Epilepsie u dětí

Co je to epilepsie a jak probíhá těhotenství a porod u ženy, která tuto nemoc má, jsme si řekli v článku Těhotenství a porod s epilepsií. Doporučujeme také přečíst článek Kojení s epilepsií a péče o miminko.

Jak poznám, že moje dítě trpí epilepsií?

Epilepsie má příčinu v mozku, mnohdy velmi špatně odhalitelnou. Z čehož vyplývá i to, že epilepsie jako taková není jen jednou nemocí s daným souborem příznaků. Je známo na 15 různých typů epilepsií. I proto je brána odborníky i laiky za jedno z nejnevyzpytatelnějších onemocnění vůbec. Rozpoznat toto onemocnění není úplně jednoduchou záležitostí. Příznaky mohou být nepatrné, a proto se nám může stát, že je budeme ignorovat. Dítě se nám se svými problémy pravděpodobně nesvěří, protože samotné nebude rozumět tomu, co se s ním děje a nebude umět vysvětlit, proč z ničeho nic přestane vnímat, začne být pomatené nebo mu budou padat předměty z rukou. Spousta dětí se za své chování stydí, aniž by tušily, že za to nemohou, a proto se s problémy nesvěřují.

I když to mnozí nevědí, projevy dětské epilepsie a epilepsie u dospělých se liší. Příznaky se u dětí většinou budou dostavovat ráno, čerstvě po probuzení, nebo při únavě. Mezi nejčastější příznaky patří:

• poruchy vědomí
• motorické příznaky (křeče, snížení či ztráta svalového napětí, přechodná obrna apod.)
• somatosenzorické příznaky (čichové, sluchové nebo zrakové poruchy)
• vegetativní příznaky (změny reakcí zornic, změny barvy kůže, zvracení, pocení apod.)
• psychické příznaky (souvisí s poruchami vědomí – bludy, halucinace apod.)

Tyto některé projevy budou postupně nabírat na četnosti a intenzitě. I když se může stát, že epilepsie sama odezní, nemusí to znamenat, že se už nevrátí zpátky. Proto je v případě vašich pochybností dobré navštívit dětského lékaře, který vám poradí a zřejmě vás odkáže na dětského neurologa. Neléčenou epilepsií riskujete úrazy (nejčastěji hlavy) dítěte, udušení apod.

Léčba dítěte s epilepsií

O chronické epilepsii se hovoří v případě, že jedince postihnou nejméně dva spontánní záchvaty po sobě. Základem pro úspěšnou léčbu je správná diagnostika. Lékař by měl určit, jakým typem záchvatu dítě trpí a zjistit, co je spouštěčem. Je nutné provést potřebná vyšetření, jako je EEG, magnetická rezonance, odběry krve. Dále by lékařměl také určit, jestli se tento problém dá řešit operativně. Epilepsie totiž může doprovázet jiná onemocnění, například nádorové onemocnění mozku. Aby lékař mohl co nejpřesněji určit druh záchvatu a jeho spouštěče, je nutná všímavost a spolupráce rodičů. Lékař na základě výsledku vyšetření a vašich výpovědí předepíše vhodná antiepileptika. Problém ale vůbec nemusí být vyřešen. Může se stát, že antiepileptika nezaberou, nebo jejich dávka bude příliš nízká. Proto se obrňte trpělivostí a pečlivě doma dítě sledujte. Jestliže příznaky nevymizí, nebo jejich frekvence nijak neklesla, informujte o tom neurologa.

Co dělat při záchvatu?

Některý epileptický záchvat sice vypadá ošklivě, ale ve většině případů dítě nijak neohrožuje. Pokud už k záchvatu dojde, odstraňte z okolí dítěte všechny předměty, o které by se mohlo zranit. Uvolněte dýchací cesty. Hlavu opatrně podložte polštářem a v případě, že má dítě pěnu u pusy nebo hodně sliní, je třeba otočit mu hlavu na bok. Určitě se nesnažte dítě jakkoliv probrat, nechte křečím volný průběh a nedávejte končetiny do přirozené polohy. V případě, že dítě postihlo záchvat poprvé, přivolejte záchrannou službu. U léčených epileptiků hospitalizace neprobíhá. Záchrannou službu u léčeného epileptika volejte jen tehdy, pokud záchvat trvá déle jak 7 minut a jeho intenzita se stupňuje. Když záchvat probíhal bez větších komplikací, informujte pouze neurologa, který dítě léčí a ten vám sdělí, jak dále postupovat.

Běžný život dítěte epileptika

Nejen léky nebo operace jsou řešením. Důležitý je také pravidelný režim. Dítě by mělo spát minimálně 10 hodin denně. Musí se zkrátka pozměnit návyky a celoživotní rytmus. Dítě se nesmí vystavovat velké fyzické námaze (vyčerpání) a vypjatým psychickým situacím. Stres totiž může být jedním ze spouštěčů záchvatu. Nebezpečnou se také může stát nadměrně blikající obrazovka, proto je v některých případech vhodné omezit sledování televize a hraní počítačových her. Veškerá vůle v tomto ohledu záleží na odhodlání rodičů dosáhnout požadovaných změn. Do nového životního stylu je třeba zapojit nejen rodiče, sourozence, ale také osoby, které pravidelně přichází do styku s nemocným. Znamená to tedy seznámit s danou situací učitele ve školce či škole, případně i blízké či kamarády. Pokud si školka troufá na dítě s astmatem, tak určitě zvládnou i péči o dítě s epilepsií.

Společnost „E“

Pedagogové a další zaměstnanci školních zařízení se mohou kdykoli obrátit na spolek Společnost „E“, které děti a dospělé s epilepsií a jejich blízké již více než 20 let podporuje. Mohou zde získat základní informace o epilepsii, informační tiskoviny, kartičky s popisem první pomoci. Mohou se setkat a promluvit si se sociálními pracovníky i s psycholožkou a nalézt odpovědi na problémy, se kterými se ve své praxi setkávají. Společnost „E“ také organizuje přednášky, semináře a kurzy o epilepsii jak ve svém sídle v Praze 4, tak přímo ve školních zařízeních, kde je o tyto informace zájem. Pro děti s epilepsií pořádá sdružení letní dětský integrovaný tábor, který je určen dětem ve věku 6–15 let. Tábora se mohou zúčastnit i sourozenci a kamarádi dětí s epilepsií. Tábor se uskutečňuje ve spolupráci s občanským sdružením Krátký potlesk, přes něž se na letní dětský tábor hlásí děti zdravé. Jedná se tedy o plnou integraci, kdy jsou děti s epilepsií integrovány do oddílů mezi ostatní děti. Po celou dobu letního tábora je přítomen lékař. Více informací se dozvíte na stránkách společnosti "E".

Epilepsie u dětí je zákeřnou nemocí, ale při včasné diagnostice a kvalitní léčbě se dá vést normální život. Je opravdu důležitá všímavost a péče rodičů. Stačí i nepřítomné vteřinové zahledění, z něhož v budoucnu vzejde jeden z prvních příznaků. Spouštěč většinou bývá běžnou součástí života rodičů a jejich dětí. Základem hladkého průběhu léčby je také osvěta, a to nejen mezi rodiči malých epileptiků, ale ve společnosti jako takové. Ta je totiž důležitým krokem na cestě k zachování všech radostí, co dětský věk přináší, ať už s epilepsií, nebo bez ní.

A co vy maminky? Máte dítě s epilepsií? Jak zvládáte život a péči o něj? Podělte se s námi a ostatními maminkami o své zkušenosti.

Zdroje:

Vlastní zkušenosti; http://www.epistop.cz/; Publikace Žena a epilepsie, kolektiv autorů, Společnost "E".