Šikana ve škole. Problém, který je potřeba řešit!

Šikana jako nemoc?

Lze šikanu považovat za nemoc? Odborníci tvrdí, že ano. Někteří jedinci mají potřebu ovládat druhé, ubližovat jim a ponižovat je, aby tím potlačili vlastní problémy.

Šikana je fyzické i psychické týrání jedince i skupiny, jehož cílem je zastrašit, ponížit, ublížit, získat nad dotyčným moc.

Šikana se netýká jen dospělých, ale také dětí, nejčastěji na základní škole. A je na nás dospělých jak se k této situaci postavíme a budeme ji řešit. Někdy se objevuje "jen" šikanózní chování, které ale nemá daleko k samotné šikaně. Mnohdy je složité šikanu rozpoznat, i proto, že existuje tenká hranice mezi šikanózním chováním a škádlením. Problém je, pokud učitelé bagatelizují chování třídy vůči jedinci. Možná nevidí, co se děje celý den, tvrdí, že je dítě jen málo odolné nebo jiným způsobem zavírají oči.

Jak poznám, že je moje dítě terčem šikany?

Oběť šikany často neprochází trápením jen kvůli tomu, čeho se na něm dopouští spolužáci. Cítí se poníženě, má strach, co by tomu řekli rodiče, okolí, kamarádi. Stydí se, že si nedokáže s útočníky poradit sám, obzvlášť v období puberty. Také nechce rodičům přidělávat problémy. Ne z důvodu, že by mu rodiče nepomohli, ale protože vidí u rodičů, že se o vše v případě jakýchkoliv problémů také postarali. Jedná se tedy o děti sociálně vnímavé, rodiče nemusí být vůbec úzkostní, ba naopak.

Je třeba u dětí budovat důvěru od útlého věku, povídat si o všech záležitostech a nakousnout i témata, která se vás zrovna netýkají, ale mohli by vás trápit. Děti také mohou mít špatné zkušenosti s řešením šikany svých spolužáků. Možná byli svědky toho, že učitelé od problému dávali ruče pryč, nebyli vstřícní ani k samotným rodičům. K učiteli by měli mít děti především důvěru. V neposlední řadě je dobré, aby dítě vědělo, na jaké telefonní číslo nebo webovou stránku se obrátit v případě jakýchkoliv potíží.

Šikanovaný jedinec se obvykle zcela uzavírá do sebe. Ze spokojeného a usměvavého dítěte se stává uzlíček nervů. Dítě často nechce chodit do školy, vymýšlí si různé důvody, proč by mělo zůstat doma. Ze školy se vrací zamlklé, nechce vyprávět o škole. Ztrácí kamarády, bojí se chodit ven, přestává se věnovat svým koníčkům, hodně času tráví samo zavřené ve svém pokoji. Ve škole se zhoršuje prospěch. To je jen stručný výčet toho, jak se může šikanované dítě chovat. Samozřejmě záleží i na míře šikany a psychické odolnosti dítěte, mnohdy na něm nepoznáme zcela nic, nebo až zpětně.

Pokud se dítě chová dle výše zmíněného, nemusí se také vždy jednat o šikanu, je třeba si s dítětem promluvit. Může mít jen špatné období, nebaví ho škola, přestal se s ním bavit kamarád apod.

Problém, který se objevuje stále častěji

Důležité je, aby i učitelé mluvili s dětmi o šikaně a rozpoznávali, co šikana je a co nikoliv. Mnohdy děti považují za šikanu oprávněné požadavky, jako mytí rukou před jídlem, upozornění učitele na rušivé chování apod. Přestože se dětem nějaké požadavky nelíbí, nejedná se hned o šikanu. Pokud ale třeba učitel vyjadřuje svůj požadavek nebo nesouhlas křikem, ponižuje dítě a říká mu přijmením, můžeme se ohradit. Stejně tak, pokud se žáci o dítěti vyjadřují nevhodně nebo nehezkou přezdívkou, už se může jednat o šikanu. 

Důležité je včas zasáhnout

Oborníci rozlišují několik stupňů agresivity. V první fázi si agresor vytipuje oběť, které se nejdřív posmívá a ponižuje ji. U dětí je tohle prakticky nejobvyklejší způsob šikany, kterou „zvládají“ i děti v předškolním věku.

Naopak poslední stupeň je nejhorší, obvykle jde o skupinu agresorů, kteří opakovaně ponižují, psychicky a často i fyzicky šikanují svou oběť. Tento stupeň šikany může mít vážné následky na psychiku šikanovaného, ale také na patologické chování agresorů.

V této fázi šikany už pouze z domova obvykle mnoho nezmůžeme. Důležité je zajít tam, kde k šikaně dochází, tedy nejčastěji do školy nebo na kroužek, který dítě navštěvuje. Domluvte si schůzku s třídním učitelem nebo i ředitelem školy, který by měl navrhnout další postup. Je třeba vše řešit také s rodiči agresora (nebo agresorů).

Rodiče, kteří se dozvědí o šikaně svého dítěte, jsou často bezmocní. Nejen z důvodu, že se jedná o jejich ratolest, ale z neochoty pedagogů, kteří mohou vinu dokonce svalit na rodiče. Nepříjemné může být i setkání s rodiči agresora, samotní rodiče mohou být agresivní, může se jednat o někoho známého, dítě kolegy apod. 

Šikana – věc veřejná

Základem je být připraveni dětem naslouchat, neodbývat je, trávit s nimi čas. Kromě kontaktů, na které se může obrátit dítě v případě různých problému, by i škola měla zajišťovat prevenci. V žákovské knížce, na webu školy i na třídních schůzkách by se měli objevovat instituce, které zajišťují pomoc. Nejen jako prevence šikany, ale třeba i násilí v rodině či jiných potíží. Učitel může ráno či v určitých hodinách svolat děti do kroužku, v kterém má každý prostor pro dialog. Kvalitní pedagog by měl řešit nejen učivo, ale pozorovat chování dítěte, dát všem prostor se vyjádřit, projevit, pracovat s dětmi ve skupině. Může také do výuky zařazovat techniky zvyšující psychické otužování, různé relaxační techniky, procházku či cokoliv jiného.

Máte-li se šikanou své vlastní zkušenosti, podělte se s ostatními maminkami v diskuzi pod článkem.

Můžete se také v případě dotazů obrátit na odborníky z naší Pedagogicko - psychologické poradny.