Říkadla a básničky

Koště tety Běty

Naše teta Bětka žasne,

kde má pometlo.

Že by odlétlo?

Do proutku prý podobá se

koštěti, co na terase

drží zimní host.

Ať tam stojí v celé kráse

dětem pro radost.

Přání

Ať vám prší sluníčko,

ať vám svítí déšť!

Když ti bude smutničko,

řekní, vem to nešť!

Návrat sněhuláků

Už se zima zase vrací,

už jsou loňskí sněhuláci.

Uhlíky si celé léto

přišívali na vestu,

aby byli jaksepatří

vyšňoření na cestu. 

Ježek

Běžel ježek po mechu,

přišel domů s pláčem,

protože se ve spěchu,

srazil s křemenáčem.

Máma řekla: "Nač ten pláč?

Styď se aspoň trošku!

Koukej, jak má křemenáč

popíchanou nožku."

Paví oko

Hledí na mě oko paví

z růžového jetele.

Viditelně ho to baví.

Hnědé je a veselé.

Kouká. Na jeteli sedí.

Jako by se ptalo: Jak je ti?

A když nedočká se odpovědi,

zamrká a odletí.

Žabka

U našeho rybníčku,

uviděl jsem žabičku.

Mšla fráček zelený,

skákala přes kameny.

Myška

U nás doma ze spížky,

voní sladké koblížky.

Pojď myšičko k nám,

já ti jeden dám.

U nás ve Větrově

Když foukají mírné vánky,

prolistují v knihách stránky.

Zato když je vichřice,

uletí nám čepice.

Odemyky zamyky

Odemyky zamyky,

rozvažte se, jazyky!

Povězte mi v řeči lidí,

co kdo slyší, co kdo vidí.

A z těch slabik, slov a vět

vykouzlíme celý svět.

Pozor na auto

Auto jede: TÚ, TÚ, TÚ! Dávej pozor na cestu.

Je-li řidič nešika,

tak tě blátem postříká.

Je-li řidič nešika, 

boule bude veliká.

Auto jede: TÚ, TÚ, TÚ!

Mámo, táto, už je tu.

Táta mává, máma mává,

auto jede! Sláva, sláva!

Jarní kytičková

Když se jaro vyspalo,
květů bylo tuze málo.
Když si jaro zvyklo víc,
rozkvetlo nám jako nic.

České jaro

Jaro, jaro už je tady!
Honem, honem do zahrady!
Jaro, to má každý rád,
jaro je tvůj kamarád.
Jaro, to je tuze hezké
a nejvíce -  v zemi české.

Jarní

Krákorala černá vrána, krákala na havrana:
"Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu, bez jídla a noclehu."

Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde - možná ráno.

Motýl

Který slavný malíř asi
maluje mu na křídlech
že se květům z jeho krásy
každé ráno tají dech.

Hluchavka bílá

Klamu jménem, které mám.
Nevěř, žabko, že jsem hluchá.
Nerada jen poslouchám,
když mi kvákáš vedle ucha!

Bodlák

Prach u cesty často dýchám,

přesto se mi líbí svět.

Nedivte se, že tak píchám,

já si chráním každý květ.