Přátelé

Za zahradou v jeteli
přátelé dva seděli.
Zajíc strojil posvícení,
pozval strýce ze stavení:
„Přijďte, strýčku, na chvilku
na lupínky jetýlku.“

Přišel strýček králíček,
uvítal ho zajíček:
„Pěkně vítám, to jsou hosti,
je mi věru do radosti;
přeskočil bych trojí mez,
že jste ke mně přišel dnes!“

Hodovali přátelé,
hodovali vesele.
Křehkým listem jeteliny
konejšili laskominy,
naposledy do lusků
šli si hledat zákusků.

A když bylo po hodu,
králík se má k odchodu.
U zahrady pod jalovcem
rozloučil se se synovcem:
„Až jen přijde zima, mráz,
oplatím ti všechno zas.“

 * * * 

Přišla zima, přišel mráz,
na zajíčka smutný čas:
hory, doly, luka, lány,
pod sněhem jsou pochovány.
Zajíček si vlez pod mez
bez potravy, bez peněz.

Za sněhové vánice
přišlo psaní od strýce:
Zajíce zval na besedu,
aby si šel pro koledu
za zahradu do křoví,
že to Lapu nepoví.

Běží zajíc jako laň,
králíček už čeká naň:
„Pěkně vítám, milý hochu,
nesu já ti sena trochu,
slyším, že prý nouzi máš,
snad si na něm pochutnáš!“

Seno bylo jako med,
zajíček byl vesel hned.
„Pěkně se to, strýčku, papá,
nebýti jen toho Lapa,
zůstal bych tu do jara;
pak se slunko postará.“

Autor:Jozef Kožíšek

Zdroj:Jiskry a plamínky