Zámecký park Klášterec nad Ohří

Rozsáhlý zámecký park upravený v anglickém stylu byl založen Michaelem Osvaldem Thunem ve 2. pol. 17. století. Původně barokní zahrada byla charakteristická snahou o symetrickou úpravu prostoru před zámkem a salou terrenou.

Tato podoba se udržela až do požáru v roce 1784. Poté se začal budovat nový park podle změněných estetických názorů zdůrazňující krásy volné přírody. Byl odstraněn zchátralý letohrádek a část loggie, část soch a kašna byly přeneseny do města. Park byl rozšířen směrem ke Kyselce o bývalou oboru a později o předzámčí a zelinářskou zahradu u Ohře.

Součástí anglického parku je i renovovaná barokní stavba saly terreny naproti zámku, vytvářející svou architekturou kulturně společenské prostředí, kde se v letních měsících konají odpolední koncerty našich i zahraničních hudebních těles. Sochy a plastiky vynikajícího barokního sochaře německého původu Jana Brokoffa ze 17. století dotvářejí monumentální krásu nejen této stavby.

Také další změny byly spojeny s rozsáhlým požárem. V roce 1856 mu padl za oběť nejen zámek, ale také část přilehlých hospodářských budov, pivovar a mlýn. Poté nechal Osvald Thun strhnout všechny panské stavby a vykoupil i soukromé domky, aby tak zvětšil zámecký park o romantická zákoutí kolem řeky. Nový park pak koncipoval klášterecký vrchní zahradník Čeněk Stibal. Projekt byl podřízen vedení Osvalda Thuna, který byl sám odborníkem v dendrologii. Ve druhé polovině 19. století se původní středoevropské dřeviny začínají doplňovat stále více exotickými raritami. Celý park získává naučný podtext, názvy dřevin jsou uvedeny na porcelánových tabulkách.

Po druhé světové válce se park přestal udržovat. S pečlivou údržbou se opět začalo až v 60. letech minulého století. Dnešní park má rozlohu téměř 10 ha a nachází se zde přes 220 druhů stromů z celého světa. Kromě mnoha dendrologických vzácných unikátů a neobyčejných dřevin z různých koutů světa zde roste i vzácný „Strom štěstí“ pocházející z východní Asie, ze starobylého japonského rodu stromů Gingko. Do dnešních dob se zachoval jediný druh této dřeviny, nesoucí název Gingko Biloba. Jeho listy vznikly srůstem jehličí v plochu a tvoří zajímavý vývojový druh na rozhraní dřevin jehličnatých a listnatých.