Hrad Osek - Rýzmburk

Hrad Osek (Rýzmburk, Riesenburg, Rysenburch) patří k nejzajímavějším a nejméně přestavovaným středověkým objektům. Do svých prací různého zaměření jej pojala již řada autorů. Nejvýznamnější poznatky o hradu byly doposud podány v díle A. Sedláčka (Sedláček, 1927–37), jehož monumentální patnáctisvazkový přehled dějin českých hradů je základem pro jakékoliv další bádání, a v díle D. Menclové (Menclová, 1972), které je zatím posledním velkým dílem v tomto oboru. Završení provedl F. Gabriel (Gabriel, 1990) stavebně historickým průzkumem.

Z hlediska soudobé metody komplexního výzkumu (Durdík, 1981) vzrostl bezesporu i význam hradu Oseka; poslední výsledky studia vývoje českých hradů 12. a 13. století (Durdík, 1978) jej prezentují jako velmi zajímavý příklad dispozice typu s obvodovou zástavbou a obytnou věží (věžovým palácem). Lze tedy předpokládat, že hrad bude v budoucnu významným objektem dalšího bádání.

Kamenný hrad Osek byl založen asi 2,5 km severozápadně od oseckého kláštera na skalnatém ostrohu, který rozštěpuje údolí s cestou, vklíněné od města Oseka do Krušných hor (mezi vrchy Špičákem a Stropníkem), na dvě užší části, jimiž směřovaly cesty dále do hor a k hranicím. Cesty sledují v začátku potoky, které obtékají z obou stran hradní ostroh a spojují se v údolí pod ním. Potok sloužil v minulosti pro pohon mlýnů a s největší pravděpodobností byl využíván i ve středověku. Hradní ostroh vybíhá do údolí ve směru SZ – JV poměrně úzkým skalním útvarem, který se v místě bývalé hájovny ztrácí, aby se asi po 45 m, poněkud východněji, znovu vztyčil více jak 20 m nad okolní terén, jako nejvyšší místo hradního areálu. Zde byla postavena jedna z dominant hradu, věžový palác. Místo, kde se úzký skalní útvar šíje ztrácí bylo předělem, oddělujícím hrad od okolního terénu.

Severovýchodní svah ostrohu má prudký spád s četnými skalisky a končí na úpatí přímo potokem a cestou. Od ní terén opět prudce stoupá k okolnímu věnci hor. Jihozápadní svah je pozvolnější a přechází v údolí, oddělené od ostrohu cestou a od okolních kopců druhou větví potoka. Skalnatý ostroh, místy v podobě vypreparovaných skalních bloků, sloužil spolu s okolním skalním podložím jako základní stavební materiál. Tvoří jej pararuly až svory. Zděné konstrukce hradu doplňuje tesaný pískovec, importovaný sem jistě z nejbližších lokalit výskytu. Vzorky pískovce zkoumány nebyly, což by bylo zajímavé s ohledem na osecké pískovce na dotyku s horninami krušnohorského kristalinika. Vždyť z oseckého pískovce byla tesána údajně i mostecká kašna v 16. století.

Vlastní stavbu tvoří v podstatě tři mohutné (ve smyslu rozlohy) nepravidelné ovály hradeb se společným ohniskem v prostoru vnitřního hradu a objekty postavené po jejich vnitřním obvodu. První a druhý ovál hradby tak vytvářejí v jihovýchodní části volné prostory, které lze charakterizovat jako předhradí, a v severozápadní a severovýchodní části tvoří parkány vnitřního hradu. Termín parkán slouží pouze k snadnějšímu popisu hradbami vymezených ploch. O skutečné parkány ve smyslu fortifikačním tu nejde. Prostor uzavřený vnějším hradebním okruhem (délka 200 m, maximální šířka 70 m) je dnes přístupný od ostrožní šíje asi 15 m širokým prolomením v hradbě (z velké části přehrazeným dřevěnou kolnou z 19. století) a původní, dnes značně destruovanou branou na jihovýchodě, na opyši.

Zdá se, že hlavní vstup do hradu byl na jihovýchodě, kam stoupá ještě dnes v terénu znatelná cesta po jihozápadním mírnějším úbočí ostrohu. Cesta končí před zmíněnou branou na opyši, chráněnou ve skalním podloží vysekaným a částečně vyzděným příkopem, širokým asi 10 m. Skalní část ostrohu pokračuje od brány směrem jižním v délce 45 m a končí plošinou lámající se v téměř kolmý skalní sráz. Těsně před touto plošinou je v terénu patrná zahloubená plocha ve tvaru písmene L. S největší pravděpodobností je to stopa po objektu, který souvisel s hradem. Svíral totiž spolu s branou cestu v předbraní a zároveň mohl spolu se skalní plošinou sloužit pro kontrolu zbývající části opyše – od brány nepřehledné – a cesty pod ním. Od kolmého skalního srázu terén ostrohu klesá s několika skalními útvary a zlomy ještě asi 100 m.

Cesta končící před jihovýchodní branou se napojovala na jihozápadní komunikaci pod ostrohem v prostoru dnešního domku č. p. 21. Sem, od vnějšího hradebního okruhu, vybíhá skalní blok, který přehrazuje západní a jihozápadní svah ostrohu. V prostoru domku č. p. 21, kde končí zmíněný skalní blok, byla pravděpodobně první hradní brána. Tuto představu by mohl podporovat i nález dvou pískovcových článků , článku ostění a oblouku portálu brány, učiněný severozápadně před domkem. Nelze samozřejmě vyloučit, že sem byly tyto články dopraveny z hradu při těžbě kamene pro výstavbu domků v podhradí. Brána mohla být spojena, podél cesty od ní stoupající, hradbou či palisádou s plošinou na opyši. Dnes po tomto spojení – snad až na menší valový útvar – není v terénu patrná žádná stopa. To však může být důsledek ještě donedávna provozované zemědělské činnosti na svazích ostrohu. Zda měl hrad vstup i od šíje (pak by šlo o málo častou průjezdní dispozici) nelze dnes bez výkopu určit.

Údaje a ukazatele:

Plocha vymezená vnějším hradebním okruhem (mimo objekt tzv. pivovaru) 8075 m2
Délka vnějšího hradebního okruhu (včetně prostoru brány, mimo objekt tzv. pivovaru) 455 m
Plocha vnitřního předhradí (včetně objektů) 1660 m2
Plocha vnitřního hradu (včetně objektů) 1030 m2
Nezastavěná plocha vnitřního hradu (plocha nádvoří) 475 m2
Zastavěná plocha věžovým palácem 92,8 m2
Zastavěná plocha západním palácem vnitřního hradu 165,6 m2
Zastavěná plocha jihozápadní věží vnitřního hradu - 77,4 m2
Zastavěná plocha kaplí (přibližně) - 130,0 m2