. Během dalších let se o zkázu zbytků hradu zasloužili okolní obyvatelé, kteří používali kámen z hradu ke stavebním účelům. Kumburské panství drželi Šternberkové do roku 1710.

Roku 1710 koupil hrad Jan Josef hrabě z Trautmannsdorfu. Po jeho smrti, přešlo panství na jeho nezletilého syna Františka Norberta, který zemřel roku 1786. Jeho mladší syn Ferdinand byl roku 1805 povýšen do dědičného říšského i českého knížecího stavu pro sebe a své potomky zemřel 1827. Kumburk zůstal v držení této linie a roku 1840 se jeho vnuk Ferdinand snažil zdevastovaný Kumburk zabezpečit, ze suterénu paláce nechal vyvézt sesuté zdivo. Už v této době byl Kumburk zejména díky širokému rozhledu oblíbeným cílem výletníků. Další pokusy o zabezpečení trosek hradu byly provedeny v letech 1939-41 Klubem českých turistů. Při nich byla opravena věž, vyčištěny sklepy a vyzděna opěrná zeď jádra hradu. V majetku knížat z Trautmannsdorfu zůstalo kumburské panství až do roku 1945, kdy jim bylo státem zkonfiskováno.