Památník Přemysla Oráče ve Stadicích

Areál památníku, který je od roku 1962 národní kulturní památkou se nachází mezi obcemi Stadice a Řehlovice v údolí řeky Bíliny 8 km západně od Ústí nad Labem.

Podle všeobecně známé pověsti vyslala kněžna Libuše poselstvo do Stadic, aby odsud přivedlo jejího nadcházejícího muže coby nového panovníka všech Čechů. Když poslové vedeni Libušiným běloušem nalezli orajícího Přemysla a sdělili mu, co měli, zabodl budoucí kníže do země svou otku a se slovy "jděte, odkud jste přišli" zahnal oba své voly. Ti zmizeli v nedaleké skále, která se za nimi hned zavřela. Z otky mezitím vyrašil lískový prut se třemi odnožemi obsypanými zeleným listím a ořechy, dvě z nich však záhy uschly, třetí ale mocně rostla do výše i šíře. Věci, které se v tu chvíli udály, vysvětlil Přemysl takto: nedoorané pole znamená, že země bude často stižena hladem, jediná živá odnož lískového prutu představuje vždy jen jediného vládce z širokého Přemyslova pokolení, zatímco železný pluh měl být znakem pevné vlády. Když se Přemysl rozloučil se svými blízkými, vzal si s sebou lýčenou kabelu a střevíce, aby jeho potomci měli vždy na paměti, že pocházejí z prostého venkovského lidu.

Stadickou pověst poprvé zaznamenal dle bájného vyprávění starců kronikář Kosmas na počátku 12. století. Legenda byla stále živá i v dalších stoletích, je historicky zaznamenáno, že Karel IV. zbavil tři stadické usedlosti robotních povinností, jejich držitelé pak museli na oplátku pečovat o památnou lísku a každoročně posílat úrodu oříšků na Pražský hrad. Tato tradice přetrvala až do 18. století, naposledy je doložena k roku 1723 u příležitosti korunovace Karla VI. Habsburského za českého krále. Rozměry královského pole „dvanáct kročejů zšíři a dvanáct kročejů zdéli“ se navíc staly základem středověké české polní míry. V roce 1445 v neklidných dobách bezvládí po husitských válkách si jakýsi muž upletl na stromě u Stadic chýši a prohlásil se za bohem vyvoleného selského krále. Jeho věhlas mezi lidem rostl, zřídil si dokonce poradní sbor starců, tělesnou stráž i písaře. Když hrozilo, že by celá věc mohla přerůst v lidové bouře, zasáhla preventivně severočeská šlechta a samozvaného krále s celou radou vsadila do vězení na hradě v Roudnici. Stadická tradice žila samozřejmě dál, Královské pole bylo a dodnes je místem řady manifestačních shromáždění ať už politických nebo jiných (svého času odsud vycházely protestní pochody proti stavbě dálnice přes České středohoří), v současnosti se zde pravidelně schází na Přemyslův svátek čeští zemědělci.

Před polovinou 19. století leželo toto místo uprostřed kvetoucího údolí řeky Bíliny, leč doba se mění. Dnes leží uprostřed trojúhelníku vymezeného železnicí, dálnicí a čtyřproudou rychlostní silnicí. Centrálním bodem areálu je památník Přemysla Oráče od architekta F. Staumanna vybudovaný roku 1841 nákladem hraběte Ervína Nostice Rienecke, jenž byl majitelem zámku v sousedních Hliňanech. Jedná se o mohutný pískovcový podstavec, na jehož temeni se nachází pluh, delší strany zdobí dva reliéfy od sochaře Josefa Maxe s motivem pověsti. Na jedné kratší straně nalezneme původní nápis "ZDE OD PLUHU PŘEMYSL K VÉVODSTWJ POVOLÁN", totožný nápis v německém znění umístěný na opačné straně pomníku byl po roce 1945 odstraněn a nahrazen symbolickým textem "VLÁDA VRÁTILA SE DO RUKOU TVÝCH Ó LIDE ČESKÝ". Ze tří stan je areál Královského pole ohraničen stromořadím, přístupovou stranu uzavírá příjezdová silnice, za níž stojí empírová hájovna vybudovaná souběžně s pomníkem. Nad ní se již tyčí betonová stěna již zmíněné dálnice D8.

V blízkém okolí nalezneme ještě několik dalších památných míst, které se vážou k památce Přemysla Oráče. Předně je to blízká a malebná ves Stadice, kde se nachází tzv. Přemyslův statek. Jedná se o dům č. p. 14 situovaný na konci návsi vlevo, opatřený pamětní deskou, stojící dle pověstí na místě původní Přemyslovy usedlosti. Za tímto domem se nachází nádherný barokní most z konce 18. století. Pokud ho přejdete a vydáte se po silničce po proudu řeky, dojdete k silnému Královskému prameni tryskajícímu ze lví hlavy, nad nímž se tyčí památná lípa. O něco dále na druhém břehu po proudu řeky se na úpatí Volské hory nachází skála, v níž měli dle pověsti zmizet Přemyslovi voli.