Hejšovina (Szczeliniec Wielki)

Výchozím bodem je pro většinu turistů vesnička Karlów, turistické centrum Stolových hor s řadou stánků, penzionů a dinoparkem.

Cestou  z Karlowa se trochu zapotíme, čeká nás totiž 665 schodů. Zbudovat je nechal koncem 18. století Franz Pabel na popud Bonaventury von Raucha, jenž řídil stavbu nedaleké pevnosti Fort Karola. Původně měla právě na Hejšovině vyrůst další z pevností, od záměru se však nakonec ustoupilo. Hejšovinu však díky poloze nedaleko lázeňských měst rychle objevili výletníci a významné osobnosti. Na rozvoji turistiky měl opět významnou zásluhu Franz Pabel (1773 – 1861), Karlowský šoltys, který vytvořil prohlídkovou trasu po vrcholu Hejšoviny, byl také autorem názvů většiny skal a prvním průvodcem po skalním labyrintu. Roku 1813 mu udělil pruský král Fryderyk Wilhelm II titul průvodce po Hejšovině. Byl tak prvním oficiálním průvodcem v Prusku. Po Franz Pablovi vykonávali průvodcovskou činnost jeho syn i vnuk. Později tuto funkci převzala rodina Stieberů.

Prudký výstup nás zavede až do sedla mezi Malou a Velkou Hejšovinou. Odtud pokračujeme již jen mírně do kopce k turistické chatě Szwajcarka (pův. Schweizerei) zbudované v Tyrolském stylu. Návštěvníkům Hejšoviny poskytuje své služby již od roku 1846 a je nejstarší čistě turistickou horskou chatou v Sudetech. Svým vzhledem prý připomíná orlí hnízdo přilepené na skále. K chatě nevede žádná příjezdová cesta, veškerý materiál (potraviny, dřevo na vytápění či materiál na opravy chaty) se dováží za pomoci nákladní lanovky. Kromě bufetu a nádherného výhledu do kraje ze skalních teras poskytuje i prosté, avšak cenově přijatelné ubytování v turistické ubytovně (kapacita 42 míst + možnost přespat na karimatce na zemi).

Internetové stránky chaty: http://www.naszczelincu.pl/

Ze zábradlím opatřených skalních teras před chatou se naskýtá úchvatný výhled. Hluboko pod námi spatříme vesnici Pasterka, za ní pak na Stolové hory navazující hřeben Broumovských stěn, vlevo od nich Machov a Policko, vpravo zase Broumovskou kotlinu s protáhlými vesnicemi.

Za chatou se pak nachází pokladna a vstup do samotného skalního města.

Cesta se proplétá mezi nízkými skalkami, místy vyjdeme po několika do skály vytesaných kamenných schůdkách a již jsme na vrcholové plošině (zaujímající rozlohu cca 25 ha), kde můžeme pozorovat roztodivné skalní útvary s více či méně přiléhavými názvy. Odbočka nás zavede na samotný nejvyšší bod Hejšoviny, skalní blok zvaný Krakonošův trůn (Tron Liczyrzepy). Informační popiska však uvádí poněkud nesmyslný český překlad Dědovo sedlo (jako by češi neznali Krakonoše!). Z vrcholu uvidíme příkře klesající zalesněné svahy Stolových hor přecházející náhle v nepříliš členitou krajinu v okolí Radkowa, na obzoru pak vidíme táhlý hřeben Sovích hor (Góry Sowie) a na ně navazujících pásem. Nechybí ani pohled k Machovu, na táhlý Bor a na okolní skalní útvary.

Adršpašsko – Teplické skály mají Milence a Starostu se Starostovou, symbolem Hejšoviny je zase Mamut: mohutná, v horní části bohatě tvarovaná skála (připomínající však více než mamuta opici), hledící zamyšleně kamsi dolů do kraje.

Procházíme nyní po severním okraji vrcholové plošiny. Zde působením řady činitelů okrajové skalní stěny nejvíce ztrácejí svou celistvost, a dělí se na skalní bloky, jež postupem času stále více odsedají, až se jednoho dne zřítí úplně. Zatím ale utváří mimořádně pestrý reliéf plný hlubokých skalních rozsedlin. Jen několik desítek centimetrů širokou průrvou zvanou „čertova kuchyně“ scházíme po schodech i my.

A již jsme v Pekélku (Piekiełko) - úzké průrvě, dosahující asi stometrové délky, několikametrové šířky a lemované zhruba 20 metrů vysokými skalními stěnami. Sluneční paprsky sem zavítají málokdy a tak se zde projevuje takzvaná teplotní inverze. Právě tady bývají v zimě metry sněhu, jehož zbytky roztají až v časném létě.

Ale pryč z chmurného podsvětí! Po schodech stoupáme do očistce a z něj až do nebe. Tak se nazývá další z vyhlídek.

Kolébkou se zas nazývá na podloží jen malou plochou stojící ohromný balvan. Snad se jedná o viklan, který by se dal při troše štěstí rozhýbat.

Po dřevěných chodníčcích se proplétáme mezi několikametrovými skalami ke skalnímu útvaru „kvočna“ a na rozcestí, kde odbočíme k vyhlídkovým terasám. Opět jiný pohled. Díváme se na opačnou stranu než od turistické chaty: vlevo Soví hory se zvlněným podhůřím; před námi hluboké lesy pokrývající ploché hřebeny Stolových hor a táhnoucí se až k obzoru; vpravo táhlý hřeben Orlických hor; pod námi vesnička Karlów a za ní Bor (Skalniak). Tady prohlídka skalního města končí. Částečně po schodech scházíme na již známé rozcestí nad Karlówem.

Provozní/otevírací doba:

Otevřeno květen - září (provozní doba závislá na konkrétním měsíci (od 8 či 9 hodin, nejméně do 18:00). V případě příznivých klimatických podmínek sezóna začíná dříve/končí později. V ostatních obdobích lze skalní město navštívit na vlastní nebezpečí. Zejména na jaře je však třeba počítat s velkým množstvím sněhu, který se na části trasy drží zpravidla až do června.

Vstupné (pro rok 2018):

normální: 10 zlotých

zlevněné (děti, studenti, senioři): 5 zlotých

děti do 7 let: zdarma