Botanická zahrada - Liberec

Její doménou jsou sbírky tropických rostlin. Skleníkový areál ve tvaru krystalové drúzy, po stavební stránce projektovaný Ing. arch. Pavlem Vaněčkem, sestává z devíti různě velkých expozičních pavilonů, skýtajících plochu zhruba 3000 m2. V pavilonech je prezentováno 13 rozličných botanických témat. Při jejich tvorbě byla spojena odborná geobotanická hlediska se zahradním uměním. Zahrada má od roku 2001 návštěvnost mezi 187 a 233 tisíci lidí ročně. Zahrada má také venkovní expozice a dalších devět skleníků jako nezbytné zázemí.

Botanická zahrada Liberec je nejstarší v České republice, překročila 120 let věku. Dlouhá historie je dobrým základem pro jakousi spolehlivost kvality. Přechovávání dědictví po minulých zahradnických generacích, ve formě nashromážděných sbírek živých rostlin a leckdy těžce utvářených tradic, ovšem nestačí. Botanická zahrada, kladoucí si za úkol být opravdu prestižní institucí, musí být výspou odborné civilizace, musí inspirovat nápaditostí zahradního umění i formovat vkus. Její životnost se musí projevovat zahraničními pracovními kontakty, odbornými studiemi, školením studentů, publikační činností, účastí na projektech ochrany přírody, a také rozvíjením kvalit vlastního personálu. Botanická zahrada Liberec se stará o nejpestřejší soubory exotických rostlin v České republice. Ročně ji navštěvuje kolem 50 000 lidí.

Skleníkový areál ve tvaru rostlinných buněk nebo krystalové drúzy, po stavební stránce projektovaný Ing. arch. Pavlem Vaněčkem, sestává z desíti různě velkých expozičních pavilonů, skýtajících plochu zhruba 3500 metrů čtverečních. V pavilonech je prezentováno 14 rozličných botanických témat. Při jejich tvorbě byla spojena odborná geobotanická hlediska se zahradním uměním. Věda zde ruku v ruce se scénickým pojetím vytváří amalgám života. Uspořádání rostlin uvnitř pavilonů je většinou stylizováno dle vzorů přirozených stanovišť a zvolený sortiment zahrnuje příslušné životní formy rostlin. 

Expozice ve skleníkových pavilonech tedy skýtají dosti podobný obraz jako přepestrá tropická a subtropická příroda. Každý terénní botanik ovšem ví, že v přirozeném rostlinném společenstvu lze ledacos přehlédnout. Při prohlídce se tedy předpokládá zevrubnější a soustředěnější pozorování než při obyčejné výstavě okrasných rostlin, cílené v podstatě jen na estetický dojem. Odklon od tradičního poměrně přehledného uspořádání k řešení bližšímu skutečné přírodě je složitější pro tvůrce expozic i pro pozorovatele. Botanická zahrada se tím ovšem stala místem, kam se chodí studovat, kde lze mnoho zvědět o ekologii rostlin. Nápomocna je soustava odborných textů, umístěných na příhodných místech všude v Botanické zahradě. Tento informační systém je vlastně rozloženou učebnicí. Ve venkovních částech jsou využity i zvukové informátory.

Nezříkáme se ovšem nikterak vyslovených atrakcí, jako je letní podívaná na obří leknínovitou rostlinu viktorii, anebo jako jsou nejvýše ceněné rostliny světa - orchideje. Upozorňujeme také na skupiny rostlin zajímavě využitelných v zahradní architektuře, jako jsou například netřesky. V Botanické zahradě lze nalézat také pozapomenuté okrasné rostliny, často v překvapivých odrůdách, jako je tomu v případě oleandru obecného resp. jeho kultivarů.

Tropické a subtropické expozice jsou plné zajímavostí a vzácností, ale na těchto internetových stránkách lze umístit jen malý vzorek, jako jsou pro tropy charakteristické palmy, kuriosní obří áronovité rostliny zmijovec a drakontyum  anebo kapradiny a další výtrusné rostliny.

Ve sklenících, ale v jednom případě i pod širým nebem, však v rámci zahradní architektury lze spatřit nejen objekty botanické, ale i velmi originální umělecká díla. Jejich uplatnění má však přísná pravidla.

Venkovní expozice. Liberecké klima je podhorské, vlhké. Tomu je přizpůsobeno řešení venkovních expozic. Dominuje jim rozsáhlé alpinum s horskou květenou. Počátkem června vynikají sbírky pěnišníků (Rhododendron), zahrnující novinky, odrůdy archaické, miniatury i odrůdy opadavé – tzv. azalky. Vzápětí, koncem června navazuje květnatým aspektem sbírka plaménků (Clematis). K nejnavštěvovanějším sektorům zahrady potom patří oddělení mokřadní flóry. Parková vstupní část Botanické zahrady je vlastně prostorem pro sbírku jehličnatých i kvetoucích keřů, tzv. fruticetum. Ke konci června tam mimo jiné rozkvétají ušlechtilé růže, uspořádané ve formálním rosariu. V jeho okolí je ještě sbírka divokých růží z různých koutů světa, a také málo známých  tzv. růží sadových. Dojem ze zahradní architektury dokreslují střídající se kvetoucí záhony trvalek, vždy z mnoha vynikajících, dlouho vybíraných odrůd.

Pěstitelské zázemí. Botanická zahrada disponuje ještě nezbytným pěstitelským zázemím, sestávajícím z dalších 9 skleníků s rozličnými mikroklimaty, o ploše celkem 1400 metrů čtverečních. Jsou návštěvníkům nepřístupné. Tyto prostory totiž slouží k pěstování novinek, jsou způsobilé pro zvláště náročné způsoby ošetřování rostlin, a také slouží jako karantenní oddělení. Botanická zahrada je od roku 2003 ustanovena Ministerstvem životního prostředí jako tzv. záchranné centrum pro rostliny. Slouží tedy při plnění závazků České republiky vyplývajících z mezinárodní konvence známé pod zkratkou CITES. Oficiálně zabaveným ilegálně importovaným rostlinám, jež jsou nalézány často v bědném stavu a neurčené, se dostává kvalifikované prvotní péče nutné k přežití právě zde.