Když dítě nebaví škola

Vaše dítě už školu zná dost dobře, ať už je tam jakkkoliv dlouho. Připadá vám, jakoby to bylo včera, co jste jej celé natěšené poprvé přivedli do školy. Tak se těšilo a ve škole se mu moc líbilo. Někde se to ale zlomilo a ze školy se stalo nutné zlo. Kdy to přišlo a jak z toho ven?

Pro dítě chci to nejlepší

Možná si to neuvědomujeme, ale nechuť ke škole v dětech často rodíme my. Mnohdy to začíná již před nástupem do první třídy, někdy se to vyvine až v jejím průběhu či dalších letech, když začíná “přituhovat”. “Ve škole už si s tebou poradí, uvidíš. Musíš se víc snažit. To není možný, Lucinka a Jiřík už dávno píší perem a čtou daleko lépe než ty. Děláš to přece pro sebe. Takhle z tebe nic nebude. “ Pokud se trochu poznáváte, nebo vás napadají jiné, podobné věty, které používáte, tak přesně v tom tkví problém. Jasně, že chceme, aby naše děti měly dobré známky a někam to v životě dotáhly. Ale chce to vzít za jiný konec. Ve skutečnosti chce každý rodič především to, aby jeho dítě bylo zdravé a šťastné.

Pokud bych se vás výše zeptala, co si pro své děti opravdu přejete, možná byste odpověděli něco jiného. “Chci, aby se mé dítě dostalo na gympl. Vystudovalo práva. Stalo se úspěšným sportovcem, zpěvačkou, nebo čímkoliv jiným.” Doplňte si sami vaše představy a přání. Nakonec to vše ale chcete proto, aby vaše dítě bylo šťastné. Je to tak? Otázka zní, jestli musí na štěstí čekat tak dlouho. Až vystuduje, až to někam dotáhne. O tomhle to přece vůbec není. Štěstí můžeme zažívat každý den a nesouvisí jen se vzděláním. Slovy typu “škola tě nemá bavit, musíš se učit, nejprve povinnosti, musíš makat, nepůjdeš ven, dokud to nepochopíš” vašemu dítěti ke štěstí moc nepomůžete. Proč by je škola nemohla bavit? Přece i vás, když nějaká činnost nebo práce baví, jde vám to lépe od ruky.

Jak vrátit zájem školáka k učení

Nejlepší je se školáka zeptat, co mu přesně vadí a jestli na tom jde něco změnit. Co se dá udělat jinak, aby ho učení bavilo nebo to pro něj nebylo peklo. Možná zjistíte, že jde jen o nějaký předmět, konkrétního učitele nebo se něco děje ve škole. Nenuťte ho do odpovědi, netlačte na něj a pokud plácne něco nereálného nebo vám odsekne, určitě na to přijdete později. Zkuste nějakou variantu nabídnout, ale nic nehroťte. Mladším dětem možná u učení pomůže plyšový jednorožec, hezčí obal na sešit, jinému vyhovuje se učit venku nebo u toho skákat panáka. Pokud je to tak baví a učivo si navíc lépe pamatují, podpořte je.

V neposlední řadě, nebo možná hned v té první, je však třeba začít u sebe. Neberte školu jako soutěž, nedělejte z ní dětem nepříjemnou povinnost. Buďte trpěliví, vše za děti nekontrolujte a přenechte jim zodpovědnost. A ptejte se, jak to dítěti vyhovuje. Někomu vyhovuje se učit hned po škole, jiné dítě látku více pojme odpoledne nebo až večer. Pokud to dítěti nejde, nekřičte a nevyhrožujte. Raději si oba dejte oddych a později zkuste znovu. Jděte se projet na kole, udělejte si kávu a začněte znovu a jinak. I když dítě donese špatnou známku nebo v písance zase škrábalo jako kocour, buďte v klidu. Snažte se s dítětem přijít na to, co mu nejde a jak by mu to mohlo jít lépe. Zkoumejte v přírodě, vemte si na pomoc různé pomůcky, trénujte. Možná vaše dcera nebo váš syn nebude matematik nebo krasopisec, ale hlavně, že zvládne to, co je třeba a nemá z toho zbytečný strach. 

Co jde, změňte

Když se s vaším dítětem bavíte o tom, co mu pomůže k lepším školním výsledkům, klidně si vše napište do bloku nebo si udělejte nějaký plán, který vyvěsíte na viditelné místo. Co lze, udělejte hned. Co chce čas, pečlivě naplánujte. Rovnou v dítěti probuďte radost a nechte ho pustit se s chutí do toho. Proberte i to, jak v jeho plánu nebo přípravách do školy figurujete vy. Po učení se můžete odměnit, procházkou, něčím dobrým, pohádkou, ale nikdy odměnu nepoužívejte jako důvod, proč něco musí. Nevydírejte. A nebo nečekejte až po učení a zpříjemněte si tyto okamžiky rovnou, dobrým čajem, domácími sušenkami nebo čímkoliv jiným.