Poutní místo Homole

Víte, kde jsou schody, které vedou do nebe? Leží blízko hradu Potštejna, nedaleko Kostelce nad Orlicí. Ve skutečnosti nevedou až do nebe, ale k poutnímu kostelu Panny Marie Bolestné na vrch Homole, dominantu zdejšího kraje.

Nedaleko města Kostelce nad Orlicí leží poutní místo vystavěné na kopci Homole. Původně zde prý stával hrad, který dobyl sám Karel IV. při bojovém tažení proti Mikulášovi z Potštejna. Na konci 17. století tu vyrostl, díky hraběnce Terezii Eleonoře Ugarte, poutní areál. Jádrem celého komplexu je raně barokní kostel Panny Marie Bolestné, kolem kterého se rozprostírá hřbitov. Hraběnka, vdova po španělském generálovi Ugarte, cítila povinnost přivést v době vrcholící rekatolizace také své poddané na „správnou víru“, proto se rozhodla vybudovat na svém panství (v Borovnici) svatyni, která by se stala poutním místem.

Místo pro stavbu kostela bylo zvoleno víc než pečlivě – Homole se nachází mezi obcemi Borovnice a Lhoty u Potštejna; uprostřed kříže vytvořeného průsečíkem přímek z města Rychnov nad Kněžnou do Chocně a z Kostelce nad Orlicí do Ústí nad Orlicí. Na Homoli najde pozorný turista nejednu zvláštnost, například průčelí kostela je netypicky otočené k severu. Tím největším unikátem jsou ale svaté schody Scala sancta, na svahu návrší. Tvoří je 153 kamenných stupňů a 16 odpočívadel postavených přesně podle růžence – oblíbené katolické motlitby, která se v různých cyklech opakuje. Počet schodů a odpočívadel je stejný jako počet Zdrávasů a Otčenášů ve Velkém růženci. Poutníci, kteří přicházeli z dalekého okolí tak mohli stoupat po schodech a odříkávat modlitby; na každém jednotlivém schůdku se modlili Zdrávas Maria a na odpočívadle Otčenáš, to vše na kolenou. Schodiště je po obou stranách zdobeno dvojicemi soch svatých z dílny litomyšlských sochařů, nahoře je zakončeno branou na hřbitovní návrší, kterou po stranách lemují malé kaple z roku 1703.
 

První česká škola a hraběnka jezdící po schodech

Za kostelem najdete klečící sousoší sv. Jana Nepomuckého a Václava. V roce 1778 ještě komplex doplnila kostnice se zvonicí. Kromě poutního místa dala hraběnka Ugarte na vrcholu kopce také zbudovat první českou školu v tomto kraji. Škola byla zařízena velmi skromně – lavicemi, stolem s dubovou deskou a tabulí u níž stály silné lískovice. Světlo sem pronikalo třemi malými okénky a v zimě se topilo v peci. Děti docházely za špatného počasí jen těžko a v době sezónních prací musely pomáhat doma rodičům.

Jestli se hraběnka za svou bohulibou činnost dočkala vděčnosti svých poddaných, nevíme. Dochovala se pouze legenda, která ve prospěch šlechetné Tereze von Ugarte zrovna nehovoří. Stavba schodiště na vrchol Homole byla velmi namáhavá a robotníci, kteří tu pod dohledem drábů pracovali, hraběnku za její přísné zacházení proklínali. Za měsíčních nocí je prý vidět černý kočár tažený čertem, ve kterém musí hraběnka jezdit po schodech, dokud její duše nedojde pokoje.