Marta Korinkova: Diskuze

Dřu jak mezek, ale pořádek při péči o dvě děti 24h/denně neudržím. Ale naučila jsem se nad to povznést a jsem šťastná, že ti dva mají dost energie na blbnutí a jsou zdraví. Vytírám 2x denně (ne že bych byla pintlich, jen se chci dostat z kuchyně do koupelny bez přilepení), vozím/vyzvedávám starší ze školky, vysávám, vařím, myju nádobí, peru, třídím, věším, vynáším smetí a ....můj drahý polovička mě stejně denně sjede, že je doma binec a že se flákám, přičemž z jeho bot opadá v předsíni prach a z montérek se sypou všemožné drobečky, prostě i kdybych se rozkrájela, nic pro něj nebude dost dobré a proto se nekrájím a užívám si dětí :-D

Dudlíková víla. Jednu noc dudlík spadnul za postel a spalo se bez něj. Udělala jsem z toho velké haló, jak je malá šikvná a daly jsme spolu dudlíka pod polštářek. Ráno byl dudlík pryč a měla tam to, co si přála (ani jedna netušíme, co to tenkrát bylo, ale pamatuje,e si, že z toho měla malá velkou radost). Teď zkoušela dát tajně pod polštářek bráchův dudlík a zatím nic, jenže brácha vůbec nedudlá :-D

Stokrát radši dudlík, než aby se pak muselo odnaučovat cucání palce!!! Dudlík zmizí, palec těžko. Bohužel, synáček se oblbnout nenechal a tak má místo dudlíka a palečku maminku :-(. Předkus, hahaha, taky se vás nejprve ptají, jestli dítě dudlalo dudlík nebo si cucá prst, a pak vám řeknou: Jo a z toho ten předkus má! Mým rodičům říkali, že mám předkus kvůli cucání palce, zatímco předkus s rostoucími stoličkami zmizel, cucání palce jsem se odnaučovala velmi těžko, protože to nebyla vědomá činnost. Dcerka měla dudlíka jen na usínání a taky se mi snažili tvrdit, že předkus má z dudlíka. Nicméně já vím, že v našich rodinách mají předkus v dětství všichni a s osmičkami se postupně ztrácí.

Gratulace k nové roli a to ostatní se poddá. Nechtěla jsem bezplenkovku, dcera se rozhodla jinak, miluji sladkosti, mé děti milují mrkev, salátovou okurku a ujíždějí na brokolici a květáku, byla jsem pecivál a děti mě donutily vstávat za kuropění a vyrážet ven, na dlouho :D

Dcerka byla lenivá znakovat, takže od necelých 5 měsíců používá slova. Dětská doktorka se mi smála, že znakování je blbost a o 4 roky později znakovala na našeho kloučka a říkala, jak moc to usnadňuje komunikaci s miminky :D Znakovala jsem jako chůva, znakovala jsem i jako maminka, ne moc dlouho, jelikož prckové se rychle rozpovídali.

O bezplenkovce jsem neměla páru, až když nám kdosi řekl, že ji praktikujeme. Dcerka nesnášela mokrou plenu, kvůli ekzému potřebovala 100% bavlnu a vždycky kvíkla, AAAAAA když čůrala nebo EEEEE když chtěla kakat, bylo super doběhnout s ní nad mísu. Od ročního mrněte jsem ale musela do nemocnice a babička a tatínek nerozuměli, co chce a vracela jsem se k miminku, které ani nepíplo, že se mu chce, bylo mi to moc líto, kvůli ní, ža ji neposlouchali. Klouček, ten je zmrzlík, přes těch moc vrstev oblečení jsme neměli šanci svlíknout a doběhnout, ale od 8 měsíců si občas vzpomene a doběhneme na záchod. Má velikou radost, že je stejně šikvný jako sestřička :-) Při hře zapomíná, že něco potřebuje, dokonce zapomene hrdě hlásit, že udělal a potřebuje novou plenku, holt, když tlačí utíčko, je to pro něj důležitější :-D

Vše, co někdy žilo (chleba, maso, mléko, zelenina, ovoce,...), sůl obsahuje. Netřeba ji přidávat. Když nebudete vařit z vody, ale z kvalitních surovin, možná pro vás bude překvapivé, že jídlo není bez chuti. Přisolovat by se nemělo žádné jídlo dětem do 5 let, u nás se uvádíže do 1 roku. Sůl nad zlato platilo z toho důvodu, že dříve byla jediným zdrojem jódu a ti bohatší, kteří ji konzumovali, netrpěli nemocemi štítné žlázy, nelezly jim oči z důlků a neměli mentálně postižené děti v důsledku poruch štítné žlázy. A to ...nad zlato: ona sůl stála více než zlato, pro v domácnostech vydržela miska soli 10 lidem třeba rok, jídla se nesolila během přípravy, ale pouze špetkou na talíři. Teď koupíme v supermarketu kilo soli za pětikorunu :-). Sůl dětem nedávejte vůbec - v pečivu a sýrech jí je dost. Jód je např. v mořských rybách.

Petro, zkoušela jsem různé pleny a pro naše děti se sklony k ekzémům vyhovovaly pouze bílé pampers. Jsou savější - déle vydrží, mají indikátor vlhkosti a neměly by být napuštěné parfémy. Velikosti bílých a zelených jsou přibližně stejné. Zelené pampers vyhovují většině dětí a jsou levnější, když jsou hodně "nacucané" dělají velkou bouli mezi nožičkami a u chodících dětí se můžou prověšovat. Pak jsou ještě oranžové a ty jsou napuštěné heřmánkem, sají lépe než ty zelené, ale jsou napuštěné heřmánkem, což dráždilo prdelku naší malé, ty jsou snad nejlevnější.

Jsem taky taková matka pobuřovačka - kojím a přebaluju všude, když je třeba, tak je třeba. S oběma dítky jsem hodně aktivní a rozhodně se nenechám omezovat pobouřenými kolemjdoucími :-). Když se to někomu nelíbí, může se otočit, odejít, přesednout, kojenec si těžko zakousne housku nebo zkousne ret a počká na vhodnější prostředí :-D Dokonce moje mamka měla co dělat, aby veřejné kojení vlastní vnučky zkousla.

Minnie, děkuji.