Co by měli rodiče vědět o očkování - nejčastější otázky a odpovědi

První povinné očkování je očkování hexavakcínou. Dítě dostane tři dávky v prvním půlroce života. Přeočkování proběhne nejčastěji v roce věku. Hexavakcína chrání proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hemofilu typu b, žloutence typu B a dětské obrně.

Další povinné očkování dostává dítě ve druhém roce života. Jedná se o kombinovanou očkovací látku proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Toto očkování lze doplnit o nepovinné očkování proti planým neštovicím. 

Ze zdravotního pojištění je vzhledem ke své závažnosti plně hrazeno očkování proti pneumokokovým nákazám. Toto očkování je nepovinné, přesto odborníky doporučované. 

Očkování proti rotavirovým průjmům mohou rodiče uhradit svému dítěti v prvním roce života. Jedná se o vakcínu podávanou ústy už od 6 týdnů věku. Některé zdravotní pojišťovny na toto očkování přispívají.

Co je očkovací látka?

Všechny očkovací látky musí obsahovat informaci pro imunitní systém o bakterii nebo viru, proti kterým mají chránit. Tato informace je v podobě určité části viru nebo bakterie, případně oslabeného viru. Podle toho se očkovací látky rozdělují na živé a neživé. Také musí obsahovat pomocné látky a konzervační látky. Všechny složky vakcíny jsou přísně testovány a určeny pro použití u dětí. Žádná očkovací látka za žádných okolností nemůže vyvolat onemocnění bakterií nebo virem, proti kterému má chránit. Očkovací látky procházejí stálým vývojem, a tak jsou pro vaše dítě stále šetrnější. Kombinované očkovací látky snižují množství potřebných vpichů, a tak zmenšují i stres vašeho dítěte.

Jak očkování funguje?

Když se do těla vpíchne očkovací látka, přicestují do místa vpichu buňky imunitního systému a začnou se seznamovat s příslušnými částicemi z bakterie nebo viru. Buňky imunitního systému si podle této částice vytvoří vzor pro výrobu protilátek, a jsou tak připraveny na rychlý boj se skutečným patogenem, se skutečným původcem nemoci. Setká-li se pak organismus dítěte s virem nebo bakterií, proti kterým je očkován, rozeznají buňky imunitního systému ihned částice, které byly ve vakcíně, a podle vzoru ve své paměti začnou rychle produkovat protilátky. Infekci tak zlikvidují dříve, než je schopna vyvolat onemocnění. Dítě tedy neonemocní, protože ho ochránilo předchozí očkování.

Je očkování bezpečné?

Každá očkovací látka je před svým uvedením na trh zkoušena po dobu několika let v klinických studiích. Tyto studie podléhají přísným mezinárodním pravidlům a jsou velmi přísně sledovány. Pokud se ve studiích potvrdí, že očkovací látka ochrání před onemocněním a její použití je bezpečné, může být zařazena do očkovacího kalendáře. Dále se trvale sledují případné nežádoucí účinky tak, aby v případě pochybností mohla být očkovací látka z používání odstraněna.

Jaké mohou být nežádoucí reakce po očkování?

Rozdělují se na místní a celkové. Místní reakce se objeví v místě vpichu očkování, jedná se především o zatvrdnutí, zarudnutí, bolestivost nebo otok. Celkovou reakcí je nejčastěji podrážděnost, pláč, únava nebo horečka. Může se stát, že očkování u vašeho dítěte některou z těchto reakcí vyvolá. Většina dětí ale žádnou reakci po očkování nemá. Reakcím nelze předcházet, ale většina z nich během několika hodin odezní.

Po očkovacích látkách neživých (hexavakcína, vakcína proti pneumokokům) dochází k reakci většinou během několika hodin, nejčastěji večer nebo během noci po očkování. U očkovacích látek živých (kombinovaná očkovací látka proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, popřípadě neštovicím) dochází k reakci s odstupem nejčastěji šesti až deseti dnů.

Jak léčit reakce po očkování?

Zarudnutí a místní otok lze krátkodobě zchladit například chladivým gelovým sáčkem, který přiložíme přes suchou tkaninu po dobu maximálně deseti minut. Toto lze zopakovat několikrát během dne. Malé zatvrdnutí, které nevyžaduje další péči, může ovšem přetrvávat i několik dní, než se vstřebá, ale miminko nijak nezatěžuje.

Pokud má vaše dítě po očkování horečku (tzn. teplotu 38,0 °C a více), podejte mu léky proti horečce ve formě sirupu nebo čípku. Používá se ibuprofen, nebo paracetamol. Přesné dávkování vám určí váš praktický dětský lékař nebo jej najdete v příbalové informaci daného léku.