Broučkova procházka

Probudil se brouček malý jejku, to je krásný svět!

Maminko, když dovolíš mi, na procházku šel bych hned.

Maminka mu dovolila, říká, jen ať pozor dá,

aby chodil pomaloučku, jinak spadne na záda.

Brouček na tu radu nedbal, rozběhl se ze všech

sil, zakopl a už to bylo, na záda se překulil.

Záda dole, nožky vzhůru, nemůže se ani hnout,

teď jen jestli má tu sílu pořádně se vyšvihnout!

Sebral sílu, vyšvihl se, a to bylo příliš snad,

otočil se jednou, dvakrát, ale na záda zas pad´!

Dlouho se tak popřevracel, to je bída - achich ach

pak to zkusil opatrně…Konečně je na nožkách!

(Dřep, hlava skloněna, pomalu vstáváme. Prosíme. Hrozíme Rychlé rozběhnutí se do prostoru, po zastavení se skulíme na záda. V lehu na zádech, nohy i ruce směřují vzhůru a třepeme jimi. Válíme sudy Pomalu jdeme do stoje Výskok.)