Říkadla a básničky

Pyšný drak

Vyletěl si pyšný drak,

vyletěl si do oblak,

zvysoka se na zem dívá,

strašil by a neví jak.

Rozhlíží se do všech stran,

při tom hrozí hejnu vran,

ale vrány se mu smály,

že je ještě malý pán.

Do šíře i do dáli,

nikde se ho nebáli,

a ty zuby papírové,

všichni se jim vysmáli.

Jabloň na podzim

Jabloň v létě dává plody,

na podzim pak listí shodí.

Celou zimu drží půst,

na jaře se učí růst.

Žáček

Draku, ty jsi vážně drak?

Hudry, hudry, je to tak.

A máš zuby dračí?

Mám dva a to mi stačí.

A co s těmi zuby jíš?

Princezen mám plnou spíž.

I ty lháři – každý to ví, že jsi jenom papírový!

Bílá

Bílá jako mléko je,

tichem všechno přikryje

a v tom bílém pytli ticha

všechno smíchá –

věci domy, stromy, lidi;

nikdo pro ni nevidí.

Listopad

Padá na zem suché listí,

stromy půjdou brzy spát.

Každý přece snadno zjistí,

že už nastal listopad.

Tažní ptáci

Odletěli, už tu nejsou,

copak asi vidí cestou?

Opustili sady, háje,

odletěli v jižní kraje.

Odletěli na čas krátký,

na jaře se vrátí zpátky.

Broučkova modlitba

V podvečer tvá čeládka,

co k slepici kuřátka.

K ochraně tvé hledíme,

laskavý Hospodine.

Bouřka

Vzal si Mrak černý frak
pozval paní Bouřku
na taneček na kopeček
točili se v kroužku.
Tančili, rejdili
až to v nebi hřmělo
setmělo se, blýskalo se
potom zapršelo.

U naší babičky

U naší babičky

stoupáme na špičky,

trháme jablíčka,

trháme hruštičky

a pak je sníme,

u babičky smíme.

Šneček

Podívejme, šneček něčí

v malém domku tady brečí.

Po tvářičkách slzy mydlí,

zapomněl, kde máma bydlí.

„Čí jsi, šnečku?“ „Maminčinej.“

„Jak ti říká?“ „Kluku línej.“

„Jak vypadá?“ „Jako táta.

 Je taková šnekovatá.“

„Kam jsi šel?“ „Tam a zpátky.“

„Odkud lezeš?“ „Ze zahrádky.“

„Cos tam viděl?“ „Čtyři ježky.“

„Co ti řekli?“ „Neplač, šnečku!“

„A co ty?“ „Zalezl jsem do domečku.“

A zas pláče a zas brečí,

je moc malej, škoda řečí.

Však už k němu máma leze,

na zádech mu něco veze.

Ježku, ježku

Ježku, ježku pod jabloní,

jablíčka tak krásně voní...

Natrhej si, když je rád.

U nás nebudeš mít hlad.

Jablíčko

Jablíčko, loupej se mi!

Jadérka dáme zemi,

stopku trávě,

vůni větříčku,

slupku zoubkům,

zbytek jazýčku!

Jan

Oře, oře Jan,

přiletělo k němu

devět vran –

první praví: „Dobře oře.“

Druhá praví: „Nedobře oře.“

atd.

Podzim

V doubravě zlátnou jasany,

pavouk tam sítě souká,

čmeláci, ti jsou samý spěch,

sbírají šťávu na květech,

než uvadne jim louka.

Rytíř

Až budu velký, velký jako svět,

stanu se rytířem chrabrým na pohled.

Až budu hrdina silný jako býk,

zabiju draka, co v lese ruší klid.

A země a měsíc zas budou mé

a všechny hvězdy nádherné.

Paprsků slunce zlatý svit

mou hlavu přijde ozdobit.

Michael

Oblakem, bouří chci odvážně jít,

mlhám i strachu se chci postavit.

I v tísnivém chladu se k slunci chci znát.

Vždyť v slunci je síla draka překonat.

Jen sluneční rytíř může nás vést

po cestách země i uprostřed hvězd,

svým třpytivým mečem svou sílu nám dát,

tmu, zlobu dračí pozutínat.