Syndrom vyhoření, vyčerpání na rodičovské dovolené

Definice syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření (burnout syndrom) je relativně častým jevem. Není to doslova nemoc, jedná se spíše o psychický stav popisovaný jako naprosté vyčerpání a vyhasnutí lidského organismu. Vede k úplnému vyčerpání emočních, duševních a fyzických sil. Vyvolává pocit beznaděje, že už nevím, jak dál. Syndrom vyhoření vzniká jako důsledek řady okolností, zvláště pak chronického stresu.

Rizikové skupiny syndromu vyhoření

Mezi rizikové skupiny, které predisponují (mají sklon) k syndromu vyhoření, patří:

• Pomáhající profese (zdravotní sestry, lékaři, učitelé, ošetřovatelé, pečovatelé, manažeři, administrativní pracovníci, workoholici, sociální pracovníci, policisté).

• Osoby pečující o své blízké příbuzné (maminky na mateřské dovolené, rodiče pečující o děti se zdravotním postižením, partneři a další rodinní příslušníci pečující o blízké, dlouhodobě nemocné a seniory).

Syndrom vyhoření u žen na mateřské

Rodičovská dovolená je pro ženu zátěží zejména proto, že jde o velkou změnu v rovině emocionální, sociální, fyzické, psychické a vztahové. Vše se točí kolem dítěte, své potřeby žena odsunuje na vedlejší kolej, chybí jí kontakt s okolím, práce kolem dítěte a domácnosti se stává rutinou. Přestože je narození dítěte jedním z nejkrásnějších okamžiků v životě, je rodičovství zvláště v období, kdy je dítě nejmenší, velmi náročné. Obzvláště pokud nemá maminka oporu v partnerovi nebo chybí pomoc prarodičů. Mnoho žen se na rodičovské dovolené cítí být osamoceno. Navíc dnešní společnost klade na ženu nemalé nároky. Péče o dítě je velice zodpovědným a pracným úkolem, jenž je náročný jak psychicky, fyzicky a časově. Stereotypní činnosti opakující se den co den při vedení domácnosti, vysoké nároky manžela či blízké rodiny, sociální izolace pak v kombinaci s dalšími faktory můžou vést k postupnému vyhořívání a k následnému vzniku syndromu vyhoření. Ačkoli má mnoho lidí syndrom vyhoření spojený s výkonem určitého povolání, málokdo mezi ně řadí i profesi matky, která ve své podstatě patří mezi jedno z velmi náročných povolání. Žena navíc "musí být" nejen dobrá matka, ale také hospodyně, kuchařka, milenka. Musí vypadat dobře a být profesně na výši. Stres se hromadí a k vyhoření je pak už jen krůček.

Přestože rodina není druhem zaměstnání, patří do „ostře sledovaných oblastí“. V tomto kontextu se nabízí otázka: ,,Jak lze vyhořet v rodině?“ Odpověď není jednoduchá, ale reálný život a pohled kolem sebe nám napoví. Láska se nejen rodí, ale i umírá. Manželé uzavírají sňatky, ale i dohody o rozchodu a rozvodu. Příbuzní se nejen milují, ale i nenávidí. Se svými dětmi mají rodiče nejen radosti, ale i starosti. Právě v rodinách je nejvíce krásných mezilidských vztahů, ale také násilí, hádek, rozchodů a pokusů o sebevraždy.

Psychosomatické příznaky syndromu vyhoření a následky

Fakt, že pečujíc o své milované dítě jste ve službě čtyřiadvacet hodin denně, málo spíte, jste izolovaná od „normálních“ lidí, ztratila jste kontakt s pracovním kolektivem a frustruje vás vlastní vzhled či kondice, případně ještě nepochopení ze strany partnera, může s vaší psychikou pořádně zamávat. A to bez ohledu na věk, vzdělání, sociální status či rodinné zázemí.

Nejprve žena cítí prohlubující se vyčerpanost. Přestože byla zprvu nadšená, aktivní a plná elánu, scházela se občas s ostatními matkami malých dětí, zajišťovala si hlídání pro dítě, aby se mohla zúčastnit zájmových aktivit, nyní si připadá příliš unavená, než aby se věnovala přátelům či koníčkům. Ubývá jí fyzická i psychická energie, motivace, elán, nadšení a chuť do všedního života. Následuje nezájem, lhostejnost, snížená výkonnost a neschopnost plnit základní povinnosti matky a manželky. Převažuje depresivní ladění, pocity beznaděje, smutku a pocit bezcennosti.

Přidružují se psychosomatické poruchy jako bolesti hlavy, páteře, žaludku, nechutenství, nespavost, bušení srdce, neschopnost se pořádně nadechnout, bolesti svalů a jejich třes. Dochází k hubnutí, rychlé unavitelnosti, vyčerpanosti a je větší sklon k nemocem. Charakteristická je únava, podrážděnost, jednotvárnost, pokles sebevědomí, plačtivost, náladovost a depresivní stavy.

V důsledku syndromu vyhoření se žena stahuje do ústraní, ztrácí zájem o společenský život, méně se věnuje péči o sebe sama, domácnost a manžela. Následuje neschopnost dostatečně se postarat o své dítě. V konečném důsledku se žena cíleně izoluje od ostatních, uzavírá se sama do sebe, výrazně omezuje své další aktivity a kontakty. Toto se extrémním způsobem odráží na celkové pohodě rodiny a pro ženu samotnou se celá tato situace stává deprimující bez vyhlídky na lepší zítřky.

Jak proti vyhoření bojovat?

Jestliže i vás sužuje fenomén dnešní doby s názvem syndrom vyhoření, tak ho hlasitě pojmenujte a začněte s ním přímo a otevřeně bojovat. Už jen pouhé uvědomění si toho, že se se mnou něco děje, že se necítím dobře, je zásadním a prvním krokem. Možností, jak s tímto problémem bojovat, je celá řada, stejně jako vyvolávajících faktorů a projevů, proto zde na ukázku uvádím pouze některé z nich.

Je dobré si uvědomit, že nikdo z nás není dokonalý. Každá z nás svádí den co den boj sama se sebou a svým okolím, a to, že chybujeme, nestíháme a jsme neustále ve spěchu, je zcela normální. Uklizená domácnost není prioritou. Nejdůležitější je mít šťastné a spokojené dítě, vše ostatní počká. Nemusíte vše zvládat sama, být dokonalou matkou, manželkou i hospodyní. Máte přece partnera, jeho pomoc s domácností a hlídáním by měla být samozřejmostí.

Zkuste neklást na sebe vysoké nároky. Vždyť přece nikdo z nás nikdy nestihne v ten den udělat to, co si předsevzal. Alespoň já už to tak mám léta a taky se tomu pořád divím. Vezmu si z práce den či dva volno a stihnu tak menší polovinu ze svého předsevzetí. A to nemám malé děti, ty mi již odrostly, tudíž sama jsem velkou měrou strůjcem svého času a aktivit. Čas ale plyne rychleji, než bychom si přáli, a povinností ze všech stran jen a jen přibývá.

Naučte se říkat NE. Jestliže se vám to zdá kruté a neslušné, opak je pravdou. A ačkoliv jste na mateřské dovolené a někteří členové vaši rodiny mohou mít pocit, že jste doma jen pro ně, dejte jim najevo, že i vy máte plné právo na odpočinek, kamarádky, koníčky, zájmy a chvilkové nicnedělání. Máte plné právo říct, že něco nechcete, nebudete, nemůžete.

Důležitý je také kontakt s jinými lidmi, to znamená setkávat se s přáteli, jinými ženami na mateřské dovolené, které asi nejlépe dovedou pochopit vaši stávající situaci. Už jen fakt, že stejné pocity vyhoření, vyčerpání, frustrace a deprese sužují i jiné maminky, nasvědčuje tomu, že jste zcela normální, jen jste podlehla uspěchanému životnímu stylu a jeho následky se odráží na vaší labilní psychice a špatném fyzickém stavu.

Důležitou roli v celém tomto procesu vyčerpání hraje vaše okolí, tedy především partner, rodiče. Právě oni by měli být těmi prvními, kteří si všimnou, že je něco špatně, a měli by nabídnout pomocnou ruku. Nebraňte se svěřit své milované dítě na hlídání babičkám, dědečkům a tetičkám, pokud je z jejich strany zájem. Kontakt s prarodiči je pro dítě velmi důležitý, jsou schopni mu představit jiné zajímavé dimenze a obzory.

Udělejte si čas na sebe spojením příjemného s užitečným. Máme tím na mysli společnou procházku s dítětem v doprovodu jiných maminek. Dnešní moderní doba už i v malých městech nabízí ženám na mateřské dovolené různé zajímavé příležitosti, jako jsou třeba cvičení s kočárkem v přírodě či s dítětem na těle, různé tvořivé dílničky pro větší děti a podobně. Věřte, že tím uděláte hodně především pro svůj vlastní pocit.

Pokud máte pocit, že situaci opravdu nezvládáte, nenacházíte podporu a pochopení u svých blízkých a dominují u vás výše zmíněné příznaky, kterými se syndrom vyhoření projevuje, vyhledejte odbornou pomoc v psychologické či psychiatrické poradně. Jde přece o vás, vaše zdraví a budoucnost celé vaší rodiny.

Jak to máte vy? Dostavil se některý z výše popisovaných pocitů a stavů i k vám? Jak se k nim stavíte? A máte k dispozici nějaký čas jen a pouze pro sebe?