Kuklení

Přiznal jsem si jednu věc -

nejsem žádný krasavec.

A tak jsem si řekl: „Zdenku,

podívej se na housenku!

Taky není žádná kráska,

než se změní ve žluťáska.

Všechno přijde. Chce to klid

a dobře se zakuklit!“

Jen jsem kuklou schoval hlavu,

slyším křik a zmatek v davu,

na autě siréna vyje…

„Ruce vzhůru! Policie!“

Marně jsem jim vysvětlovat,

proč jsem se do kukly schoval.

Četníkovi, co mě fotil,

říkám: „Chtěl jsem být jak motýl.

Kuklil jsem se pro Jolanku...“

Smál se: „Chtěl jsi vykrást banku.

A nech těch bláznivých řečí!“

Teď vím, kolik nebezpečí

čeká každé jaro venku

kvůli kráse – na housenku.

Autor:Miloš Kratochvíl

Zdroj:Kouká roura na kocoura