Pohádkové
O Sněhurce
Přišli domů trpaslíci,
koukají se po světnici.
-Kdo mi ustlal postýlku?
-Kdo mi vypral košilku?
-Kdo mi umyl misku, lžičku?
-Kdo navařil polívčičku?
-Kdo nám tady uklidil?
Ani smítko nevidím.
-Já Sněhurka, já to byla,
já jsem v lese zabloudila.
-Máme doma pomocnici,
uklidila ve světnici,
tralala, tralala,
uvařila, vyprala!
První pohádka
Princeznička na bále
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal:
„Honzíku, máš namále,
přines nám ty korále!“
Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále:
„Nesu vám ty korále,
větší už tam neměli,
ty snědli už v neděli.“
Kuřátko a obilí
Jak to bylo pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí,
bude večer za chvíli.
Povezte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?
Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Pověz, milí ječmínku,
jak mám najít maminku?
Ječmen syčí mezi vousy,
ptej se pšenic, vzpomenou si.
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
Mílé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská.
Vždyť jsi doma za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
– a tvá máma za vraty
– zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.
Děkuji ti, žitné pole!
Pozdravuj tam ve stodole!
Koho, milé políčko?
Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mě z jara hlásí,
vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu za krátko
našlo také kuřátko.
Růženka
To byla jedna: Růženka: 3x
to byla jedna Růženka Šípková.
A celý den se: vzhlížela: 3x
celý den se vzhlížela v zrcadle.
Přišla na ni :baba zlá: 3x
přišla na ni baba zlá,
Růženku zaklela.
Usni Růženko: na sto let: 3x
usni Růženko na sto let a to hned.
Rostlo křoví: do výšky: 3x
a rostlo křoví do výšky, vysoko.
Přijel za ní :švarný princ: 3x
přijel za ní švarný princ na koni.
Prosekal se křovím,
přišel k Růžence a políbil ji.
Růženko milá: probuď se,
Růženko milá probuď se ze spánku.
A byla svatba: veliká: 3x
a zapíchli tam čuníka, čuníka.
O šaškovi
Když se tahá za šňůru,
šašek skáče nahoru.
Rozhazuje rukama,
vykopává nohama,
takhle jede na koni,
nakonec se ukloní.
Povídám, povídám pohádku
Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám druhou,
že voda teče struhou.
Povídám, povídám třetí,
že na peci spaly děti
a když se hezky vyspaly,
krajíc chleba dostaly.
O Popelce
Byla jednou jedna dívka milá,
měla dvě sestry nevlastní
a zlou macechu taky.
Tiše! Zlá macecha právě spí.
Dívka celičký den dřela,
vařila, prala, uklízela.
Umazaná od popela
dělala, co matka chtěla.
Popelko jí říkaly
a moc se na ni nesmály.
Král jednou poslal pozvánku.
Kam? No přece do zámku.
Chtěl oženit svého syna,
pořádat ples bude psina.
Pozvána byla macecha i sestry,
aby měly život pestrý.
Popelka je oblékla,
když odjely………..
kde se vzala, tu se vzala,
stařenka se ukázala.
Dala dívce šaty krásné,
zlaté, jako slunce jasné.
Koně udělala z myši,
poděkování už slyší.
Do půlnoci vrátí se –
šaty a kůň ztratí se.
Princ měl oči pro ni jen,
Popelka však mizí ven,
jen co se půlnoc přiblíží.
Princ ji stále vyhlíží
však Popelka se nevrací.
Ještě dva plesy se konaly,
úplně stejně se udály –
jen na posledním střevíček ztratila.
Příští den po celé zemi,
čekali, která řekne: “ Je mi!! “
Musely ho všechny dívky vyzkoušet,
jinak nemohl se sluha vrátit zpět.
I sestry se pokoušely
obout malý střevíček,
prince totiž velmi chtěly,
ale byl v tom oříšek-
nohy totiž velké měly.
I Popelka vyzkoušela
ten střevíček krásný.
Nožka do něj lehce vjela
a bylo to jasný.
S princem velkou svatbu měli.
I zlé sestry na ni směly.
Potom šťastně žili jen,
prožívali krásný sen.
Pohádková knížka
Maminka mi každý večer, čte z mé krásné knížky,
v okamžiku přeměním se do malinké myšky.
Malá myška pozoruje pohádkové dění,
jak se ta pohádka neustále mění.
Z žáby se stane princ,
ježibaba tančí swing,
kohoutka zachrání slepička
a vlk zaklepe na vrátka.
V každé pohádce je toho moc,
hlava točí se mi, už je toho dost.
Mamince dám dobrou noc!
Peciválek
Malý Válek, peciválek
husího se pírka zalek.
Kde co potmě zašustilo,
celého jej postrašilo.
O veliké řepě
Dědek řepu zasadil,
u pole se posadil,
čeká, čeká,
mráz ho leká,
sluníčka se bál, dešti jenom lál.
Bez večeře, bez oběda
čeká dědeček,
najednou se hlína zvedá,
roste kopeček.
„Bábo, roste řepa!“
„Dědku, co tam vidíš?“
„Bábo, což jsi slepá?!“
„Dědku, ty mě šidíš!“
Zavolali vnučku,
vnučka pejska,
pejsek kočku,
kočka myš,
sedli si a čekají,
šepty, šepty, šeptají.
Myšce byla dlouhá chvíle,
hopsala si rozpustile.
Trhla kočkou,
kočka pejskem,
pejsek vnučkou,
vnučka babkou,
babka dědkem.
Dědek prázdné ruce měl,
ničeho se nedržel.
Udělali bác!
Kopeček se ještě chvěje,
jak se pod ním krtek smějě!
Šašek
Když se tahá za šňůru,
šašek skáče nahoru.
Rozhazuje rukama,
vykopává nohama,
takhle jede na koni,
nakonec se ukloní.
Řežu proutky u potoka
Řežu proutky u potoka,
hastrmanka na mě kouká,
hastrman se rmoutí,
že mu řežu proutí.
Kolíbala bába čerta
Kolíbala bába čerta
na pařeze vrbovým:
Hajej, dadej, můj čertíčku,
však já tě nepovím.
Byl jednou jeden starý král
Byl jednou jeden starý král,
nevím již dnes, kde kraloval.
Však slavný byl. Jak na trůn sed,
tak bez meškání usnul hned.
Tři týdny spal, pak vyskočil,
do kolečka se zatočil,
třikrát se protáhl, a pak si sed,
a bez meškání usnul hned.
Máme ve školce karneval
Haló, pane Karnevale,
račte dále, račte dále.
Všecko máme na míru
z krepového papíru.
Princezny tu vzduchem vlají,
motýli se třepetají,
cupy dupy, cupy dupy,
dupou na ně čerti s chlupy.
A k tomu nám krásně vříská
disko hudba diskodiska.
Není při ní slyšet Kubu –
je bubák a dělá bubu.
A já jsem s hůlkou kouzelnice,
Veronika je slunečnice,
všichni vás zvem hej, hej, hej
na maškarní rej.
Karneval – Dobré ráno, dobrý den
Dobré ráno, dobrý den,
do masek se převlečem.
Pojďte rychle všichni dál,
máme tady karneval.
Masopustní veselí,
začne ráno v pondělí.
Od pondělka do pátku,
změní třídu v pohádku.
Podle abecedy