Pohádkové

Medovníčkova říkadla

Byla tma a zima k tomu,

netrefila včelka domů.

Jenom sama bez pomoci

musela spát venku v noci.

Ráno už se zimou třese,

do tepla ji skřítek nese.

Až bude hřát sluníčko,

tak tě pustím, včeličko.

 

Okolo studánky v hlubokém lese

tančily víly na kouzelném plese.

Měsíček v úplňku svítil jim k tomu,

zrovna když světlušky letěly domů.

Hvězdičky na nebi skákaly spolu,

nedaly pozor a padaly dolů.

Kampak, vy divošky? Měsíc je chytil,

tiše je pokáral, potom dál svítil.

 

Tetka sojka křičí v lese,

že ten náklad neunese.

Prý dostala od dubu

plný ranec žaludů.

 

Nekřič sojko, buď už zticha,

ať nehoníš pozdě bycha.

Uslyší tě černý kanec,

sežere ti celý ranec.

 

Vyletěly včeličky,

navštívily kytičky.

Spočítat je nedovedu -

nasbíraly spoustu medu.

Přinesly i mnoho pylu,

ten jim dává velkou sílu -

chuť a sílu do práce,

život není legrace!

 

Co to do mé střechy buší?

Natahuje skřítek uši.

Bum a bum a ťuky, ťuky

co je to za divné zvuky?

Kouká z okna Medovníček,

potom běží pro košíček.

Obává se ostudy,

že nepoznal žaludy.

 

Navštívila veveřička

ráno skřítka Medovníčka.

Chtěla na něm oříšky,

vyměnit je za šišky.

Ty jsi asi spadla z výšky,

na co by mi byly šišky?

Tady máš pět oříšků,

dávám ti je k Ježíšku.

 

Kolem velké louže

šnek pomalu klouže.

To se mu však nehodí,

chtěl by říct, že závodí.

Hlemýžděm se narodit -

to nemůžeš závodit.

Před sebou máš kopeček

a na zádech domeček.

 

Vašek, to je zlobílek.

Víte, co ho napadlo?

chtěl potrápit včeličku,

jenže dostal žihadlo.

Nebyla to včelička,

popletl si vosu.

Ta ho píchla čtyřikrát

doprostředka nosu.

 

Na shledanou, Medovníčku,

sbohem skřítku Barvínku.

Přijďte ještě na chviličku,

jen na malou chvilinku.

Podáme si všichni ruku,

obejmem se kolem krku.

Měli jsme vás hodně rádi.

Vraťte se nám, kamarádi!

Moderní drak

Tenhle dráček líbezný že prý žere princezny?
Tak to možná kdysi bylo,
dnes se všechno už změnilo.
Princezna je veselá,
z draka si nic nedělá.
Dneska totiz milý dráček
 žere jenom pribináček.

Slunečnice

Ze zahrádky do ulice
princeznička Slunečnice
vyhlíží si ženicha
růže s růží se však shodla
že pan ženich bude bodlák
a že jí prý popíchá.
Pak však jednou po chodníku
sám princ z rodu Slunečníků
k princezničce pospíchá
a zlá růže když to zjistí
tak v tu ránu ze závistí
zežloutne a usychá.

 

PĚT JEŽIBAB

Pět ježibab s jedním okem
Letí, letí nad potokem
Letí jako hejno ptáků
Pět ježibab na smetáku

Pět ježibab s jedním uchem
Jako hejno letí vzduchem
Letí letí v letu svačí
Pět ježibab na tryskáči

Pět ježibab s jedním nosem
Volá na mě: kluku pojď sem
A když nejdu tak se štětí
Pět ježibab na koštěti

Ježibabo, ježibabo!

„Ježibabo, ježibabo, kam letíš
na svém novém smetáku?"
„Nevidíte? Na nákup!"

„Ježibabo, ježibabo, a co jíš?"
„Nemám zuby, tak teď k stáru
sním jen díry v ementálu."

„Ježibabo, ježibabo, a pít smíš?"
„Kdepak! Jenom když mám hosta,
dám si sklenku octa."

„Ježibabo, ježibabo, a kde spíš?"
„Na mraku si ustelu
a spím jako v hotelu!"

O ježibabě

Ježibaba krade děti, už si na ně brousí chrup.
Lítá světem na koštěti, bude tady coby dup.

Vede hrozné živobytí, zvláště když se rozběsní.
Koho najde, toho chytí, koho chytí, klidně sní.

Že je trapná? Ale inu, to je její profese.
Hupni honem pod peřinu, nebo si tě odnese!

Neodnese, víme oba - ta k nám nesmí do domu,
dneska už je jiná doba, já tě nedám nikomu!

Zaklínadlo čarodějné

Čáry máry kouzlení,
ať se ta věc promění.
Co to je, kdo to ví,
ten ať rychle odpoví.

Zaklínadlo

Muší ucho, kus žabince,
trochu medu dej do hrnce,
kousek křenu, hrst přesličky,
přidej sůl a tři mušličky.

Vrbový proutek, slzy krokodýlí,
muší křidélka, křídla motýlí,
zelíčko mladé, prastarou vodu,
zamíchej, podávej na prvním schodu.

Perníková chaloupka

Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti.
Vrkú, vrkú, vrkú...

Cos tam viděl holoubku?
Perníkovou chaloupku
u černého smrku.

Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku.
Viděl jsem ji s Jeníkem
krmili se perníkem.

A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?

Kdepak! Zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč.

Hejkal

V našem lese Hejkal straší, utíkejte z lesa, braši.

Na úprk se rychle dejte a už na nic nečekejte.

 

Čerti

Nikdo se tak dobře nemá, jako čerti v pekle.

Žádné dříví neštípají, a přeci jsou v teple.

Malovaná pohádka

Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Koho do ní namaluju,
aby byla v pořádku?
Princeznu a Babu Jagu?
Draka, co má dračí spády?
Honzu nebo loupežníky?
Sebe a své kamarády?
Od pondělka do pátku
budu kreslit pohádku.
Potom vám ji celou povím,
umím ji i pozpátku

Král

Zvláštní sen se mi dnes zdál.
Byl jsem velké země král.
Měl jsem zlatou korunu
a seděl jsem na trůnu.

Lid mě velmi miloval,
že jsem dobře kraloval.
Těžký úkol to však byl,
radši jsem se probudil.

Draci

Tenhle dráček papíráček
létá nebem do zatáček,
létá s větrem o závod
a dětem to přijde vhod.
Vedle něj se vznáší jiný,
ten však není papírový.
Z pohádky k nám přiletěl,
princeznu by sežrat chtěl.
Nebojte se, že to spletu,
řeknu jenom jednu větu:
„Věřte tomu, je to tak,
není dráček jako drak".

Rytíři

Kdo je rytíř, nemá strach,
ani ve dne, ani v tmách.
Nechová se zbaběle,
chrání svoje přátele.
Rytíř v nouzi pomáhá,
tak zní naše přísaha.

Drak

Tak už je to tak!
Přiletěl k nám drak.
Prý chtěl letět do pohádky,
nezná ale cestu zpátky.
Tak se u nás zastavil,
aby děti pozdravil.
Aby z něho nešel strach,
přišel si teď s námi hrát.