Hrad Potštejn

O mohutném opevnění Když se z dálky díváte na ruiny Potštejna, vypínající se na zalesněném kopci, k jehož úbočí se po staletí choulí malebná vesnička, těžko uvěříte, že kdysi mohl hrad co do významu a majestátu směle konkurovat kterémukoli opevněnému stavení v Evropě. Představu o velikosti někdejšího hradního areálu si při prohlídce zříceniny uděláte sotva. Raději se vydejte na procházku po naučné stezce, věnující se fortifikačnímu systému. Teprve až vás zabolí namožené svaly na nohou, uvěříte Potštejnu někdejší majestát. A když už k němu máte patřičnou úctu, je pravý čas zamířit nahoru, ke čtvrté hradní bráně. Z prvních tří toho moc nezbylo. O přehluboké studně Před vstupem do areálu stojí za povšimnutí hluboká díra, nacházející se pod vyhlídkou do širého okolí. Jáma pochází z doby Viléma z Pernštejna (16. století) a sloužila jako studna. Povídá se, že do ní byla kdysi spuštěna kachna, která pak pod kopcem vyplavala na Divokou Orlici. Dnes je otvor z velké části zasypaný, tak nemůžeme pravdivost pověsti ozkoušet. Ačkoli – „pokus“ by to byl vskutku nehumánní. Odborníci se shodují, že hloubka studny prakticky nemohla dosahovat úrovně hladiny řeky – studna by musela být hluboká 110 metrů! Pravděpodobnější je, že byla napájena pramenem potoka, který je od okraje studny vzdálen asi 40 výškových metrů. O hradních branách Vstupenky, suvenýry a nějaký ten párek v rohlíku či plechovku coly dostanete na Potštejně v místech někdejší čtvrté brány. Objekt je po rekonstrukci, zastřešen a v přízemí opatřen malou výstavou, věnující se historii hradu. Tato nejzachovalejší potštejnská brána byla vystavěna za Karla IV. a o její přestavbu se zasloužili páni z Pernštejna. Bývaly zde prostory pro osádku a písárna hradního hejtmana. Barvitějšími dějinami se může chlubit pátá brána, v jejímž místě stála kdysi mohutná věž. To ještě na Potštejně sídlil odbojný rytíř Mikuláš (14. století), který se svými kumpány loupil a kradl, kde se dalo. Protože se odmítl podvolit králi, vytáhl na něj kralevic Karel, budoucí nejznámější český král, otec vlasti Karel IV. Ten si vzal na pomoc celé vojsko. Podkopali věž a odbojný Mikuláš našel v jejích ruinách smrt. Když se stal Karel králem, nechal tu vztyčit bránu, která byla za Pernštejnů přestavěna. Dodnes ji zdobí znak tohoto vlivného rodu. Když vzhlížíte k jejímu vrcholu, těžko uvěříte, že v 16. století dosahovala trojnásobné výšky. Po straně si všimněte sklepů. Ty bývaly po okraj plné vynikajícího vína a nejvybranějších pochoutek. O kostelíku, značkách a pokladu Do šesté brány je zasazen podivně rýhovaný kámen. Právě tady si páni a rytíři brousili meče, když vcházeli či vycházeli z hradu. Nejvyššímu místu hradu se příznačně říká „horní nádvoří“. Milovníkům středověké architektury se tu bude líbit; však si zde všimnou hned tří slohů nejednou: gotiky, renesance a baroka. Zbytky kostela sv. Jana Nepomuckého se navíc mohou pochlubit klasicistním průčelím. Chátrajícímu hradu se dostalo pozornosti v 18. století, kdy v jeho útrobách hledal hrabě Jan Antonín Chamaré poklad, jenž tu měl před stovkami let ukrýt odbojný Mikuláš. S výkopy prý začal právě v místě dnešního kostela a inspirací mu kromě tajemného nápisu v nároží paláce byly kamenické značky, jichž je na dosud zachovalých gotických zdech bezpočet. Není divu, že jeho úsilí bylo marné. O hradní kapli a zvířátkách Když hrabě Chamaré hledal poklad, nedbal příliš na kulturní význam hradu. Jeho zdi se řítily a ustupovaly vytrvalým kopáčům. Snad aby se Jan Antonín před Bohem ospravedlnil, vyprojektoval potštejnskou kapli Svatých schodů. Ta zde stojí dodnes a na středověké zřícenině se vyjímá jako perla. Její pojetí je inspirováno Svatými schody v paláci Pontia Piláta v Judei v Jeruzalémě, po nichž kráčel Ježíš Kristus před Pilátův soud. Když se zde věřící modlili, plazili se k oltáři po kolenou. Dodnes se tato tradice dodržuje. Jediní, kterým je dovoleno stanout na schodech chodidly, jsou novomanželé, kteří si sem přišli říct před Bohem své „ano“. Na závěr prohlídky přijměte pozvání do potštejnského „zvěřince“. Především děti nadchne místní chov roztomilých koziček. Za pozornost také stojí skleněný úl, v němž si můžete prohlédnout každodenní život medonosných včel. Náhled do soukromí těchto malých tvorečků je úchvatný. Uvidíte plásty, komůrky a první kapky medu – docela jako vystřižené z „Brouka Pytlíka“!