Očkování proti encefalitidě, žloutence, rotavirům... Nepřeháníme to?

Ani tento článek vám bohužel nedokáže zodpovědět na otázku, zda očkovat či ne. To si musí rozhodnout každý rodič sám na základě svého svědomí a přesvědčení. Nabídnout vám můžu jen svůj osobní náhled na danou problematiku, kritéria rozhodování a stručný přehled nepovinných očkování.

Osobně si myslím, že pravda je někde mezi. Nějak nechápu, proč by očkování nemělo vůbec fungovat a proč by farmaceutické firmy měli falšovat výsledky výzkumů. Na druhou stranu tlak a lobby farmaceutických firem způsobuje, že čím dál tím víc očkovacích vakcín je povinných. Jejich přínos je ale, v dnešní době velmi dobrých životních podmínek, diskutabilní. A je hloupost zavírat oči před možnými nežádoucími účinky očkování. Nemusí se mi líbit (a nelíbí se mi) ani složení vakcín a je potřeba počítat i s tím, že v některých případech vakcína nemusí 100% zafungovat. Tou nejhorší možností je, že sama nemoc vyvolá.

Jak tedy k očkování přistupovat a na základě čeho se rozhodovat zda využít či nevyužít nepovinné vakcíny?

• Vyberte si dobrého pediatra, který je ochotný k diskusi a ústupkům. Pokud je váš pediatr fanatický zastánce očkování, nemůžete od něj čekat relevantní informace a na otázku zda něco navíc očkovat a kdy, přijde jasná odpověď, že ano a co nejdříve. Pokud váš doktor ale bere očkování jako nutné zlo a nějaké nepovinné očkování vám doporučí, je určitě dobré se nad ním alespoň zamyslet.

• Ptejte se, ptejte se, ptejte se. Než se rozhodnete, musíte mít co nejvíce informací.
  • Následky nemoci versus následky očkování - jaké nežádoucí účinky vakcína může mít a jaká je pravděpodobnost, že se tak stane? Jak se daná nemoc léčí, jaká je pravděpodobnost úplného vyléčení či trvalých následků nemoci?
  • Účinnost vakcíny - žádná vakcína vám nezaručí 100% ochranu před nemocí. Jejich účinnost se ale liší. Některé vakcíny fungují u 99% populace jiné třeba dokáží ochránit pouhých 70%.
  • Kolik případů nemoci se v poslední době vyskytlo v Evropě, ČR, mém regionu?
  • Dá se nemoci nějak předcházet či účinně bránit jinou cestou?
  • Co vakcína obsahuje za škodlivé látky? Jaký mohou mít vliv v krátkodobém i dlouhodobém horizontu?

• Ideálně si přečtěte příbalový leták vakcíny.

• Zvažte a promyslete individuální podmínky a rizika.
  • Hygienické podmínky a prostředí ve kterém se dítě pohybuje.
  • Rizikovost osob, se kterými se může dítě potkat (například pracuje-li někdo, s kým se dítě bude pravidelně vídat, ve zdravotnictví a je tudíž větší šance, že domů přivleče nějakou nakažlivou nemoc).
  • Dědičné dispozice dítěte.
  • Imunita a celková tělesná konstituce dítěte.
  • Cestování - jak často a do jakých zemí budu s dítětem cestovat.
  • Domácí zvířata také mohou být zdrojem některých nákaz.

• ​Nepodléhejte strachu. Letáčky jednotlivých vakcín, kterých jsou plné čekárny u doktorů, nás děsí nejhoršími scénáři. A naše dítě je přece to nejcennější co máme, co kdyby... Tak takhle ne. Rozhodnout musí rozum, ne city.

• Nepodléhejte tlaku pojišťoven. Některé pojišťovny některé vakcíny proplácí, nebo na ně přispívají, pokud jsou naočkovány v dobu určenou pojišťovnou. Ta ale nemusí být zrovna pro vaše dítě nejvhodnější. Pokud si nejste jisti, zda zrovna toto očkování opravdu potřebujete, a pokud vám to vaše finanční situace dovolí, raději počkejte.

• Do rozhodujících kritérií nezapomeňte zahrnout i omezení jednotlivých vakcín.

Na základě získaných informací se teprve rozhodujte, zda vůbec očkovat a co. Pokud se pro některou vakcínu nakonec rozhodnete, dodržte několik zásad, které mohou napomoci hladkému průběhu očkování.

Základní zásady očkování

• Čím později tím lépe.

• Naivní imunitní systém novorozence vyzrává pod vlivem impulsů vnějšího prostředí a není ještě schopen samostatně a plně zajistit všechny obranné funkce. Očkování může vývoj imunitního systému narušit a může způsobit i poruchy neurologického vývoje dítěte. Pokud očkování odložíte na pozdější dobu, dáte imunitnímu systému šanci se více vyvinout a snížíte tak pravděpodobnost nežádoucí reakce na očkování. Většina alternativních schémat a i někteří pediatři doporučují počkat s jakýmkoliv očkováním až do 1 roku dítěte.

(Toto pravidlo ale neplatí vždy. Je potřeba vzít v úvahu, proti čemu se chcete bránit, některé vakcíny jsou určené pouze pro určitou věkovou kategorii a očkování v pozdějším věku postrádá smysl (např. rotaviry jsou nebezpečné hlavně pro nejmenší kojence a očkování po 8 měsíci je i více rizikové)).

• Pokud kojíte, očkujte ještě v době kdy kojíte. Protilátky, které kojenec přijímá v mateřském mléce, mu pomůžou vyrovnat se s očkováním.

• Očkujte pouze úplně zdravé dítě. Počítá se i kožní vyrážka, senná rýma, dušnost a pod.

• Podávejte pomocná homeopatika.
  • Obecně se doporučuje podávání homeopatik Thuya occidentalis a Silicea v ředění CH 9. Každý doktor doporučuje jiné dávkování. Mě doktorka doporučila dávat 2x denně 3 kuličky. Začali jsme vždy ráno v den očkování a pokračovali jsme v podávání celý týden. A byli jsme bez jakýchkoliv reakcí a nežádoucích účinků. Zda k tomu přispěla homeopatika ale samozřejmě nevím.

• Dbejte na správnou výživu dítěte a dostatečný přísun tekutin.

• Před a po očkování dodržujte klidový režim.

• Dodržujte správný odstup mezi jednotlivými vakcínami a klidně si ho trochu prodlužte.

Přehled nepovinných očkování

Meningokoky

Meningokoková onemocnění jsou nebezpečné bakteriální infekce, které ohrožují zejména kojence, malé děti a adolescenty. Nejčastěji se invazivní onemocnění vyskytují ve formě zánětu mozkových blan a nebo otravy krve. Meningokoková onemocnění se přenášejí kapénkovou infekcí. Většina kojenců a malých dětí se nakazí od osob, které o ně pečují, nebo v dětských kolektivech. Běžně se očkuje proti pěti druhům meningokových nákaz (A, B, C, W135 a Y). V České republice je nejrozšířenější meningokok skupiny B.

Očkování se doporučuje pro:

• děti ve věku od 2 měsíců do 2 let, aplikace se upřednostňuje v průběhu prvního půl roku života

• děti ve věku od 13 do 15 let

• adolescenty a mladé dospělé, zejména před vstupem na vysokou školu, zařízení internátního typu a s ohledem na zvážení individuálního rizika (účast na hudebních festivalech, hromadných akcích, pobyt ve velkých kolektivech)

• osoby cestující nebo plánující trvalý pobyt v zemích s hyperendemickým nebo epidemickým výskytem meningokokových onemocnění

Vzhledem k variabilitě antigenů, nemůže očkování vytvořit ochranu proti všem meningokokům skupiny B. V ČR se předpokládá u nově registrované MenB vakcíny 74% pokrytí.

K výběru jsou 3 očkovací látky - Bexero, Meneveo a Nimenrix

• kojenci ve věku 2 - 5 měsíců dostávají 3 dávky v odstupu nejméně 1 měsíce + 4. dávku mezi 12. - 23. měsícem věku (Bexero)

• kojenci ve věku 6 - 11 měsíců dostávají 2 dávky v odstupu nejméně 2 měsíců + 3. dávku ve 2. roce života (Bexero)

• děti ve věku 12 - 23 měsíců dostávají 2 dávky v odstupu nejméně 2 měsíců + 3. dávku za 1 - 2 roky od 1. dávky (Bexero) nebo děti od 1 roku dostanou 1 dávku každých 5 let (Nimenrix)

• děti ve věku 2 - 10 let dostávají 2 dávky v odstupu nejméně 2 měsíců nebo děti od 2 let dostanou 1 dávku každých 5 let (Meneveo a Nimenrix)

• děti od 11 let a dospělí dostávají 2 dávky v odstupu nejméně 1 měsíce (Bexero)

 

Pneumokoky

Pneumokoky často vyvolávají u dětí záněty středního ucha, vedlejších dutin nebo zápal plic. Méně často mohou ale vyvolat i život ohrožující záněty mozkových blan nebo i akutně probíhající septická onemocnění, podobná meningokokové invazivní infekci. Běžně se šíří kapénkovou infekcí a zdrojem mohou být i zdraví jedinci - nosiči. Vyšší výskyt je v dětských kolektivech.

Očkování se doporučuje především pro děti z rizikových skupin. Jsou to:

• děti trpící závažnými poruchami imunitního systému

• děti trpící chronickými plicními onemocněními

• děti trpící opakovanými záněty středního ucha s frekvencí více než 4x za rok

• děti s kochleárními implantáty

• děti po transplantacích orgánů

• děti, kterým se nevyvinula nebo nefunguje slezina

K výběru jsou 2 očkovací látky - Prevenar 13 a Synflorix.

• děti ve věku 2 - 6 měsíců se očkují 3 dávkami v odstupu nejméně 1 měsíce mezi dávkami, přeočkování je doporučeno mezi 12. - 15. měsícem věku dítěte

• děti ve věku 7 - 11 měsíců se očkují 2 dávkami v odstupu nejméně 1 měsíce mezi dávkami, přeočkování je doporučeno mezi 12. - 23. měsícem věku dítěte

• děti ve věku 12 - 23 měsíců se očkují 2 dávkami v odstupu nejméně 2 měsíce mezi dávkami, přeočkování není nutné

• děti ve věku 2 - 5 let se očkují 1 (Prevenar 13) nebo 2 dávkami (Synflorix), přeočkování není nutné

• vakcínou Prevenar 13 je nově schváleno očkování až do 17 let věku dítěte, a to jednou samostatnou dávkou

 

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění mozku a mozkových blan, které je přenášeno klíšťaty. Je to onemocnění virového původu, u kterého lékaři dokáží částečně léčit příznaky, nikoliv však příčinu. Česká republika patří mezi země, kde se toto onemocnění vyskytuje často, ročně se objeví 400 až 750 nemocných lidí a každým rokem se jejich počty zvyšují.

Počet případů onemocnění u dětí roste s věkem. U chlapců se ukazuje vyšší náchylnost k této nemoci než u dívek, a to ve všech věkových skupinách.

Děti lze očkovat už od 1 roku, ale obecně se to příliš nedoporučuje, protože případné onemocnění snášejí lépe než samotné očkování. Očkovat děti je vhodné až po 3. roce života.

K výběru jsou 2 očkovací látky - Encepur a FSME – Immun 0,5ml Baxter, obě vakcíny existují i ve verzi s poloviční dávkou inaktivovaného viru, která je vhodná k očkování dětí mladších 16 let.

• očkovat lze celoročně

• v sezóně se uplatňuje zrychlené očkovací schéma, kdy je 2. dávka aplikovaná za 14 dní po 1. dávce a 3. dávka za 9 – 12 měsíců po 2. dávce.

• v chladných měsících se 2. dávka aplikuje po 1 – 3 měsících po 1. dávce a 3. dávka za 9 – 12 měsíců po 2. dávce.

• první přeočkování se provádí po 3 letech a další přeočkování jsou aplikována v intervalech 3 – 5 let

 

Tuberkulóza (TBC)

Tuberkulóza je zánětlivé onemocnění bakteriálního původu, jehož původcem je Mycobacterium tuberculosis complex. TBC se přenáší kapénkovou infekcí nebo přímým kontaktem s nemocným. Onemocnění v minulosti často končilo smrtelně a nově se ve světě bohužel vyskytují kmeny bakterií rezistentních k léčbě antibiotiky.

Celoplošné očkování proti této nemoci v novorozeneckém věku bylo zrušeno 1. 11. 2010. Očkováním projdou pouze rizikové skupiny dětí na základě dotazníku vyplněného v porodnici matkou a dětským lékařem. Celoplošné očkování proti TBC bylo ukončeno kvůli relativně nízkému výskytu nemoci, očkování často způsobovalo zdravotní komplikace a vakcína přitom nechrání zcela proti infekci, ale pouze zvyšuje odolnost organismus.

Nicméně pokud si přejete své dítě proti TBC očkovat, můžete o to pediatra požádat. Vakcínu si v tomto případě plně hradíte.

V době psaní článku je v ČR k dispozici pouze 1 vakcína - BCG 10

• očkování se kvůli jeho náročnosti pro organismus provádí až po ukončení základního pravidelného očkování, zpravidla po 6. měsíci věku

• před samotným očkováním je nutné provést tuberkulinový test, což je jednoduchý kožní test, který informuje o schopnosti našeho těla nákazu tuberkulózou zvládnout

• základní očkování proti tuberkulóze tvoří 1 dávka vakcíny

• kvůli nejasné metodice považují čeští lékaři vakcínu za problematickou a nechtějí jí příliš používat

Žloutenka typu A

Infekční žloutenka typu A je nakažlivé virové onemocnění jater, které bývá někdy označováno jako „nemoc špinavých rukou“. K přenosu infekce dochází velice snadno, a to buď přímým kontaktem s infikovanou osobou, nebo nepřímo, například kontaminovanou vodou, potravinami či předměty.

Registrovaných je 5 očkovacích látkek, z toho 3 pro děti - Avaxim160, Havarix 720 junior mondose, Twinrix pediatric (kombinovaná HAV+HBV vakcína)

• očkovat lze děti starší 12 měsíců

• očkovací látka se podává ve 2 dávkách, přičemž 2. dávka se dává za 6 - 18 měsíců od 1. dávky

• u kombinováné HAV a HBV vakcíny se podávají 3 dávky, 2. dávka se podává v odstupu nejméně 1 měsíce, 3. dávka se podává s odstupem 6 měsíců

• u některých typů vakcín je doporučené přeočkování 1 dávkou vakcíny po 10 - 15 letech (lepší je nechat si nejdřív udělat test na protilátky)

 

Rakovina děložního čípku

Rakovina děložního čípku je druhým nejčastějším nádorovým onemocněním u žen. Způsobuje ji lidský papilomavirus, což je skupina více než sto typů virů, z nichž některé jsou vysoce rizikové a právě ty jsou nejčastější příčinou onemocnění.

Nicméně očkování proti rakovině děložního čípku je velice sporná záležitost. Některé články uvádí, že až 90% žen při nákaze HPV neonemocní, avšak vytváří si imunitu na celý život. Rizikovou skupinou jsou pouze ženy s oslabenou imunitou. Vakcína přitom může mít řadu závažných vedlejších účinků.

Očkování má největší přínos, pokud se aplikuje dříve, než dojde ke kontaktu s HPV virem, tedy ideálně před prvním pohlavním stykem. I proto se doporučuje očkovat dívky mezi 11 - 13 rokem života.

K výběru jsou 2 očkovací látky - Cervarix a Silgard

• dívky od 9 do 14 let jsou očkovány dvěma dávkami s odstupem nejméně 5 měsíců

• dívky od 15 let a starší dostávají 3 dávky, 2. dávka se aplikuje 1 měsíc po 1. dávce, 3. dávka se aplikuje s odstupem nejméně 5 měsíců po 2. dávce

• všechny 3 dávky musí být podány během období 1. roku

 

Rotaviry

Rotavirová gastroenteritida je vysoce nakažlivé, opakující se onemocnění, které nejčastěji postihuje děti mezi 6. – 24. měsícem věku. K přenosu rotavirů dochází především orální cestou, a to nejčastěji kontaktem s kontaminovanými předměty či nakaženými osobami.

Infekce může být provázena těžkými průjmy, opakovaným zvracením, bolestí břicha a dalšími příznaky, které se mohou projevovat po dobu 2 – 7 dní. V akutních případech může vést k velmi těžké ztrátě tekutin a následné hospitalizaci dítěte. Až 95 % dětí prodělá rotavirovou gastroenteritidu před pátým rokem, přičemž zvlášť závažný průběh může mít onemocnění u dětí do dvou let.

K výběru jsou 2 očkovací látky - Rotarix a RotaTeq

• vakcíny mají formu perorálního roztoku, který obsahuje živé oslabené viry

• děti od 6 týdnů do 24 týdnů věku se očkují 2 dávkami s intervalem nejméně 4 týdny, doporučuje se však stihnout 2. dávku do 16. týdne věku (Rotarix)

• děti od 6 týdnů do 32 týdnů věku se očkují 3 dávkami s intervalem nejméně 1 měsíc, doporučuje se však stihnout očkování do 22. týdne věku (RotaTeq)

 

Plané neštovice

Plané neštovice způsobuje virus Varicella zoster. Identický virus způsobuje u dospělých pásový opar. Planými neštovicemi se člověk nakazí dotykem, ale i vzdušnou cestou. Jde o vysoce nakažlivé onemocnění. Po kontaktu s infikovanou osobou onemocní až 90% populace bez protilátek (získaných očkováním nebo proděláním nemoci).

Nebezpečí závažného průběhu planých neštovic hrozí zejména u novorozenců, osob s oslabenou imunitou či se závažným chronickým onemocněním. V těchto případech může dojít i k postižení různých orgánů včetně centrální nervové soustavy.

Vzhledem k rostoucí závažnosti tohoto infekčního onemocnění u dospělých osob, se doporučuje očkovat osoby, které neštovice neprodělali v dětství a mohou být varicele vystaveny, jako např. zdravotnický personál, učitelé, rodiče malých dětí apod.

K výběru jsou 2 očkovací látky - Priorix–Tetra a Varilrix

• vakcíny obsahují živé oslabené viry

• děti od 11. měsíců do 12 let se očkují 2 dávkami vakcíny v intervalu 6 - 10 měsíců, 2. dávka se aplikuje s odstupem nejméně 6 týdnů (Priorix–Tetra)

• děti od 9. měsíců se očkují 2 dávkami vakcíny, 2. dávka se aplikuje s odstupem nejméně 4 týdnů, ideálně 6 týdnů (Varilrix)

 

Chřipka

Chřipka je virové onemocnění, které zasahuje horní i dolní cesty dýchací. Onemocnění začíná náhle, je provázeno horečkou, schváceností, bolestmi hlavy, svalů, dýchacími obtížemi (nejčastěji suchý kašel). U dětí se může objevit zánět středního ucha. Nekomplikovaná forma odezní sama zhruba do 1 - 2 týdnů. Chřipka se šíří především kapénkovou infekcí.

Očkování proti chřipce je velké téma o každé chřipkové sezóně. Očkování má tu nevýhodu, že kvůli časté mutaci virů účinkuje jen cca 6 měsíců.

Očkování je doporučováno zejména rizikovým skupinám, u kterých mohou nastat vážné komplikace:

• malé děti mladší 2 let (případně 5 let)

• osoby starší 60 - 65 let

• osoby s chronickým onemocněním (respiračním, kardiovaskulárním nebo metabolickým onemocněním, s cystickou fibrózou, poruchou ledvin, anémií, poruchou imunitního systému)

Všechny chřipkové vakcíny obsahují 3 druhy usmrcených chřipkových virů, jejich složení je každoročně upravováno dle doporučení Světové zdravotnická organizace, aby co nejvíce odpovídalo cirkulujícím kmenům chřipky.

• očkovat lze děti od 6 měsíců věku

• děti od 6 měsíců do cca 6 let, pokud jsou očkovány proti chřipce poprvé, je nutno po 4 týdnech přeočkovat 2. dávkou vakcíny

• očkovat lze i těhotné ženy od 2.trimestru těhotenství

• očkování je potřeba každý rok opakovat

 

Pásový opar

Tuto vakcínu zde uvádím jen pro úplnost. Očkování není určeno pro děti, očkovat lze pouze osoby starší 50 let.

Pásový opar (Herpes zoster) je velmi bolestivé infekční virové onemocnění, které je způsobeno stejným původcem jako plané neštovice (Varicella-zoster virus). Po prodělaných planých neštovicích zůstává v těle „spící“ virus, který se po určité době může znovu aktivovat a způsobit pásový opar. Jiná herpetická onemocnění (opar na rtech, genitáliích) jsou způsobena odlišným původcem (Herpes simplex).

Existuje 1 očkovací látka - Zostavax

 

Před cestou do zahraničí

Pro některé země je povinné očkování proti žluté zimnici nebo meningokokům, mezi doporučená očkování patří očkování proti žloutence typu A, břišnímu tyfu, choleře, japonské encefalitidě a vzteklině. Pokud plánujete s dětmi cestovat do exotických zemí, zeptejte se svého pediatra na vhodnost očkování pro vaše dítě.