Odvar z vepřích varlat a pití krve gladiátora aneb Jak naši předkové léčili neplodnost

Plodnost je tak zásadní oblastí lidského života, že se jakýmkoliv obtížím s početím věnovala značná pozornost i před tisíci lety. Lidé si pomáhali tím, co znali – nejrůznějšími lektvary, odvary z bylin, koupelemi, rozjímáním ve svatyních nebo zaříkáváním. Leckdy však měly léčebné metody i mnohem bizarnější podobu.

Antika? Bloudivá děloha a pití krve gladiátora

Ve starém Řecku a Římě měli ohledně neplodnosti řadu teorií, a uplatňovali tak různé léčebné postupy. „Nutno říci, že se antičtí lékaři zaměřovali výhradně na odstranění potíží u žen. Že by se neplodnost páru mohla týkat také mužů, to v té době nikdo nepředpokládal,“ objasňuje MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., ředitelka reprodukční kliniky Repromeda. Značná pozornost byla například věnována odchylkám od ideálu, ať už se to týkalo tvaru ženské postavy, nebo podoby menstruačního krvácení. Přílišná štíhlost i tloušťka mohly být na překážku, stejně jako netypická intenzita či barva menstruační krve. Antičtí lékaři se zabývali také ženskými pohlavními orgány, například hovořili o takzvané bloudivé děloze. Ta podle nich vznikla, když žena neměla dostatek pohlavního styku. Mužské semeno totiž mělo podle starověkých doktorů léčivé účinky a dělohu zvlhčovalo. Pokud měla žena styku málo, její děloha byla podle tehdejších představ vysušená a bloudila různě po těle, což mělo za následek vznik nemocí. Samozřejmě tím byly rovněž ztíženy podmínky pro početí. Kromě léčení ve svatyních či nošení amuletů však lidé praktikovali i daleko bizarnější metody. Ženám se například doporučovalo pít krev gladiátorů nebo se nechat od kněze sešvihat
proužkem kůže z obětované kozy. Neplodnost tehdejší doktoři radili léčit též bylinkami, koupelemi nebo úpravou stravování.

Středověcí lékaři míchali odvary ze zvířecích vnitřností

Středověk kladl na plodnost ženy vysoké nároky. Jako na právoplatnou manželku na ni totiž nahlížel až po porodu prvního dítěte. Pokud žena nemohla přijít do jiného stavu, měl její manžel právo se s ní rozvést a vystavit ji tak veřejnému zostuzení a posměchu. V něčem byl ale středověk vůči neplodnému páru spravedlivější. Lidé již nepřipisovali všechny obtíže ženám, zvažovali i problémy na straně muže. Tehdejší lékaři například předpokládali, že suchá a studená varlata značí nedostatek spermatu, případně jeho špatnou kvalitu. Plodnost středověcí doktoři zjišťovali třeba z moči. Za známku neplodnosti považovali například to, že se v odebrané moči během deseti dní objevili červi. V případě ženy se do moči mohly rovněž vložit zrna ječmene, a pokud do deseti dní vyklíčila, byla žena schopná otěhotnět. Neplodnost se nejčastěji léčila bylinkami, kouzelným zaříkáváním, modlitbami a amulety. Někteří lékaři však měli v rukávu originálnější recepty. Svým pacientům například radili přisypávat po tři dny do vína sušená a rozemletá varlata z vepře či starého kohouta. Pokud tato metoda nezabrala, doporučoval se odvar ze sušené zaječí dělohy nebo šanta kočičí svařená s vínem.

Dnes se kombinuje moderní a tradiční medicína, některé zvyky přetrvaly

Dnes již naštěstí není třeba popíjet odvary ze sušených zvířecích vnitřností a na problémy s početím se rovněž nahlíží zcela jinak. „V současnosti již víme, že problémy s plodností se v jedné třetině případů týkají ženy, v jedné třetině muže a v jedné třetině je to kombinace obou faktorů,“ vysvětluje MUDr. Veselá. Přestože se nyní k vyšetřování i léčbě využívá nejmodernějších technologií, doporučuje lékařka vyhradit prostor také alternativním přístupům, z nichž některé jsou ověřeny tisíciletou tradicí. „Řada studií prokázala, že kombinování postupů moderní a tradiční medicíny funguje velmi dobře. Například ženy, které vedle inovativních metod užívaly též byliny, případně docházely na akupunkturu, si až
dvojnásobně zvýšily šanci otěhotnět,“ uzavírá MUDr. Veselá. Bylinné kúry, které naši předkové užívali, tedy rozhodně nebyly od věci. I dnes víme, že vhodně namíchané směsi dovedou upravit menstruační cyklus, zklidnit hormony nebo upokojit rozjitřenou mysl.