Bořeň u Bíliny

Vrch Bořeň je bezpochyby největší dominantou města Bíliny, od kterého je vzdušnou čarou vzdálen pouhé 2 km. Jeho silueta s téměř kolmo vzhůru stoupajícími křivkami je svým tvarem zcela unikátní nejen pro oblast Českého středohoří, ale v rámci celé České republiky vůbec. Přestože hora sama o sobě leží mimo správní hranici chráněné krajinné oblasti, náleží po právu k nejvýznamnějším symbolům Českého středohoří.

Se svou nadmořskou výškou 539 m sice zdaleka nepatří k nejvyšším vrcholům Českého středohoří, přesto vystupuje vysoko nad okolní krajinu. Údolí řeky Bíliny, která pod ním protéká, převyšuje o 340 m. Z geologického hlediska se jedná o mohutnou a strmou znělcovou kupu, která byla vytvořena sopečnou činností přibližně před 33 až 35 miliony lety. Následnou dlouhodobou erozní činností došlo k vypreparování vyvřelého znělcového tělesa až do dnešní podoby. Horu také zdobí několik prvenství. Odborníky je Bořeň totiž považován za největší znělcové těleso v Evropě, zároveň je také označován za nejskalnatější, samostatně stojící vrch České republiky.

Výrazný tvar vedl obyvatele okolních obcí k dohadům, co jim vlastně Bořeň připomíná. Silueta hory se z každého místa jeví odlišně, proto jsou také nabízená vysvětlení odvislá od bydliště pozorovatelů: zatímco v Bílině převládá názor, že se podobá ležícímu lvu, v Liběšicích je při pohledu k Bořni shledávána hlava mamuta, zatímco v nedalekých Želenicích se mluví o hlavě obra.
 

Díky svému mohutnému a strmému skalnatému tvaru má návštěva Bořně co nabídnout. A to hned v několika oblastech: Nádherný kruhový výhled na hradbu Krušných hor, České středohoří, město Bílinu s radovesickou výsypkou, podkrušnohorskou pánev, nebo na vzdálené Doupovské hory láká řadu turistů. Ti nepochybně ocení i četné, černě zbarvené skalní útvary v podobě skalnatých hřebenů, vysokých skalních stěn, samostatně stojících skalních věží, kamenných sutí a skalních rozsedlin. Není proto s podivem, že je Bořeň již od počátku 20. století také nejoblíbenějším horolezeckým terénem v širokém okolí. Až 100 m vysoké skalní stěny umožňují dokonce výstupy vysokohorského rázu, horolezecký výcvik zde lze provádět v létě i v zimě.

Bořeň ale není svou jedinečností atraktivní jen z pohledu člověka, jeho geologická stavba nabízí domov řadě unikátních druhů rostlin a živočichů. Také proto byla oblast Bořně o celkové rozloze 23 ha prohlášena v roce 1977 národní přírodní rezervací. Logicky zde tak dochází ke střetu zájmů horolezců se zájmy ochrany přírody. Kompromisním řešením je regulace horolezectví formou konkrétních omezení, některé vybrané oblasti jsou pro horolezce zcela uzavřeny.

Povrch hory tvoří především skalnaté podloží a travnaté, kamenito - hlinité sutě. Lesní společenstva pak zaujímají zejména úpatí hory. Jak bylo uvedeno výše, nachází se zde díky rozmanitým, místy i extrémním přírodním podmínkám četné množství zajímavých a chráněných druhů rostlin a živočichů. Z botanického hlediska lze namátkou uvést například třtinu rákosovitou, hvězdnici alpskou, kosatec bezlistý, hvozdík sivý, koniklec luční český nebo diviznu brunátnou. Ptactvo je na Bořni zastoupeno 92 druhy, 22 z nich patří mezi zvláště chráněné. Náleží k nim například výr velký (zaznamenaný zde již na konci 19. století), kterému nepřístupné skalní stěny poskytují výborné podmínky k hnízdění. Dále je možno uvést například výskyt zedníčka skalního, kavky obecné, žluvy hajní, pěnice vlašské, krahujce obecného, krutihlava obecného, dudka chocholatého a řady dalších. Ze zastoupených savců uvádíme pro zajímavost např. lišku obecnou či jezevce lesního. Z dalších druhů obratlovců lze jmenovat například ropuchu zelenou nebo užovku hladkou. Bezobratlé reprezentují např. střevlík Leistus montanus kultianus, motýl otakárek fenyklový či pavouk stepník rudý.

Veškeré podrobné informace o národní přírodní rezervaci Bořeň poskytuje návštěvníkům naučná stezka, která zde byla vybudována v roce 1996. K Bořni se váží také další zajímavosti. Na jihozápadním úpatí hory se nachází vydatný suťový pramen, ve skaliskách je zase skryta puklinová jeskyně. Neméně zajímavou skutečností je také to, že Bořeň má svého bratra ve Spojených státech amerických. Jedná se o národní přírodní památku USA tzv. Devils tower (Ďáblova věž) ve státě Wyoming, která je světové veřejnosti známa zejména z filmu "Blízká setkání třetího druhu". Kromě podobného sukovitého tvaru a geologického složení (znělec) spojuje obě hory ještě několik dalších detailů.

V neposlední řadě je třeba uvést, že se hora Bořeň těší zájmu lidí od nepaměti. Pomineme-li různé pověsti, je znám zajímavý popis návštěvy Bořně z druhé poloviny 17. století od Bohuslava Balbína. Ten zde mimo jiné zaznamenal i neúspěšný pokus o těžbu drahých kovů. Výstup na Bořeň si nenechal ujít ani významný německý cestovatel Alexander von Humboldt, jehož deníkové záznamy hovoří o nadšení z rozhledu a krásy místa. Své dojmy z několikrát opakovaného výstupu na Bořeň zaznamenal ve svém skicáři také slavný německý básník J. W. Goethe.