Závislost na PC, mobilech či tabletech

Technické vynálezy zaznamenaly velký zlom v běžném životě většiny z nás. Představují nenahraditelnou pracovní sílu, nabízejí nám řadu nepřeberných možností, dávají nám poznat nepoznané, uskutečňovat neuskutečnitelné.

Mezi takové vynálezy patří počítače, počítačové hry a mobilní telefony. Jejich vliv je větší a mocnější, než se může zdát, a to v pozitivním i negativním smyslu. Nejčastěji to jsou právě děti a mladiství, kteří se neumějí těmto vlivům ubránit. A pak už ani nechtějí. Ať už jde všeobecně o počítače, počítačové hry, mobilní telefony nebo internet, u všech je potřeba si z pohledu rodiče položit základní otázky:

• Jak mohou moderní technologie ovlivnit celkový vývoj našeho dítěte?
• Kolik času by mělo dítě trávit na počítači?
• Jak nastavit mantinely a bariéry v domácnosti, aby se dítě nestalo obětí těchto technologií a inovací?
• Do jaké míry povolit, regulovat či zabránit?
• Jak nad tím udržet správnou míru kontroly, aniž bychom samotné dítě limitovali, a nezbláznit se? Nejsme jen zbytečně hysteričtí a přecitlivělí?
• Není naše dítě již závislé?

Pokusím se vám trošku nastínit tuto problematiku z pohledu matky dospívajících dětí. Docela jsme doma s přítomností dětí na počítači a sociálních sítích bojovali. Vždy jsme se snažili zachovat chladnou hlavu a samozřejmě jim poskytnout nějaký čas na hraní her či komunikaci na sociálních sítích. Tyto technologie patří k našemu životu, ale všeho s mírou. Na základní škole se nám to dařilo vcelku úspěšně. Vždy jsme si dohodli čas, po který budou děti na počítači. Wifi jsme nakonfigurovali tak, aby vypínala večer kolem desáté hodiny. Prý jak ve středověku, zhodnotily tento krok naše děti. O víkendu byla lhůta prodloužena a to jste měli vidět tu "diskotéku blikajících světel" z dětských pokojů. Teď už jsou oba na střední škole, vlastní občanský průkaz (to je něco), syn je plnoletý, wifi nevypínáme, neslídíme u pokojů, nevykonáváme v tomto směru kontrolní činnost jako za dřívějšího dětství našich dětí. Jsme přece čtyři dospělí lidé v jedné domácnosti a známe nějaká pravidla jejího chodu. A tak „diskokoule“ v pokojích leckdy září ještě dlouho po půlnoci. Ťuknu slušně na dveře, upozorním... a jdu spát! Hra světel pokračuje.

Počítačové hry

Počítač umožňuje dětem, i nám dospělým, vyzkoušet si a nacvičit běžné, složité, reálné, absurdní či nebezpečné situace. Mám na mysli nejrůznější simulátory, kde je možno si vyzkoušet netypickou a specifickou práci pilota rakety, ponorky, vojenské lodi či nejrychlejšího sporťáka anebo kapitána kosmické lodi či specialistu v jaderné elektrárně. Ve výčtu určitě nereálných povolání pro naše děti, které ovšem masírují jejich představivost a bujnou dětskou fantazii, pokračuji odstřelovačem, členem mafie, modelkou, návrhářkou, architektkou, herečkou a podobně. Dětská populace svodům počítačových her propadá stále častěji. Počítačové hry se staly novým fenoménem dnešní doby.

Není možné popsat všechny hry, neboť ve spoustě z nich se jednotlivé kategorie prolínají. Co se týče jednotlivých počítačových her, tak i z vlastní zkušenosti od svých milovaných ratolestí vím, že existují hry jako střílečky, které u nás dominovaly na prvním stupni základní školy. Námi jakožto rodiči byly často kritizovány a odsuzovány pro jejich nesmyslnost a především hrubost, jelikož střílení do někoho přece není normální věc. Ovšem dětmi byly zbožňované. Nemám zdání, co duchaplného mají přinést našim potomkům, ještě když preferovali roli mafiána než policisty. Tuto jejich úvahu jsem nedokázala pochopit.

Velké návštěvnosti se u nás těšily tedy akční hry, zvláště u kluka. Ty často koketují se střílečkami. Dozvěděla jsem se ovšem od syna, že to má co dělat i s logikou. No prosím! Od hráčů se prý očekává nejen bystrost a rychlá reakce, ale i trpělivost a logické myšlení. Za nejzajímavější byly považovány hry strategické, ve kterých jde o princip, postup, metodu, jak strategicky vyřešit daný problém či situaci a umět se rozhodnout. Z velké části jsou zaměřeny opět na umění vést válku a nejrůznější válečné a bojové operace. Nediktují průběh hry, ten si každý hráč může zvolit sám podle svého uvážení a pokaždé jinak. Tyto hry jsou však náročnější na promyšlení všech možných variant postupu a tím i na čas. Je-li soupeřem počítač, nelze očekávat, že při své strategii udělá chybu. Z vyhrané pozice nám však velkoryse poradí, kde nastala chyba, umožní vrátit špatné tahy, popřípadě poradí, jak by pokračoval on. Ovšem sami víme, že tak to v reálném životě nechodí. Špatné či pozdní rozhodnutí již nikdy nemůžeme vzít zpět, stejně jako nezastavíme čas a nesmažeme důsledky bolestných rozhodnutí. Ale tyto argumenty jsou pro generaci dnešních dětí zcela irelevantní čili bezvýznamné a nepodstatné.

Logické hry považoval syn za zlatý hřeb mezi počítačovými hrami. Dceru moc nenadchly, jelikož nemá logické uvažování. No je v tom celá po mamince. Logické hry mají za úkol vyřešit nějaký problém především pomocí logického uvažování.

Lákadlem jsou rovněž i simulátory různých dopravních a přepravních prostředků a možnost vžít se do role nejslavnějších závodníků Formule1, motokár, motorek, letadel, raket, ponorek. Tyto hry nabízejí různé možnosti a nepřeberné množství situací, kde si hráč jakožto řidič může projet závodní okruhy světového věhlasu či závodit na Dakaru. Cesta je vnímaná z pohledu řidiče, nechybí volant, rychloměr, otáčkoměr, řadicí páka ani zpětné zrcátko. Co se týče značek aut, děti si mohou jen vybrat mezi Lamborghini, Lotus, Porsche, Ferrari a další. Pokud auto rozcupují příliš rychlou jízdou na kousky, nic se neděje. Vzápětí si vyzvednou další a další..., ale chodí to takto v běžném životě?!

Zmíním se rovněž i o simulátorech sportů, které jsem měla možnost vyzkoušet na vlastní kůži. Počítačové hry nabízí simulaci mnoha sportů, jako např. tenis, golf, kulečník, stolní tenis, zimní sporty, ale i kolektivní hry typu fotbal, hokej, volejbal, šachy a další. Byla to pro mě zajímavá věc, že si doma z obýváku můžu vylézt třeba na Mont Everest či zahrát tenis s Djokovičem, ale není nad to zasportovat si aktivně a tuto formu životního stylu se alespoň snažit vštěpit našim potomkům.

Dalším druhem počítačových her jsou tzv. adventury, které patří k těm zajímavějším hrám a to asi i z mého úhlu pohledu. Obě mé děti mně přesvědčovaly celkem odhodlaně, že samotná konverzace s počítačem v rámci této hry podporuje komunikaci v cizím jazyce, převážně angličtiny nebo němčiny. Dalším předpokladem úspěchu je seznámení se s daným příběhem, který doprovází celou hru, pak už jen neustálé hledání nových a nových variant a fantazii kombinovat. V tomto typu her si děti procvičí částečně cizí slovní zásobu, v tom vidím její přínos.

Netholismus – záhadné slovo

Netholismus představuje závislost na internetu. Je to dáno tím, že v současné době má skoro každá domácnost připojení k internetu a děti ho mohou využívat neomezeně a často nebývají v tomto ohledu kontrolovány a hlídány rodiči. Závislostí na internetu se obecně rozumí nekontrolovatelná a nutkavá přemíra vázat se na online hry, online komunikaci, až na stránky s pornografickým obsahem. To poslední je doménou spíše dospělé populace, děti zde častěji figurují jako oběti.

Sociální sítě

Sociální sítě se stávají novým komunikačním kanálem, který nejen naše děti, ale i my, dospělí, využíváme. Neboť je to dnes dostupné, rychlé, neosobní, finančně nenáročné (až na výjimky). Sociální sítě představují spleť informací, která je poskytována prostřednictvím internetových portálů. Ty nám umožňují sdílet své osobní informace (osobní údaje, fotografie, videa), sdružovat se s lidmi a komunikovat v rámci celého světa. Mezi nejznámější sociální sítě patří například Facebook, Instagram, Twitter, YouTube, Lidé.cz, Badoo, MySpace a jiné.

Mobilní telefony

V současnosti vlastní téměř každé školou povinné dítě mobilní telefon. Chytrý a bezdotykový mobilní telefon, podotýkám. Většina škol použití telefonu během vyučování zakazuje a porušení se trestá zabavením přístroje. Ten se vrací až při odchodu domů.

Mít mobilní telefon je v dnešní době jistý závazek vůči okolí, abychom byli „online“, čili abychom měli mobil u sebe a kdykoliv někdo něco potřeboval, my byli po ruce. No a zde se dostáváme k jádru problému. Potřebujeme-li se spojit telefonicky s naším drahým dítětem, je mobil buď obsazený, mimo provoz, omylem vypnutý nebo samotný hovor jen tak nepřijatý. To je zkušenost především našich známých a přátel, jejichž děti takto využívají telefon. Ale i nás tato situace potkala a musím podotknout, že spíše v ojedinělých případech. 

Vlastnictví telefonu má však výhodu pro nás, rodiče. Máme alespoň nějakou kontrolu nad svým dítětem, hlavně když dojíždí do školy, navštěvuje různé kroužky. Cítíme se pak klidněji. Děti však používají telefon většinou ke zbytečnostem. Místo komunikace a povídání si s kamarády si posílají nesmyslné smsky, psaný text nahrazují smajlíky, nepoužívají diakritiku (háčky a čárky). Užívání sms zpráv je omezuje a nutí vyjadřovat se pouze heslovitě. Bylo také zjištěno, že mobilní telefon u dětí nahrazuje touhu po kouření. Děti s mobilem se již cítí být trochu dospělé a cigaretu nepotřebují. Pro mě teda hrozné zjištění, jak se klín vytlouká klínem.

Negativní vliv technologií na zdraví

Za nejdůležitější rizika, která souvisejí s vysedáváním dětí u počítače obecně, patří především problémy zdravotní jako bolesti zad, hlavy, očí, vadné držení těla. Přidružuje se bolest ruky z držení počítačové myši, její mravenčení až ztráta citlivosti. Typické jsou i poruchy příjmu potravy jako podvýživa nebo obezita, kdy dítě je natolik pohlceno dějem na počítači, že nemá čas na jídlo. Obezita v tomto kontextu souvisí spíše s nepravidelností příjmu potravy, nekontrolovatelností stravy konzumované přímo u počítače, pasivitou a nedostatkem pohybu.

Dalšími riziky pro děti, které souvisejí s hraním PC her a vysedáváním u počítače je zanedbávání školy, zhoršení prospěchu, zaostávání v sociálních dovednostech, poruchy rovnováhy a značná časová náročnost, kterou si tato závislost vyžaduje.

Odborníci z počítačové oblasti říkají, že počítačové hry nám pomáhají zbavit se přebytečné agresivity a negativní energie, která je v každém z nás. Je sice pravda, že i za našeho dětství jsme simulovali různé situace jako variace akčních konfliktů. Od kovbojů přes četníky a zloděje až po partyzány. Ale alespoň jsme u toho byli venku na čerstvém vzduchu a aktivní.

Kyberšikana a jiné

Dnes na internetu nečíhá nebezpečí jen v podobě hackerů nebo nejrůznějších červů a virů. Do popředí zájmu se také dostává kyberšikana, flaming, kyberstalking, sexting, hoax a další nebezpečí jako je happy slapping, grooming a webové stránky s nebezpečným obsahem. V souvislosti s rozvojem a využíváním počítačových technologii jako komunikačního prostředku se fenoménem současné doby stala kyberšikana.

Jedná se o druh šikany, který využívá elektronických prostředků, jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, různé blogy (např. rozšířený Facebook) a další. Dnes má každý z nás volný přístup na internet a neuvážlivým jedincům, zvláště pak dětem, to poskytuje nekonečné pole působnosti, což s sebou samozřejmě může přinášet řadu potíží a rizik. Kyberšikana má řadu projevů, kdy agresor oběti zasílá urážlivé a obtěžující e-maily, zneužívá webové stránky, kde zveřejňuje fotky a videa oběti bez jejího souhlasu, napadá oběť na diskusních fórech a při chatování. Od běžné šikany se liší tím, že agresor je zpravidla anonymní a je nesnadné ho vypátrat. Na možnost kyberšikany jsou jednak děti, ale i rodiče, upozorňováni a informováni v rámci školy prostřednictvím přednášek a prezentací na toto téma. Alespoň u nás tomu tak je a bylo.

Ve sdělovacích prostředcích, zejména v televizi, se poslední dobou často hovoří i o dalším nebezpečném prostředku internetové šikany. Jedná se o sexting. Jde o elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem a jejich zveřejňování na internetu – zejména dojde-li k ukončení vztahu mezi dvěma adolescenty (dospívajícími). Sexting podporuje riziko šíření pornografie mladistvých a dětí.

Se sextingem je úzce spojen grooming, Jde o označení počínání pedofilů, kteří se snaží navázat přátelství a citový vztah s dětmi. Na sociálních sítích se dětem představují jako jejich vrstevníci a později se pokouší děti vylákat i na schůzku. Snaží se u dětí odstranit stud a zábrany, díky čemuž je mohou později i snadněji zneužít a sexuálně obtěžovat.

Kdy už hovoříme o závislosti?

Co se týče závislosti na počítači, tak k tomu bych uvedla názor Prim. MUDr. Karla Nešpora, CSc., zabývajícího se závislostmi a patologickým chováním, kdy se v jedné ze svých publikací zmiňuje o tom, co je a není závislost. Definuje rovněž i typické rysy závislosti, které vedou ke stanovení diagnózy: "Vaše dítě je/není závislé." Diagnóza závislosti by se měla obvykle stanovit až tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem a více z následujících jevů, a to nejen v souvislosti s počítači, ale jde i o drogy, alkohol, tabák, hráčství a podobně. Mezi tyto znaky patří:

• Silná touha nebo puzení – nutkání a naléhání vzít si drogu, usednout k počítači na sociální sítě či zahrát si hru.
• Potíže v sebeovládání – ztráta sebekontroly, agresivita.
• Tělesný odvykací stav při absenci drogy – třes, pocení, zrychlený tep a dýchání, nevolnost, bolesti břicha, svalů, hlavy, kloubů.
• Průkaz tolerance k účinku – zvyšování dávek konkrétní drogy (počítač, alkohol, tablety, drogy...).
• Postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů – zhoršení prospěchu ve škole, záškoláctví, neplnění domácích povinností, nezájem o kamarády a rodinu.
• Pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků – únava, úzkost, deprese, obezita či podvýživa.