Říkadla a básničky

Talířek

Talířek

Talířek je kulatý, polévka je horká, (nabereme polévku na lžíci)
Barunka se nespálí, do polévky fouká. (foukáme na polévku na lžíci a vložíme ji do pusinky)

Sedneme si na koníčka

Sedneme si na koníčka, (dospělý sedí na zemi s nataženýma nohama, dítě posadíme na nohy  směrem k sobě a v rytmu říkanky dítě pohupujeme)
pojedeme do lesíčka,
pojedeme do polí,
bác a nic nás nebolí. (dítě svalíme na záda, leží na našich nohou)

Poletuje motýl tiše

Poletuje motýl tiše, (chodíme na špičkách, máváme rukama jako křídly)
křidýlka má jako z plyše. 
Dosedne na kytičku, (sedneme si do dřepu)
odpočívá chviličku.
Pak poletí zase dál, (běháme po místnosti a opět máváme rukama jako křídly)
jako by se dětí bál. 

Domeček

Byl jednou jeden domeček, (klekneme si a z rukou uděláme nad hlavou stříšku)
v tom domečku stoleček. (uděláme kočičku s rovnými zády)
Na stolečku mistička, (prohneme záda)
v té mističce rybička. (lehneme si na břicho, ruce podél těla, zvedneme do vzduchu hlavu a nohy)
Rybku snědla kočička, (uděláme nahrbenou kočku)
pak se napila mlíčka, (sedneme si na paty, ruce napřáhneme dopředu, opřeme je o zem a pomalu dopředu slízáváme mlíčko)
až byla tlustá jak kulička. (lehneme si na bok a rukama přitáhneme kolena co nejvíce k tělu) 

Žabka

Skáče, skáče žabička, okolo malého rybníčka, (skáčeme jako žabičky okolo kolečka, které můžeme vytvořit pomocí lana, obruče - rybník)
rozhlíží se kolem sebe, kde je asi modré nebe? (koukáme se kolem sebe a pak ukážeme vzhůru k nebi)
Nebe není pro žabičky, ty radši skočí do vodičky! (a skočíme všichni do vodičky - rybníka).

Čmelák

Čmelák hraje na basu, (stojíme a napodobujeme hru na basu)
ve stoje i v kleče. (ze stoje si klekneme)
Svlékl se až do pasu, (předvádíme svlékání trička/svetříku)
pot mu z čela teče. (stíráme pot z čela pravou a poté i levou rukou).
Do trávy se překotil, (skutálíme se na záda a kolíbáme se)
pod kytičku stinnou. (rukama vytvoříme nad hlavou stříšku)
Košilku si propotil, (rukama se ovíváme)
teď už nemá jinou. (zkřížíme ruce, třeme si paže a třeseme se zimou) 

Kouzelní

Kouzelník je kouzel znalý, (rukama děláme „čáry máry“)
Láry, fáry, had je tady, (rukou vlníme tak, že napodobujeme hada a při tom syčíme)
Z klobouku už leze ven,
my ho ale zaženem! (vytřepeme ruce, jako když hada odháníme a zavoláme "kšááá") 

Voják

Voják hlídá na stárži, pušku nosí na paži. (stojíme a zvedáme pravou a levou ruku)
Při cvičení s ní i běhá, (popoběhneme)
v blátě, v dešti k zemi lehá.(otočíme se a lehneme si na břicho)
Plazí se s ní k cíli, trvá mu to chvíli. (plazíme se zpět)
Bez hluku a křiku stojí v jednom šiku. (vztyk a postavení se na původní místo) 

Řval jeden lev

Řval jeden lev, řval,
že má sílu, barvu zlatou,
že má hřívu chocholatou,
že je zkrátka král.

Zajíčku v lesíčku

Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.

Kohoutí zpěv

Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!

Zvířátka a mláďata

Slepičko kdákalko, kuřátka voď.

Husičko kejhalko, s housaty choď.

Huňatá ovečko, bílé jehňátko hlídej.

Strakatá kravičko, mlíčko telátku dávej.

Koníčku běloušku, hopsa, běž,

s hříbátkem pro oves pojedeš.

Mráz

Že neznáte mráz?

Ale prosím vás!

Za nehty vám leze cosi,

nutí nás to šály nosit,

uši pálí, štípou nosy.

Jasné nebe – víc to zebe,

přikrývá to louže ledem.

Rozběhnem se – a už jedem!

Sněhová vánice

Tam se všichni čerti žení!

Zima si chce vyzkoušet,

má-li dneska ve spřežení

nejrychlejší bělouše.

Vichr nesou na kopytech,

sníh vpletený do hřívy.

Jestli ještě netopíte,

utíkejte pro dříví!

Teplo, teplo, přihořívá.

Jen ať pícka sálá žárem!

Zima jede jako divá!

Práší se jí za kočárem.

Sníh

V oblacích se mrazem mění

vodní páry ve vločky.

Sníh je bílé překvapení,

lehký, chladný, heboučký.

Pomaloučku, polehoučku,

tajemně a tichounce

přibývá ho na paloučku,

přibývá ho na louce.

Hleďte-jak je nadýchaný,

bez poskrvnky, beze stopy.

Dokud se tu se sáňkami

naši kluci nevyklopí.

Mlha

Ráno nás chtěl kdosi strašit!

Snad aby nás splet,

všechno zalil bílou kaší,

ukradl nám svět.

Ale sluníčko se směje.

Hned tu kaši trhá:

„Kdepak dílo čarodějnice,

je to jenom mlha.“

Už je vidět do ulice,

už je vidět do zahrady.

K vidění je víc a více,

celý svět je zase tady.