Mytí v myčce. Úsporně a bez práce

Pokud stále váháte, zda pořídit myčku nebo stále mýt nádobí ručně, tady máte fakta. Při ručním mytí spotřebujete asi 15-20 litrů vody, při mytí v myčce je to 10-15 litrů, pokud máte úsporné zařízení. 

Jestliže jste si pořídili novou myčku, je dobré přečíst si návod a seznámit se s jednotlivými programy. Každá myčka je trochu jiná. Velkou chybou je nastavení myčky na nejkratší režim v domění, že krátký program musí být přece nejúspornější. Omyl. Až na výjimky krátký režim rovná se větší spotřeba vody a také energie. Pokud máte v myčce více znečištěné nebo mastné nádobí, zvolte raději vyšší teploty. U většiny programů je možnost zkrátit režim mytí až na polovinu. Co nejčastěji nastavte pro mytí nádobí program s nápisem ECO. Sice trvá delší čas, ale spotřebuje méně vody a také šetří více energie. Absolutně zbytečné je oplachovat nádobí, které potom dáte do myčky, ať už ručně či programem pro oplach nádobí (tento program slouží například k mytí neušpiněných sklenic a talířků).

Nádobí stačí zbavit zbytků jídla, ze sklenic vylijte zbytek tekutin. Také se zbavte zlozvyku na každý nový nápoj vytáhnout novou sklenici či hrnek, když z něj pijete pouze vy.

Jak správně naplnit myčku

Obecně platí, že v dolní části myčky panuje vyšší teplota, proto se tento prostor hodí pro odolnější a více znečištěné nádobí. Choulostivější nádobí dejte raději do horního prostoru.

Nezapínejte myčku, dokud není zcela naplněna, ale zbytečně ji nepřeplňujte, ať je mytí efektivní.

V myčce je několik částí, které slouží pro uložení určitého typu nádobí, není to žádná věda. Dolů vložte talíře (stejné typy k sobě, například mělké k mělkým), hrnce, pánve a plechy, příbory naplňte koš na ně určený, případně je vložte do vysouvacího šuplíku v nejvyšší části myčky, pokud je součástí. Hluboký prostor je určen pro lžíce, příbory v dolním koši se vkládají hrotem dolů. Pokud máte méně talířků, některé myčky mají možnost sklopit držáky pro ně určené a zajistit tak více místa například pro hrnce. Pokud nemáte příliš ušpiněných příborů, které se vejdou do vrchního šuplíku, můžete další místo zajistit odebráním košíku na příbory. Dbejte na to, aby se jednotlivé nádobí nepřekrývalo a neznemožňovalo otáčecím tryskám pohyb, případně posuňte horní koš výše. 

Do horního šuplíku se vejdou malé a dezertní talířky, hrnky a sklenice či další drobné nádobí, které lze umístit po stranách. Patří sem také vařečky a obracečky apod. Pokud máte opravdu drobné hrníčky či sklenice se stopkou, slouží k tomu plochý sklápěcí zásobník. 

Co do myčky nepatří

Pokud si pořídíte novou láhev nebo jakékoliv jiné nádobí, přečtěte si, zda je vhodné do myčky. Údajně do myčky nádobí nepatří ostré nože, které se prý časem ztupí, a dokonce nejdou nabrousit. Já nože zprvu myla ručně, ale teď je dávám do myčky pravidelně a po roce mytí mi nepřijde, že by byly tupější než předtím. :) Stejné doporučení platí pro čepele mixérů, struhadla, škrabky.

Že dřevo do myčky nepatří tuší většina lidí, přesto jej tam myjí. Voda se dostává do struktury dřeva, které časem zešedne, začne se kroutit a ničí se. Případně vařečky a prkénka dejte vyschnout na vzduch a poté namažte olejem.

Do myčky také nepatří každá sklenice a každé plastové nádobí, které se může vlivem vysoké teploty zkroutit a dokonce vylučovat škodlivé látky. Pokud výrobce neuvádí jinak, do myčky nepatří ani teflonové nádobí. Hrnky a talíře se zdobením se můžou časem vytratit. Do myčky taktéž nepatří ani hliněné, pozinkované, stříbrné a další nádobí ze vzácných kovů.

Historie mytí nádobí

Luxus mytí nádobí pod tekoucí vodou zažívaly hospodyňky až od 40. let minulého století. Do té doby byly v domech, bytech nebo dokonce jen v mezipatrech výlevky s jedním kohoutkem na studenou vodu, která se musela ohřívat na kamnech. Velkým objevem, který přišel ve 30. letech z USA byly tzv. mycáky, které má možná dodnes někdo na chalupě. Jednalo se o skříně se skleněnými vitrínami v horní části, pracovní plochou uprostřed a ve spodní části dvěma výsuvnými škopky – levým na umývání a pravým na oplachování. 

Elektrické umývače samočinné, neboli myčky, se začaly z Ameriky rozšiřovat po válce, k nám se samozřejmě dostaly mnohem později. První myčky se u nás objevily v podstatě až po sametové revoluci, standardem začínají být v českých domácnostech ale až posledních pár let. 

A čím naši předkové myli? Základem byla horká voda a jedlá soda, případně nějaké písky na připálené nádobí. Aby se nádobí lesklo, používali ocet a citronovou šťávu.

Přípravky do myčky

Běžně dostupné produkty, které jsou plné škodlivé chemie, jako jsou tenzidy a aktivační přísady, možná nádobí skvěle umyjí, ale mají i svou stinnou stránku. Zbytky těchto přípravků ulpívají na nádobí a my je pak konzumujeme. Navíc často tyto přípravky nejsou šetrné ani k životnímu prostředí. 

Sáhnout můžeme po přírodních produktech, které seženeme ve vybraných obchodech či e-shopech. Na trhu existují i přírodní tablety do myčky, nebo si je můžete doma sama vyrobit.

Případně do zásobníku na tabletu přidejte 2 lžičky sypké prací sody a 1 lžičku perkarbonátu sodného, můžete přidat kapku přírodního mycího gelu. Perkarbonát sodný však účinkuje při teplotách nad 60° stupňů, pokud myjete při nižší teplotě, je třeba přidat i aktivátor TAED. Nezbytností pro správnou funkci myčky a pro zachování dlouhodobé životnosti je důležitá nejen sůl do myčky (v podstatě jakákoliv), tak také pravidelná údržba. Do myčky nepatří zbytky jídla, kosti, přepálený tuk apod. Pravidelně kontrolujte, zda myčka není zanesená, vyberte to, co filtr “nespolkl” a i ten čas od času omyjte horkou vodou a kartáčkem. Myčku otřete hadříkem nejen zvenku, ale i zevnitř - vnitřek myčky, dvířka atd.

Myčku byste měli také každé 1-2 měsíce vyčistit pomocí kyseliny citronové nebo octa. Buď nasypte sypkou směs kyseliny citronové (asi 200 gramů) naspod myčky nebo do zásobníku a zbytek opět naspod. Nebo do myčky vlijte 2-4 litry octa. Spusťte naprázdno program s vysokou teplotou.

Pro mytí nádobí není nezbytné leštidlo, ale nádobí potom není ušmudlané a leskne se. Do zásobníku na leštidlo vlijte buď roztok kyseliny citronové nebo ocet (pozor na mísení octu s perkarbonátem sodným, pokud je každý zvlášť v jiném zásobníku, je to v pořádku).