Říkadla a básničky
Nejnovější
Podzim
Na podzim když zlátne listí na stromech,
nech nám kousek léta vlaštovičko nech,
nech nám kousek písničky,
malý skřivánku,
aby nám začala dál z ranních červánků
PTÁČEK
Sletěl ptáček na bodláček,
vyzobával semínka,
chmýříčka se vysypala,
je jich celá peřinka.
Ptáček letí k nebíčku,
zpívá tam svou písničku.
Až se vrátí, bude spáti
v bodlákovém peříčku.
DEN
Zajíc se schoval do pelechu,
brouci se zavrtali v mechu,
liška si mokrý kožich suší.
A venku prší, prší, prší.
Draci už nelétají nad strání,
kdekdo ke kamnům rychle uhání,
jen vítr krouží kolem komínů;
hraje na ně píseň pro Zim
RÁNO
Ospalé sluníčko
vykouklo maličko;
do mlhy se těžko vstává:
„Kdepak je zelená tráva?
A kde jsou kapičky rosy?
Neslyším pípnutí kosí!
Nevidím žížalky v hlíně...“
Tak se jen protáhlo líně,
teď ze široka zívne
a jde zas spát.
Je chladné podzimní ráno
a není s kým si hrát.
Tůň
Na návsi je temná tůň, slunce do ní svítí,
bílý kůň a černý kůň chodí do ní píti.
Černý kůň však jedenkrát marně přišel za ní,
nechtěla mu vody dát, že je umazaný.
„Jdi si jinam!“, křičí tůň, „chci jen bílé koně!“
Smutně hrabe černý kůň nohou po záhoně.
Zaslechl to na kopcích vítr z Hrubé skály,
začal sypat z mraků sníh, koně zapadali.
Černý kůň teď bílý je, tůň se na něj směje.
On prý se však napije raděj ze závěje.
Polekaný zajíc
Na podzim po celé dny prší
a moknou pole, mokne dům,
v pelíšku skrytém za hroudami
je zima malým zajíčkům
A když jdou ráno děti oraniskem,
zajíčka v brázdě vyplaší,
a zajíc vezme nohy na ramena
a peláší a peláší.
Vrbový list
Padá z vrby zlatý list,
vítr si v něm začal číst.
Než přečetl obě stránky,
list mu spadl do studánky.
MYŠIČKA
Běhá myška po spíži, okolo se ohlíží,
že by ráda něco slupla, než se někdo přiblíží. Slaninu, či chlebíček nebo sýra špalíček. Někdo přišel! Hned se schová
za krabici jablíček.
(Děti běhají po prostoru.
M si klekne na zem a udělá "krabici". D se
schová do bezpečí.)
DRÁČEK
Letí, dráček, letí, za ním kluci, za ním děti!
A všichni se hrnou ven, křičí jeden po druhém!
(Buď utvoříme kruh, a stále rychleji se otáčíme,
nebo se otáčíme jen s D a nakonec ho zvedneme
nad hlavu a stále se otáčíme.)
PODZIM
Už je podzim, hnědá hlína
lepí se nám na paty
a z modrého nebe zbylo
jenom Hance na šaty.
Draku, hledej mezi mraky
ještě kousek plátýnka,
ať si může modrou sukni
ušít také maminka.
(Jdeme jako v lepivém blátě. Otáčíme se na místě se
vzpaženýma rukama a „díváme se na nebe“. Jako
sukýnku držíme za cípky a lehce se pohupujeme
v kolenou. Zvedneme D nad hlavu a to se dívá
„dalekohledem" do dáli. Opět otočka opět "sukýnka".)
Září
Košíky už jsou vrchovaté,
vy na květy však vzpomínáte,
když rozpukly a zrůžověly
a přiletěly první včely.
Ta tam je křehká krása jejich,
žebříky vidíš po alejích.
Na drátě, který teskně zpívá,
vlaštovka sedí zimomřivá
a déšť jí stéká po fráčku.
Je září, měsíc pasáčků.
Ohníček
Hoř, ohníčku, hoř,
ať neštípe kouř.
Hoř, ohníčku na poli,
upečeme brambory.
Až upečem, hned je sníme,
do popela dáme jiné.
Hoř, ohníčku, hoř,
ať neštípe kouř!
PODZIM
Podzim si koupil malovánky,
pastelky a barvičky,
bílou míchá na beránky,
hnědou barví zajíčky.
Stromy někde natřel rudě,
jinde celé ze zlata,
vybarvené listí pouští
z větví rovnou do bláta.
Brouček
Letí brouček přes palouček,
naříká si: Bude mráz!
Těšily ho pampelišky:
Poleť, broučku, mezi nás.
Babí léto poletuje,
zimu nese v ranečku,
sedneme si u kamínek
v křišťálovém domečku.
Budeme tam peří dráti
na bělounké hromádky
a ty budeš vyprávěti,
jaké umíš pohádky.
Až my peří sedereme,
ušijeme podušku,
aby se ti, milý broučku,
pěkně spalo na lůžku.
Postýlku ti vysteleme
peřinami ze všech stran,
celou zimu spáti budeš
hezky v teple jako pán.
Letí brouček na palouček:
Pampelišky, půjdu k vám,
až já budu z jara pánem,
já vám mísu medu dám.
Populární
Podle abecedy