Říkadla a básničky

Deštník

Deštník, ten má život těžký,
zkuste hádat, proč asi?
Neví, co je to být hezky,
zná jen špatné počasí.

Deštník totiž neprožije
ani jeden slunný den,
až teprv když venku lije
dostane se chudák ven.

A tak deštník v krásném létě
na věšáku smutně ční,
to je na tom stokrát lépe
jeho bratr slunečník.

Maminkovská škola

Hele, mami, mezi náma:
Budu jednou dobrá máma?
Budu si vždy vědět rady,
neděsit se ze záhady?
Budu umět péct a vařit,
bude se mi všechno dařit?

Hele, já mám dobrej nápad,
začínám to asi chápat!
Až já budu jednou velká,
budeš moje učitelka!
Založíme totiž spolu
první maminkovskou školu!

Pozveme tam všechny holky,
co známe teď z naší školky.
A tam nás, mami, mezi náma,
naučíš, co zná jen máma!
Tak co, mami? Upřímně!
Zapracujem na firmě?!

Zabijačka v Kotěhůlkách

Už se chystá zabijačka,

jde se na to vědecky.

Řezník už si brousí nože,

kluci běží pro necky.

---

Čuník tuší, co ho čeká,

protestuje ve chlívku:

"Ze mne chcete dělat škvarky,

ovárek a polívku?

---

Psy a kočky máte rádi -

proč se mstíte praseti?

Nechte toho zabíjení,

berte ohled na děti!"

---

Rozzlobil se, drcnul hlavou,

povolila závora:

Než se řezník vzpamatoval,

čuník zmizel ze dvora.

---

Už je dávno za horama,

a tím končí povídka.

Utekly jim jitrnice,

ovárek i jelítka.

Ptám se, ptám se, pampeliško

Už si vrabci koupou bříško,

už se káča točí,

kde jsi byla pampeliško,

od čeho máš oči?

Od slunce, od zlata!

Jak sem se tam zahleděla,

hned jsem byla zlatá celá

jako housata.

Pampelišky povězte mi,

podruhé se ptám:

Čím otvírá slunko zemi,

kudy pouští jaro k nám?

Žežulky si povidají,

že jsou vrátka v jednom háji,

ke vrátkům je zlatý klíč,

petr-petr-petrklíč.

Pohádka

Maminko, už se stmívá,

řekni mi pohádku.

Tu o tom panu králi,

co chodil pozpátku.

Jak vždycky, když byl smutný

a neměl náladu,

si nazul staré boty

špičkami dozadu.

V nich se vracel a měnil

se z krále na prince,

až z něj byl malý klouček

a běžel k mamince…

O DRAKOVI

Král Tramtárie zaplakal

a zachmuřil svůj zrak,

protože krásnou princeznu

unesl hrozný drak.

Drak ji chtěl sežrat; takový

už bývá dračí mrav:

jen kterou hlavou nevěděl,

protože měl šest hlav.

Tak dumal den a noc a den,

přemýšlel nečinně,

až chytrák Honza princeznu

vyvedl z jeskyně.

A z toho všeho vyplývá,

že hloupost stíhá trest,

že jedna chytrá hlavička

přemůže hloupých šest

Vánoční stromeček

Zelenej se, jedličko,

narovnej se maličko,

líbíš se mi, vezmu si tě,

budeš vonět v našem bytě.

Zelenej se, jedličko.

-------------------------------

Dám ti hvězdu na čelo,

večer bude veselo.

Můžu ti to předem slíbit,

bude se ti u nás líbit.

Dám ti hvězdu na čelo.

Kočka

Naše kočka strakatá,

měla čtyři koťata.

Jedno mourek, druhé bílé,

třetí žluté, roztomilé.

A to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

O kvočně

Já mám doma kvočnu,
nevím, co si počnu,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil vejce
vod našeho strejce,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil husí,
vona, že ji dusí,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Já jí koupil kačí,
vona, že ji tlačí,
nemůžu vědět,
bude-li sedět.

Jarní říkadlo

Zimo, zimo, táhni pryč
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy
za ty hory,
za ty lesy,
až se vrátím nazpátek
svleču zimní kabátek.

Při mytí rukou

To jsou prsty, to jsou dlaně
mýdlo s vodou patří na ně.
A po mýdle dobré jídlo
a po jídle zase mýdlo.

Počitadlo

Jedna, dvě
Honza jde,
jedna, dvě, tři
pes ho větří
jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží k mámě na oběd.

Už je podzim

Už je podzim, hnědá hlína
lepí se nám na paty
a z modrého nebe zbylo
jenom Hance na šaty.

Draku, hledej mezi mraky
ještě kousek plátýnka,
ať si může modrou sukni
ušít také maminka!

Maminky

Víte, že každá maminka

bývala někdy malinká?

Den za dnem jako žitný klíček

poporostla vždy o kousíček,

a dneska je z ní velká máma,

co se tu musí trápit s náma.

Víte, že oči maminčiny

lesknou se jako jezera?

Když se pak začnou dloužit stíny,

tak jako vždycky zvečera

a maminka je s námi sama,

můžeme vyplout k ostrůvku,

který tam v oku maminka má

jak temně modrou borůvku.

Víte, jak prudce srdce tluče,

když pohladí nás maminka?

Když nás pak sevře do náruče,

hřeje to jako kamínka.

Co je pro mě moje maminka

Maminka,

to je můj polštářek

pro sladké spaní.

Maminka,

to je můj korálek

co nikdy nepustím z dlaní.

Je to můj medvídek,

veselá pohádka

i lžička medu...

Nezlob se, maminko,

líp to říct nedovedu.

Ke dni matek

Koukej, mámo - jaro vstává!

Do vrzání skřivánků

jako loni odříkávám

pro tebe svou říkánku.

Jakou? Ptáš se. Zas tu stejnou:

Že jsi moje zlato, mámo,

že jsi hodná a moc hezká,

že tě nechci zlobit dneska.