Zámek Jemniště

Současný barokní zámek není nejstarším panským sídlem ve vsi Jemniště. Původním sídlem byla vodní tvrz. Tato tvrz byla koncem 16. století přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek, který po vybudování nového zámku sloužil jako byty zámeckých úředníků.

Roku 1717 koupil zdejší panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu (1679–1762). Nový majitel nechal roku 1724 vybudovat nový barokní zámek podle projektu českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky.^[1] Roku 1754 zámek vyhořel a byl nově přestavěn a vybaven. Od té doby nenastaly žádné změny a zámek představuje typické zámecké obydlí šlechty z období vrcholného baroka. Po Trauttmansdorffech přešlo panství sňatkem do majetku nejvyššího purkrabího hraběte Rottenhana, který inicioval stavební úpravy zámku a zasloužil se také o rozvoj bavlnářského průmyslu v okolí. Po Rottenhanově smrti vlastnili Jemniště manželé jeho dcer, nejprve hrabě Jan Nepomuk Chotek, poté hrabě Jiří Buquoy. V roce 1836 koupil Jemniště Veriand Windischgrätz.

Zámek Jemniště, kresba Johanna Venuta z roku 1819

Roku 1868 zakoupil Zdeněk ze Šternberka (8. 6. 1813 Pohořelice – 9. 3. 1900 Vídeň) z konopišťské větve Sternbergů zámek Jemniště od Windischgrätzů. Už roku 1841 zakoupil hrad Český Šternberk. Prostředky ke koupi získal z prosperujících uhelných dolů na západočeském panství Radnice, které získal dědictvím po vzdáleném strýci, slavném přírodovědci a spoluzakladateli Vlasteneckého muzea v Čechách (1818, dnešní Národní muzeum) Kašparu Marii ze Šternberka.

V roce 1943 byl zámek Terezii Šternberkové (1902–1985) a jejímu manželovi Františku Josefu Mensdorff-Pouilly (1897–1991) zkonfiskován nacisty a počátkem 50. let komunisty. Bývalí majitelé zámku se přestěhovali na postupickou faru. V 50. letech sídlilo na zámku Muzeum odívání (1952–1961), v 60. letech Oblastní muzeum Podblanicka (1965–?). V 70. letech zde byla instalována stálá výstava na téma Československo-sovětského přátelství, politicky podbarvená muzejní instalace se mj. týkala osvobození středních Čech Rudou armádou, rozměrné výstavní panely překrývaly zámecké interiéry.^[2] V 80. letech zde byly vystaveny grafické listy, veduty, mapy a plány z dílen amsterodamských nakladatelů 17. století pod názvem Theatrum mundi, většina exponátů pocházela ze sbírek rodiny Lobkowiczů na Mělníce. Příznivce si našla i stálá výstava děl malíře Josefa Lady.

Po pádu komunismu byl zámek restituován. V roce 1992 se o navrácení zámku přihlásil Jan Bosco Sternberg, manžel Leopoldiny Lobkowiczové (* 1943), a roku 1995 bylo Sternbergům vyhověno. V současnosti je zámek ve vlastnictví jejich syna Jiřího Sternberga, který je synovcem Zdeňka Sternberga, restituenta a (do jeho smrti) majitele hradu Český Šternberk. Jiří Sternberg se svou ženou, vystudovanou teoložkou Petrou, rozenou Říhovou a dvěma dětmi obývá levé křídlo zámku.^[3][4] Zámecké prostory jsou pronajímány pro svatební hostiny a jiné akce.