Juránkova vyhlídka

Hrad byl poprvé písemně připomínám v roce 1484, kdy jej získal spolu s krčínským panstvím Jan Černčický z Kácova. Zakladatel ani stavitel není znám. Hrad stál na skále na soutoku Bohdašínského potoka a Metuje. Od bradelské roviny ho odděluje asi 9 m široký a 8 m hluboký příkop. Do dnešní doby se dochoval čtverec zdí původního paláce s kolmými dřevěnými otvory. To napovídá, že palác byl pravděpodobně dřevěnou nebo spíš hrázděnou stavbou, další dřevěné objekty stály zřejmě na skalách za hradním objektem. V letech 1539-41 sloužil jako vězení pro zvlášť nebezpečné zločince. Tradice obestřela Výrov různými pověstmi a Alois Jirásek sem umístil část děje svého nedokončeného románu Husitský král. Pověst tvrdí, že přímo na hradě a v okolí jsou ukryty poklady, které hlídá na hradě dábel v podobě černého psa a pod původní kaplí je v chodbách poklad hlídán drakem. Pravdou je, že v roce 1997 se podařilo nedaleko hradu objevit poklad stříbrných mincí z doby Jana Lucemburského a Karla IV. Juránkova vyhlídka V místech zříceniny je dnes Juránkova vyhlídka, která skýtá krásné pohledy v každé roční době. Za zříceninou hradu se nachází kaplička zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům. Na prostranství před ní jsou umisťovány řimskokatolickou farností (děkanstvím Nové Město nad Metují) tzv. Velkopáteční kříže, které jsou ze dřeva a dosahují délky tří metrů. Nesou se od děkanského kostela na Husové náměstí až na zříceninu hradu Výrov, k pozemku u kapličky zasvěcené Čtrnácti sv. Pomocníkům. Akce vznikla naprosto spontánně, ale postupně se z ní stala tradice.