O zvířátkách

STONOŽKA

STONOŽKA

Stonožka si stěžovala,

na žížalu žalovala,

zato, že jí u růže

nepomohla s kaluže.

Vrabec a sýkorka

Vzal vrabeček na taneček sýkorku, měli spolu jednou sólo na borku. Vrabec samé skoky,

sýkorka zas kroky, nešlo jim to dohromady na borku.

Dva kruhy, vnitřní a vnější, děti čelem proti sobě. Dvojice stojící proti sobě si podají ruce a

natáčejí se vpravo a vlevo. Na „sýkorku“ udělají dva dřepy. Opakuje se. Na „Vrabec samé

skoky“ vnější D – vrabec 3x vyskočí snožmo, „sýkorka zas kroky“ vnitřní 3x poskočí kročmo.

„nešlo jim to“ točí hlavami „na borku“ sýkorka přešlapuje na místě a vrabec odskáče 3 skoky

k další partnerce.

Broučkova procházka

Probudil se brouček malý jejku, to je krásný svět!

Maminko, když dovolíš mi, na procházku šel bych hned.

Maminka mu dovolila, říká, jen ať pozor dá,

aby chodil pomaloučku, jinak spadne na záda.

Brouček na tu radu nedbal, rozběhl se ze všech

sil, zakopl a už to bylo, na záda se překulil.

Záda dole, nožky vzhůru, nemůže se ani hnout,

teď jen jestli má tu sílu pořádně se vyšvihnout!

Sebral sílu, vyšvihl se, a to bylo příliš snad,

otočil se jednou, dvakrát, ale na záda zas pad´!

Dlouho se tak popřevracel, to je bída - achich ach

pak to zkusil opatrně…Konečně je na nožkách!

(Dřep, hlava skloněna, pomalu vstáváme. Prosíme. Hrozíme Rychlé rozběhnutí se do prostoru, po zastavení se skulíme na záda. V lehu na zádech, nohy i ruce směřují vzhůru a třepeme jimi. Válíme sudy Pomalu jdeme do stoje Výskok.)

Kos - pohybová

Skok a skok, žádný krok, kos tak skáče celý rok.

(Poskoky snožmo, malá křidélka.)

Vesele si poskakuje,

(Poskoky snožmo s otáčením.)

po žížale pokukuje,

(Otáčení hlavy vlevo, vpravo.)

zobákem ji vytahuje.

(Hluboké dřepy, vztyk se vzpřímením.)

ŽABÍ BESEDA

Kmotra? – Copak? Pojďme! – Kampak?

Vařit. – Copak? Ryby, raky. Ryby, raky, ryby,

raky. Dáš nám? – Taky. Taky, taky, taky, taky.

(Na střídačku – skupiny -Skáčeme jako žába.)

Koťátko

Hrálo si koťátko na trávníčku, sahalo

pacičkou po sluníčku. Sluníčko upletlo

zlatý pásek, chytilo koťátko za ocásek.

Dnes tě už nepustím, malý smíšku,

zlatoTi nasypu do kožíšku.

Že už mě nepustíš? Moje tlapky,

uvidíš, skrývají ostré drápky.

Leklo se sluníčko, za mrak běží.

Koťátko vítězně kníry ježí.

Chlubí se houseti: Milý brachu,

sluníčko přede mnou prchá v strachu.

Sotva to dořekne darebáček,

sluníčko chystá už nový háček.

Koťátko za ouško pevně chytí:

už tě mám, už tě mám ve své síti.

(Třídobý, houpavý valčíkový rytmus využijeme k házení velkého lehkého míče. M stojí uprostřed kruhu, děti kolem dokola. M hází míč dětem a ti jí ho vracejí.)

Letí vrabeček

VRABEČEK

Letí, letí vrabeček, v zobáčku má drobeček,

do hnízdečka sedne, svá křidélka zvedne.

Čimčarara, čim, čim, čim,

čím své děti nakrmím?

(Běh po prostoru, ruce mávají. D „zaletí na značku“, dřepne si, dlaně na ramena (jakoby složilo malá křidélka), poskakuje v podřepu a mává „křidélky“)

Kačenka

Kačenka se kolíbala, na cestu se nedívala.

O kamínek brk, zlámala si krk.

(Ve dřepu jdeme dopředu s roztaženýma rukama, kolíbeme se a máváme. Na konci se svalí na zem.)

KONĚ

V mé stáji čtyři koně jsou,

ti rychle klusat dovedou.

Po louce skáčou, hop a skok,

pak tiše stojí, ani krok

ŽABKY

Pode vsí se rybník svítí,

je v něm plno žab,

kmotr čáp tam chodívává,

na žabičku šláp.

Beruška

BERUŠKA

Sedí brouček na kvítečku,

na fráčku má samou tečku.

Sluníčko tu čarovalo,

sedm teček malovalo.

Medvíďátko

Medvíďátko

Pročpak malé medvíďátko
spí tak sladko, ach tak sladko?
Ono se mu v noci zdá,
jak to bývá u medvědů
o velikém hrnci medu.
Proto malé medvíďátko
spí tak sladko, ach tak sladko.

Veverka

Veverka
Veverka Čiperka, ta druhá Zrzečka
honí se po stromech do kolečka.
Z větvičky na větev, z cestičky na pařez
a zase na větev do kolečka.

Procházka lesem

Procházka lesem

Had leze z díry

Had leze z díry,

vystrkuje kníry,

bába  se ho lekla

na kolena klekla.

Nic se, bábo, nelekej,

na kolena neklekej.

Já jsem přece hodný had,

já mám všechny lidi rád.

O šnečkovi

Leze šneček na kopeček,
těžko se mu dýchá,
dolů sjede jak po másle,
až mu v uších píchá.

Šneček

Podívejme, šneček něčí

v malém domku tady brečí.

Po tvářičkách slzy mydlí,

zapomněl, kde máma bydlí.

„Čí jsi, šnečku?“ „Maminčinej.“

„Jak ti říká?“ „Kluku línej.“

„Jak vypadá?“ „Jako táta.

 Je taková šnekovatá.“

„Kam jsi šel?“ „Tam a zpátky.“

„Odkud lezeš?“ „Ze zahrádky.“

„Cos tam viděl?“ „Čtyři ježky.“

„Co ti řekli?“ „Neplač, šnečku!“

„A co ty?“ „Zalezl jsem do domečku.“

A zas pláče a zas brečí,

je moc malej, škoda řečí.

Však už k němu máma leze,

na zádech mu něco veze.