O zvířátkách

Na severu blízko pólu

Na severu blízko pólu,
je ráj ledních medvědů.
Plavou v noci, loví ryby,
klouzajíc se po ledu.

V řece byli tři kapříci

V řece byli tři kapříci, Petříček to může říci.
Jako stříbro třpytili se, na udici chytili se.

Žába žení žabáka

Žába žení žabáka, žabák ani nekváká.
Žádnou ženu nechtěl mít, chtěl v kaluži klidně žít.

Hop do vody, do vodičky

Hop do vody, do vodičky,
zahrajem si na rybičky.
Hop do vody jako šipka,
velká rybka, malá rybka.

Žabák loupežník

Žába leží v kaluži, má veliký žal,
měla velkou žížalu, tu ji žabák vzal.
Žába leží v kaluži, pláče ze žalu,
že má žabák v žaludku její žížalu.

Kdo tu běží? A kdo belhá?

Kdo tu běží? A kdo belhá?
Je tu ježek nebo želva?
Ježek může běžet a želva – má ležet.

Želva

Že tu želvu nedoženu? Že tu želvu doženu!
Že tu želvu želvovatou, že ji odtud vyženu!

Žába běží do Luže

Žába běží do Luže, vyhlíží tam kaluže.
Žabák žábu dožene, do kaluže vyžene.

Pestrý život v moři

V moři žijí ryby v páru
kladou vejce do korálů
mezi malé mušličky
kde líhnou se z nich rybičky.

Piraňa vyhlíží kořist
schovala se chytře pod list
zuby všechno utne
chutná sousta zhltne!

Vlnky břehy konejší
vždy vyhrává ten silnější.
Plži, mlži, měkkýši
schovaní jsou ve skrýši.

Měsíc, ta chytrá palice
ví dobře, že moře má kabát z modré skalice.

Žabí veselka

Mnoho let u potoka,
žila žába ropucha,
je to velmi stará žába,
všech žabiček je to bába.

Sídlí přímo u pramene,
spává dole pod kamenem,
vytřeštěné má své oči,
sleduje, jak svět se točí.

Ráda dýchá čerstvý vzduch,
stářím přišla o svůj sluch,
už neslyší její uši,
co se děje, sotva tuší.

Tuze se tím soužila,
všechno slyšet toužila,
nechápala, co se děje,
šla vyhledat čaroděje.

Dlouhou cestou žába skáče,
nešťastná je, tuze pláče,
čaroděje všude hledá,
hluchota jí prý spát nedá.

A když čaroděje našla,
pro radu si k němu zašla,
řekla mu o tom svém sluchu,
vše o neslyšícím uchu.

Žába prosí: „Čaroději,
vím, že kouzla se tu dějí,
vyčaruj mi velká ouška,
vždyť to pro tebe je muška!“

Čaroděj však sotva tuší,
jaké k žábě patří uši,
tak čaruje, různě kouzlí,
vtom má žába uši oslí!

Po skončení jeho kouzla,
má co chtěla, uši osla!
To však ještě netuší,
že ty k ní moc nesluší.

„Já zas slyším! To jsem ráda!“
raduje se šťastně žába.
„Děkuji ti za tvou službu,
dobře splnil jsi mi tužbu!“

Vrací se zas k potoku,
posadí se u toku
a když ve vodě se vidí,
za své uši moc se stydí!

Lítost k žábě hnedka vstoupí.
„Vypadám, jak osel hloupý!
To snad nejsem, ani já!
Co si nyní počít mám?“

Vyčítá si žába sobě,
uši prohlíží si obě,
šklebí se jí všechny žabky,
legrácky si tropí z babky.

Smutek žábu plakat láká,
s lítostí zklamaně kváká,
i když opět všechno slyší,
přesto od všech žab se liší.

Brzy jí však vytře zrak
žabák, jménem Žabokvak,
v oslích uších se mu líbí,
žábu v mrku si oblíbí.

Hned se jí tam začne dvořit,
přátelství se začne tvořit,
stará ropucha je ráda,
že si našla kamaráda.

Jejich láska stojí za to,
veselka je krátce nato,
nakonec ta stará žába,
přece jen se šťastně vdává!

Ba jo, děti, je to tak,
vzal si žábu Žabokvak,
je z nich šťastný žabí pár,
už jsou spolu roků pár!

Líná žába

V rákosí na kraji rybníka,
potkala žába vodníka.
Hned si mu stěžuje a kuňká,
že mělká zdá se býti tůňka.

Smutně na ni vodník kouká,
do klopy tiše si brouká.
Žába na mě zhurta kváká,
přitom ona vodu cáká!

Dámo,
tak se podívejte k řece,
tam je spousta vody přece.
Vezměte si kyblíček
a doplňte rybníček.

Žabku rozčílila rada.
Já že ohýbat mám záda?
Radši budu žít si líně,
zabydlím se na mělčině!

Žába kuňká

Voda žbluňká, žába kuňká.
Toto klouže, žluňk do louže.

Žabí závody

Za kamenem u rybníčku,
čeká žabák na žabičku.
Skočí spolu do vody,
mají žabí závody.

Nožičkama kopají,
odpočinek neznají.
Ručičkama kmitají,
polohy si střídají.

Žabka plave popředu,
to já také dovedu.
Žabák plave pozadu,
to já ještě nesvedu.

Plavou tam a zase zpět,
u břehu jsou vždycky hned.
Vylezou a skočí šipku,
předběhnou i hbitou rybku.

Říkanka Husy

Kolébavé husy jdou

Pěkně v řadě za sebou.

Pak se vrhnou do rybníka,

Až to cáká, až to stříká.

Žralok

Na pláži se děti hrají
plno písku tady mají.
Hrad si z písku postavily
trvalo to jenom chvíli.

Pak se zase opalují,
s balónkem si pohazují,
na lehátku plavaly
a vlny je houpaly.

Velká ryba zuby cení,
děti jsou moc vyděšení.
Žraloka hned poznaly,
radši z vody spěchaly.

Žába a myška

Sedí žába v rákosí,
tahá myšku za vousy.
Myška píská,
žába výská.
Kuňky, kuňky, kuňk,
do vodičky žbluňk.