Autovakcíny jako alternativa k léčbě antibiotiky

Antibiotika léčí infekce tím, že usmrcují patogenní bakterie v těle. Aby lékař mohl pacientovi antibiotika nasadit, musí nejprve stanovit, zda je infekce virového, či bakteriálního původu. K tomu je potřeba odebrat pacientovi vzorek krve (provést tzv. CRP test), moči nebo tkáně a poslat jej na rozbor do mikrobiologické laboratoře, kde určí přesný typ bakterie a podle toho doporučí vhodnou léčbu. V řadě případů se ale lékaři spoléhají na svoje zkušenosti a předepíší pacientovi antibiotika jen na základě vnějších, okem rozpoznatelných příznaků, aby mohli léčbu infekce zahájit co nejdříve. Není tedy divu, že od objevu penicilinu v roce 1928 spotřeba antibiotik neustále stoupá. Jejich nesprávné používání a nadužívání se stává celosvětovým problémem, protože vede ke vzniku odolných bakterií, které na léčbu přestávají reagovat. 

Abychom zabránili vzniku antibiotické rezistence, je nutné antibiotika užívat pouze v případech, kdy byla předepsána lékařem, a řídit se jeho pokyny. Léky berte pravidelně, dodržujte intervaly mezi jednotlivými dávkami a nevysazujte je ihned, jak se vám uleví. Pokud vám lékař antibiotika nepředepíše, v žádném případě si sami nenasazujte antibiotika, která vám byla předepsaná v minulosti a zůstala nedobraná či byla určená pro někoho jiného.

Jak vzniká bakteriální odolnost?

Dlouhodobé užívání antibiotik má negativní dopad na přirozenou mikroflóru organismu, protože kromě patogenních bakterií ničí i ty prospěšné, a narušuje tak celý imunitní systém. Zároveň vede k tomu, že si bakterie na antibiotika vypěstují rezistenci. Odolnost vzniká také v případě, kdy jsou bakterie vystaveny nedostatečně účinné koncentraci antibiotika, léčba netrvá dostatečně dlouho nebo pokud je zvolen nesprávný typ léku.

Bakterie se velmi rychle naučí antibiotikům vzdorovat a umí si tuto „znalost“ předávat mezi sebou. Dokáží tak přežívat v přítomnosti antibiotika, a dokonce pokračovat v množení. Léčba chorob vyvolaných těmito rezistentními bakteriemi je pak obtížnější a musí se pro ni vyvíjet stále nové a dražší typy antibiotik, které mohou mít negativní vedlejší účinky.

Nespotřebované léky je vždy vraťte do lékárny. Jejich vyhozením do běžného odpadu se lék dostane do kontaktu s bakteriemi z okolního prostředí, což může vést ke vzniku odolnosti bakterií proti tomuto typu léčiv!

Autovakcíny jako alternativa k léčbě antibiotiky

Vedle uvážlivého a správného používání antibiotik se dá vzniku rezistence zabránit i volbou jiného typu léčby, a to obzvlášť v případě vracejících se a chronických infekcí, proti kterým by antibiotika opakovaným podáním mohla přestat účinkovat. Pro tyto bakteriální infekce mohou být využity autovakcíny, které jsou vytvořené přímo z vlastních bakterií pacienta způsobujících mu problémy a které stimulují jeho imunitní systém k tomu, aby sám začal vytvářet protilátky. Bakterie se získají ze stěru v ordinaci lékaře či na jednom z odběrových míst ideálně v době akutního onemocnění. Pak se v laboratoři dále izolují a kultivují. Výsledná vakcína je tak účinnější, protože je připravena přesně na míru konkrétnímu pacientovi. Léčba pomocí autovakcín může vést ke snížení počtu onemocnění, ke zkrácení a zmírnění jejich průběhu a v některých případech i k celkovému zlepšení imunitního systému.

Autovakcíny se nejčastěji používají na infekce horních cest dýchacích, záněty močových cest, infekce kůže a měkkých tkání nebo záněty vnějších pohlavních orgánů a pochvy. Nelze je ale použít jako léčivo při akutně probíhající infekci, tu je nejdříve potřeba doléčit – většinou antibiotiky. Autovakcíny se nejčastěji podávají perorálně ve formě kapek pod jazyk. Jsou velmi dobře snášeny i dětmi od 3 let, mají minimum vedlejších účinků a prakticky nulovou toxicitu. 

Antibiotika v těhotenství

V těhotenství dochází často k zánětům močového měchýře, ale mohou se objevit i záněty v dutině ústní, např. při prořezávání tzv. zubů moudrosti. Tato onemocnění jsou často doprovázená horečkami, které mohou být pro nenarozené dítě daleko větším rizikem než účinek vhodných antibiotik, proto bychom je neměli tak jednoznačně zavrhovat. Nejrizikovější je doba prvního trimestru těhotenství. Pro léčbu antibiotiky v období těhotenství je nejdůležitější jejich správná volba. Mezi vhodné druhy antibiotik, z jejichž účinků ženy v těhotenství nemusí mít obavy, patří peniciliny, cefalosporiny a makrolidová ATB – klaritromyciny.

Jde to i jinak?

Pokud se onemocnění nejeví od počátku jako závažné, je vhodné s podáním antibiotik počkat. První dny po propuknutí infekce jsou nejdůležitější pro rozvoj přirozených imunitních protiinfekčních reakcí. Když je antibiotikum nasazeno příliš brzy, tlumí se obranné mechanismy, které by často byly schopny infekci zvládnout samy. Ve chvíli, kdy nám test, ať už doma nebo v ordinaci, ukáže pouze virovou infekci nebo se jen necítíme dobře a obáváme se nemoci, můžeme zkusit přírodní léčbu. Dobrou volbou je také v případě podávání ATB jako podpůrná léčba. Mezi nejznámější řadíme med a propolis, citron, česnek a cibuli. Velice vhodné a doporučované jsou také bylinky - tymián, šalvěj, skořice a lichořeřišnice. Více jsme psaly v článku Antibiotika ano či ne?