Říkadla a básničky

Dup

Dup, dupy, dup, našel jsem pět hub, 
první byla muchomůrka, byla u ní zlatá šňůrka, 
druhá byla liška, je jich plná špížka, 
třetí byl smrž, vrž si jen, vrž, 
čtvrtá byla křapáč, jaký ty jsi střapáč, 
pátá byla hřib, měl jsem hledat líp!

Drak

Znám draka, co vždycky v březnu 
dostal zálusk na princeznu, 
a pan král mu musel dopsat: 
"Zapomeňte, ctěný draku, 
na své dračí zálusky, 
nechte holku v trávě hopsat 
a přijďte k nám na lusky!"

Domek u řeky

Kmotřičko, kmotro, kde žiješ, 
že Ty mě k sobě nepozveš? 
V chaloupce, radost pohledět, 
přijďte k nám, kmotříčku, posedět! 
Chaloupka stojí u říčky, 
v té říčce plavou rybičky. 
Chytím, já čerstvého kapříčka, 
pohostím uctivě kmotříčka!

Domeček

To je stříška, to jsou dvě světýlka, 
to jsou dvě peřinky, tady jsou dvířka. 
A kdo chce navštívit domeček, 
zazvoní na tenhle zvoneček. 
Cinck cink, cink cink!

Doma

Každý je doma tam, kde bydlí, 
kde má své místo u stolu, 
kde má svou postel a svou židli. 
Doma jsou všichni pospolu.

Pes má svou boudu, krtek noru, 
zajíc má pelech ve křoví, 
vrabčák má hnízdo na javoru. 
Doma si všichni vyhoví.

A šnek je doma, ať je, kde je - 
svůj dům si nosí na hřbetě. 
Ať svítí slunce nebo leje, 
je doma všude na světě.

Jak vymýšlíme rýmy

Taťka řekne: Čokoláda.

A já řeknu: Tu mám ráda.

Taťka řekne: Mandarinka.

A já řeknu: Žlutě spinká.

Taťka řekne: Zahrada.

A já výsknu: Tramtadá!

Šnečí dům

V neděli v Kolíně

narazil šnek do dýně.

Heká a bulí tu,

že si rozbil ulitu.

Ostatní hlemýždi

ke Kolínu ujíždí,

pomohou - a šneček

zas bude mít domeček.

Vrhli se na dýni,

je z ní dům i s předsíní!

Teď ještě pro šnečka

sehnat k dýni kolečka.

Zajíc a osel

Kouká osel na zajíce,

jak se v trávě válí:

„Uši máme stejně dlouhé -

proč ty jsi tak malý?“

„Byl jsem taky velký osel,“

zajíc smutně mrknul,

„jenže na mě přišla bída.

Hlady jsem se scvrknul.“

„Ubožáčku!“ hýkl osel,

citem rozechvělý,

a hned běží, aby sehnal

mrkev, jetel, zelí…

Všechno nosí zajícovi

pod nos do pelíšku.

„Hodně jez a to ti vrátí

správnou oslí výšku!“

Zajíc chroupe a jen funí,

jak mu tojde k duhu -

z dobráka si chytrák snadno

lží udělá sluhu.

Puma

Všechny naše kočky mají

na psy smutné vzpomínky,

jen Micka má od psů pokoj

- spolkla totiž hodinky.

Jak ji spatří, mají třesy

a prchají do strání,

psy v okolí k smrti děsí,

jaké z ní jde tikání.

Podle řečí jezevčíka,

který všemu rozumí,

kočka, v které něco tiká,

je mládětem od pumy!

Šnek

Dívali jsem se za šnečkem,

jak leze se svým domečkem,

a říkali si: „To je štístko!

Ať je kde je, má domů blízko!“

U něj nemůže dojít k tomu,

že by zapomněl cestu domů.

Smutné však je, že na šneka

v domečku nikdo nečeká.

Doktor Azor

Náš pes Azor,

moudrá hlava,

začal studovat psí práva.

Psi na vsi

si chvilku hrají

a potom se poštěkají -

kdo má

podle zákoníku

přednost za vsí u patníku?!

Psí lotry pak

místo k soudu

přivedou před jeho boudu

a náš Azor,

doktor práv,

najde správný paragraf.

Tlumočnice Mici

Mourovatá kočka Mici

chce prý dělat tlumočnici.

Štěká, vrčí, bučí, mečí,

učí se šest cizích řečí!

Od snídaně do svačiny

má hodiny slepičiny,

a potom hned po svačině

se věnuje králičině.

Říkala, že ještě zkusí

zvládnout řeč kachní a husí,

a dokud prý dobře slyší,

naučí se řeč myší.

Mám dojem, že kočka Mici

nebude jen tlumočnicí!

Páv a slepice

Hrála si slepice na páva,

páv za to slepici nadává:

„Proč tak pyšně zvedáš krk,

když máš jen pár krátkých brk?“

Slepice však páva odbyla:

„Hlupáku, móda se změnila!“

Přivedla své žluté kuřátko:

„Mladí se stříhají nakrátko!“

Co na to manekýn páv?

Byl z toho úplně paf…

Hned zítra holiče zavolá

a dá se ostříhat dohola.

Kdo bude hrát na trombon

Sedmdesát sedm slonů

chtělo foukat do trombonu

a jak všichni chtěli hrát,

začali se o něj prát.

Falešný tón proťal vzduch…

Nehraje ten, co má sluch,

nadání a umí noty.

Došlo na kly, na choboty,

takže fouká na trombon

ze všech nejsilnější slon.

To se hodně často stává -

um nad silou nevyhrává.

Koucour

Kouká roura na kocoura.

Kouká kocour do roury -

ta čerň, co má uvnitř roura,

zdobí zvenku kocoury!

Jakpak se to přihodilo

s rourami a kocoury?

Možná, že když venku lilo,

vlezl kocour do roury.

Byla černá dřív ta roura,

nebo kocour, co v ní spal?

Dnes už nikdo nevyšťourá,

kdo koho z nich umazal.

Kuklení

Přiznal jsem si jednu věc -

nejsem žádný krasavec.

A tak jsem si řekl: „Zdenku,

podívej se na housenku!

Taky není žádná kráska,

než se změní ve žluťáska.

Všechno přijde. Chce to klid

a dobře se zakuklit!“

Jen jsem kuklou schoval hlavu,

slyším křik a zmatek v davu,

na autě siréna vyje…

„Ruce vzhůru! Policie!“

Marně jsem jim vysvětlovat,

proč jsem se do kukly schoval.

Četníkovi, co mě fotil,

říkám: „Chtěl jsem být jak motýl.

Kuklil jsem se pro Jolanku...“

Smál se: „Chtěl jsi vykrást banku.

A nech těch bláznivých řečí!“

Teď vím, kolik nebezpečí

čeká každé jaro venku

kvůli kráse – na housenku.