Hora Říp

Památná hora Říp patří mezi několik nejvýznamnějších míst a symbolů naší národní historie. Vztahuje se k ní základní pověst o příchodu našich předků do země a každý pravověrný Čech by měl alespoň jednou za život na tuto horu vystoupit.

Čedicová kupa hory Říp (456 m n. m.), památné místo české historie, je zdaleka viditelná hora cca 5 km od Roudnice nad Labem. Kronikář Dalimil počátkem 14. století uvedl právě horu Říp a její okolí jako místo, kde se usadili první Slované vedení praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti. Nová země dostala jméno po vůdci těchto Slovanů Čechovi.

Na vrcholu Řípu leží asi nejznámější románská památka v Čechách rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha, původně zasvěcená sv. Vojtěchovi. Připomíná se k roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. na paměť vítězství v bitvě u Chlumce stávající kostelík opravit a rozšířit o západní kruhovou věž. Kostel, jehož zasvěcení bylo mezitím změněno na sv. Jiří, se v 17. a 18. století stal oblíbeným poutním místem.

Každoročně se na Říp vypravuje mnoho průvodů, pochodů a procesí pořádaných různými organizacemi. Každou první neděli v měsíci se od 15:00 koná mše - poslední prohlídka před mší je ve 13:30 hod.

Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp

Prs úrodné matky Země, středočeský Olymp, srdce národa českého nebo zkrátka jen boulovitá halda čediče, náhodně kdysi vyvržená uprostřed roviny? Ať už je váš vztah k památné hoře Říp jakýkoliv, faktem zůstává, že většina návštěvníků na její vrchol směřuje právě proto, čím je, a nikoliv kvůli tomu, jaká je. A přesto, že dnes už asi obrozenecky buditelské heslo „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“ vyvolá spíše úsměv, pro mnoho Čechů skutečně kopec u Roudnice nad Labem představuje místo, které je alespoň jednou za život třeba navštívit.

I když jsou vám vlastenecky vzedmuté city lhostejné, je to vcelku příjemná procházka. Zjara se zelený koberec na svazích hory rozzáří květy, v létě slunce stéká na stříbrné kmeny buků přes klenbu jejich listoví a na podzim se les na úbočích zbarví dozlatova. I zima má cosi do sebe, jen výstup příkrou cestou k vrcholu je trochu náročnější. Pokud vyrazíte s kompasem a střelka se najednou zmateně roztočí, nelekejte se: nejste na severním pólu, to jen příměs magnetovce v místním čediči si s vámi pohrává. Naštěstí vede nahoru na horu turisticky značená trasa.

Pokud se nespokojíte s krátkou procházkou, máte možnost se přesvědčit, že Podřipsko oplývá krom mléka a strdí i spoustou malých divů, které byste v tomto kraji snad ani nečekali. Téměř každá vesnička tohoto odpradávna obydleného kraje skrývá nějakou pamětihodnost či tajemné zákoutí – nic oslnivého, za čím by se hrnuly davy turistů s blýskajícími fotoaparáty. Zato ale dlouhá řada míst, kterou může procházet plesající srdce poutníkovo s vědomím, že pod schýlenými korunami vrb na venkovských návsích prosakuje historie. A ať už pátráte po rustikální idyle nebo torzu nedostavěného chrámu za vsí, v kterém je údajně centrum positivní energie, budete mít nakonec chuť se sem vracet.

Na konci toho výletu se možná přenesete přes vtipy o legendárním praotci, který byl příliš líný na to, aby došel k moři, a pochopíte, proč se zastavil zrovna tady.