Řekli mi, že jsem těhotná. Jaké jsou první pocity?

Už několik dní měním trasy směrem do práce. Co jsem dřív milovala, nesnesu. Nesnášela jsem velkou křižovatku, tak teď chodím klidně na autobus do práce přes ní. Cítím se zamilovaně, ale nechápu, kde se to vzalo.Manžela znám a nikdo další se naštěstí nezjevil. Ještě aby manžel začal žárlit - protože už si toho všiml. A rovněž můj smích označil jako zamilovaný. Asi jaro. Nevím. Premenstruační syndrom vypadá jinak... Ehm, on se nedostavil, nemám depku, že by... Nechci nic zakřiknout.Ráno mi test ukázal dva proužky. Jsem v šoku radostí. Skáču štěstím do postele na manžela a pak si uvědomím, že... Ježííš, já skočila, co když to ze mě vypadlo. Honem nohy nahoru. Za tři dny ultrazvuk a potvrzení, že pár milimetrů je ve mně. Tluče tmavá skrvna na monitoru. Moje srdce se splaší.A paní doktorka mě oslovuje "maminko". Dorazím domů s jedinou myšlenkou: Jsem těhotná. Slovo maminka vytěsňuji. Volám sestře, která už má prvorozeného za sebou. "Prosím tě, co mám dělat? Jsem těhotná. To mám celých devět měsíců sedět? Co mohu, co nemůžu? Jak se mám hýbat?" Dozvídám se, že mám dělat to co jindy. Vygůglím si všechno, co nesmím, jak mám hodně spát, nenosit podpatky a úzké ryfle, jíst zdravě.Uklízím všechny boty s podpatky do skříně a těhotenské hormony mi ani nedovolí truchlit. Každý den pozoruji v zrcadle, jestli už je bříško vidět. Každý centimetr navíc fotím, ale manžel říká, že ještě nic nevidí. Když mě poprvé pustí v pátém měsíci v tramvaji sednout, jsem blahem bez sebe.Jsem těhotná a kdo je víc! Zářím, muži se na mě usmívají, co si víc přát. "Jen si užívejte, maminko, porodem to nekončí, porodem všechno začíná," všichni glosují mou pohodu a pýchu. Vtipné.Před dvěma dny jsem si koupila boty na podpatku. Po sedmi letech.